Sangmin P. O. V.

Otevřou se dveře od mé cely, ani se nemusím dívat, kdo přišel, hned ho poznám podle hlasu. Tohle mě donutí se zamračit, přestává mě bavit, jak mi sem ten chlap pořád chodí a vykládá mi, jak mi rozumí a dělat mi přednášky o tom, co bych měl udělat proto, abych se se smrtí Jaesuna smířil. Nezajímá mě to, nesmířím se s tím.

„Dobrý den, tak jak se nám dneska vede?" optá se, na to já jen sklopím hlavu a zatnu zuby.

„Hmm, stále se mnou mluvit nebudeš, jo? Ach jo, to jsme moc daleko nepokročili." Ironicky se zasměju a kouknu na něj zákeřným pohledem.

„Není kam pokročit, odkývnu všechno, co mi tady naserete, pak na to hned zapomenu, nezajímáte mě, ani vaše kecy, které ani nejsou profesionální, pochybuju, že jde opravdu psycholog, chodíte sem jen pro prachy, které vám dávají za každou zkurvenou hodinu tady se mnou." Vyhrknu na něj, což ho na chvíli zaskočí, ale poté i celkem naštve. Přijde ke mně a násilně mi zvedne bradu.

„Tak poslouchej, ty parchante, možná to opravdu dělám jen pro prachy, protože někdo jako ty si stejně nezaslouží žádnou péči."

„Co ty o mě víš." Syknu a zběsile odvrátím hlavu, aby mě pustil.

„Ale, ale, tady pán se rozhodl mi tykat? No, dělej, jak myslíš, nezapomeň ale, že ti klidně můžu zařídit pobyt v psychiatrické léčebně, tam už k tobě nebudou přistupovat, jako tady."

„pravda, tak ke mně budou přistupovat líp." Psycholog zvedne hlavu a s nádechem přikývne.

„Dobrá, vidím, že by to to nedělal problém, v tom případě ti tam ten pobyt klidně domluvím." Usměju se a zakroutím si pro sebe hlavou.

„Když ti to udělá radost, tak fajn, já tady stejně dlouho nebudu." Zašeptám si spíš pro sebe, ale jeho uším to neuniklo.

„Mm, někam se chystáš? Tak to tě zklamu, ale odtud nepůjdeš nikam, možná pak až na tu psychiatrii." Nic mu na to neřeknu, jen se pro sebe uchechtnu. Je tak hloupý, neví vůbec nic, ale stejně bude dál dělat chytrého. Takové lidi nesnáším, naštěstí už za chvíli nikoho podobného nepotkám, protože se chystám pryč, hodně daleko, odkud mě už hlavně žádný polda nedostane.

„No, tak mi můžeš něco vyprávět, abych tady tu hodinu zabral a mohl si převzít svůj plat."

„Běžte tamhle si povídat," řeknu a ukážu na záchod v rohu, „máte toho hodně společného, například to, že je to hajzl, jako vy." Muž se zamračí a chytne mě pod krkem.

„Dávej bacha na jazyk, kluku, za těch pár dnů, co jsme se vídali, jsi se mnou začal pořádně houpat, takže ještě nějaká narážka a udělám ti ze života ještě větší peklo, než už ho máš."

„S mým, na hovno, životem neuděláte už asi nic, věřte mi."

Dneska bude ještě jedna <3

Sice jsem chtěla šetřit kapitoly, ale takhle krátká vám nemůže stačit ;)