Taehyung P. O. V.

Vzbudím se a se zívnutím se převalím na druhý bok, abych viděl na Jungkooka vedle mě. Včera si mě zase vzal sem, už opravdu skoro nevnímám to, že jsem stále ve věznici, i když už za chvíli nebudu, ještě pár dní a odcházím pryč, konečně budeme s Jungkookem žít po svém, doslova, protože mi i řekl to o té výpovědi a nové práci, jde vidět, že mu na mě opravdu záleží, jinak by to tady neopouštěl.

Líbnu ho na horké rameno a usměju se, když Jungkook jen ospale zamručí.

„Mm, dobré ráno, lásko." Zašeptám mu do ucha a protáhnu se. Jungkook rozlepí oči a s úsměvem mě pozdraví nazpátek polibkem. Moje polonahé tělo natiskne k sobě a přetočí se tak, aby byl nade mnou.

„Dneska mám dozor jen do oběda, pak mám volno." Zašeptá mi do pootevřených rtů, než je spojí. Chvíli s ním spolupracuju, ale poté se odpojím a nadšeně na něj pohlédnu.

„To je fajn. Takže spolu někam půjdeme?"

„Jo, napadlo mě, že bychom to první vzali přes nákupní centrum, přeci jen, můj táta bude mít za chvíli narozeniny a chci mu uspořádat takovou menší oslavu, takže mu musím i něco koupit, zároveň to bude taková oslava i na tvůj poslední den ve věznici, ale pro tebe už dárek mám." Uculím se a nakloním hlavu na stranu.

„Oh~ ty pro mě máš dárek? To je sladký."

„Mm, ty jsi sladký." Šeptne a přicucne se k mému krku. Zasměju se a pokusím se ho odstrčit, ale on nepřestává a přesune se až k mému hrudníku.

„Kookie, no tak." Zasměju se a konečně ho od sebe odstrčím. Jungkook se zasměje a naposledy mě letmo líbne na rty, než konečně vstane z postele a mě dopřeje víc prostoru.

„Nenechal jsi mě to doříct, po tom, co projdeme obchody, tak bych tě rád pozval na nějakou dobrou večeři v restauraci, pokud jsi ovšem pro." Zajiskří mi oči a trochu červený se usměju.

„Stoprocentně jsem pro."

„Tak to je dobře, vlastně...i kdybys byl proti, tak už mám rezervovaná místa." Zasměje se a já s ním. Hned potom si ale musím skousnout ret, když na sebe Jungkook navlékne svou košili, ale ještě nestačí zapnout knoflíky, takže stále vidím na jeho břišáky.

„Už jsem ti říkal, jak dokonale vypadáš?" optám se a Jungkook se zasmáním přikývne.

„Říkáš mi to skoro tak často, jako já tobě, takže dost často." Zasměju se a taky se vyškrábu z postele, měl bych se taky obléct a jít na snídani, mám docela hlad a dneska by prý mohlo být něco lepšího, než je chleba s máslem a posolený.

„pak ti dám vědět, až vyrazíme, dobře?"

„Dobře."

Jimin P. O. V.

Čekám v kabince na záchodech už několik minut a docela mě to přestává bavit. Čekám, až se Daejin přijde sprchovat, jako každé ráno, ale už začínám pochybovat, že ještě dorazí. Měl jsem tak dokonalý plán, navíc jsem musel vstát dřív, abych ho stihl, takže doufám, že to nebylo zbytečné

„ty snídaně mě už vážně začínají štvát, první nám naslibují nějakou dobrotu a teď takové zklamání." Zajiskří mi oči, když uslyším jeho hlas, jak se baví s nějakým svým společníkem z cely. Nalepím se na dveře od kabinky záchodu a čekám, až uslyším sprchu.

To netrvá dlouho, konečně uslyším zatáhnutí závěsů u sprchových koutů a poté vodu. Já ti dám, ty grázle, dovolovat si na mě a na moje miláčky. Opatrně vylezu z kabinky a dojdu až ke sprchám. Daejinovo oblečení leží na jednom umyvadle a jen čeká, až si ho nějaký Jimin odnese. Uchechtnu se pro sebe a oblečení vezmu.

Vrátím se zpátky do kabinky a nacpu jeho vězeňský úbor do záchodu, pak ještě spláchnu, aby se jeho oblečení pořádně namočilo, kdyby ho náhodou našel, tak ať z toho něco má. Zazubím se pro sebe a o něco spokojenější opustím umývárnu, dokud se ti dva ještě sprchují.

„Dobré ráno." Zaslechnu kousek ode mě, když vyjdu ven a pohlédnu na Taehyunga, který si jde nejspíš čistit zuby.

„Um, dobré, ehm...Tae? Já bych tam teď nechodil, jestli nechceš, aby něco bylo na tebe, běž si ty zuby vyčistit až po snídani." Upozorním ho, což ho docela znejistí.

„Em, Jimine? Co jsi udělal?"

„Já? Vůbec nic, ale věř mi a teď tam raději nechoď."

„Um, no...tak dobře." Řekne zmateně a odnese si svoje hygienické potřeby zase zpátky do cely. Oddechnu si a raději se taky ztratím z okolí sprch. Možná bych si mohl ještě zalézt do postele, když už jsem si přivstal, na snídani stejně nechci jít.