Bohužel, Jungkookovi už skončil odpočinkový týden, takže už zase míříme do věznice. Jeho noha je zase v pořádku, takže pro nás nemusel nikdo jezdit, ale Jungkook nás odvezl sám. Jinak, o těch dvou se stále nic neví, opět se po nich slehla zem, jo, to jsou celí oni, vždycky dokážou na pěkně dlouho zmizet a objevit se, až když je po všem.

Přijdu do naší cely a pozdravím se se svými společníky. Sedí na posteli a povídají si, teda, dokud nepřijdu, to skončí se svým rozhovorem a věnují mi své tázací pohledy.

„No, Tae, čekáme na tvoje vyprávění. Co Jungkook?" optá se mě hned Jimin a poukáže na místo vedle sebe, abych si na něj sedl. Jen mávnu rukou a pousměju se.

„Ah, už je na tom líp, teď už se jen musí šetřit, to je všechno."

„No a...ti dva? Měli jsme tady nějaké policajty, vyptávali se nás na ně, ale moc jsme jim neřekli, protože o nich nic nevíme, že? Ale ty bys jim asi řekl víc, ne?"

„Jo, však jsem jim to řekl, přijeli k Jungkookovi domů a ptali se i jeho, ale...nemluvme o tomhle, co vy tady? Co ty, Jimine?" Jimin se pousměje a dá mi paži kolem krku.

„Už mi nic není, ale taky se prý mám šetřit, takže v prádelně s vámi asi ještě nebudu." Přikývnu, jakože chápu a vylezu na svoji patrovku.

Jungkook P. O. V.

Zalezu do svého kumbálu a chci si vypít svoji kávu, ale někdo na mě zaklepe a poté se otevřou dveře. Opět v nich uvidím tu mladou blondýnku, jak nejistě stojí ve dveřích a pokouší se o milý úsměv.

„Ehm, ahoj, nechci rušit, ale slyšela jsem, že tě někdo postřelil..." vleze dovnitř a zavře za sebou dveře, přitom přijde blíž k mému stolu, za který jsem se usadil.

„Jo, ale...už je to v pohodě, nemusíš se o mě...ehm, bát." Lisa nervózně přikývne a odkašle si, aby přerušila náhlé ticho mezi námi.

„Um, no...taky jsem se chtěla zeptat, jak je to tady s přespáváním, ehm, pořád se moc neorientuju." Přikývnu a usrknu si kávy.

„No, jestli nemáš zamluvené místo v přespávárně, tak si ho musíš zamluvit u mého otce, a co se týče hygieny, tak mi chodíme sem do sprch, jen dřív, než vězni, ale nevím, jak to tady mají holky, to se asi budeš muset zeptat slečny Junové, taky tady někde bude, ale myslím, že máte sprchy někde za přespávárnou." Lisa přikývne, jakože chápe a nesměle se posadí na židli vedle mého stolu, z toho chápu to, že asi jen tak neodejde.

„No, nikoho tady moc neznám, hlavně tebe, ummm, nemohl bys mi to v té přespávárně domluvit? Tu sprchu bych si...asi zařídila." Na chvíli se zamyslím, ale je fakt, že dneska k otci ještě jdu, takže mu to můžu říct a zamluvit nějaký pokoj.

„jasně, myslím, že by to neměl být problém."

„Oh, moc děkuju, a...omlouvám se, že tak otravuju.

„V pohodě, neotravuješ, ehm, dneska toho moc nenadělám, pořád mám odpočívat, takže...nechceš třeba zajít někam do kavárny? Jedna je tady hned naproti věznice." Trochu mě vyděsí, jak se jí rozzáří oči a zběsile přikývne. Nijak to ale neřeším a pokývnu hlavou na potvrzení, že teda někam zajedeme.

XXX

Konečně uběhl skoro celý den, takže teď už jen zbývá ta kavárna. Lisa už se převlékla do obyčejného oblečení, já také, takže bychom mohli vyrazit. Přemýšlím, jestli je Taehyung stále v prádelně, nebo už mu to skončilo, teď jaksi nemám přehled. Stejně jsem ho nepotkal, zatím, co jsme šli s Lisou směrem k hlavní bráně a poté ven přes cestu ke kavárně.

„Takže, co si dáš?" optám se jí a ona na mě tak divně koukne, oči plné otázek. „No, co koukáš? Zvu tě. Vzhledem k tomu, že jsi tady úplně nová, tak taková menší pozornost." Lisa se pousměje a odvrátí svůj zarudlý obličej.

„Oh, to je...milé, ehm, tak...dám si kávu a nějaký dortík?" přikývnu a jen co k nám přijde obsluha, objednám to rovnou dvakrát, taky bych si dal něco sladkého, čokoládu v kumbálu už nemám, protože od doby, co mi tam chodí Taehyung, to nějak častěji mizí.

„Takže...ty jsi vlastně taky potomek někoho ve věznici, co? Myslím, tvůj otec je ředitel, takže tam jsi možná taky kvůli němu?" začne Lisa s konverzací a já přikývnu.

„Hmm, vlastně jo, hlavně kvůli němu jsem tady, ale teď už mi to nevadí, vlastně budu i ředitel, protože otec musí své místo opustit skrz vysoký tlak." Lisa přikývne, jakože chápe a usrkne si kávy, kterou nám obsluha donese.

„jak ty to máš přesně se svým místem? Říkala jsi...že jsi tady měla matku?" Lisa přikývne, i když trochu posmutněle.

„Jo, ale byla nevlastní, pracovala tady už nějakou dobu, ale pak se prý stala nějaká nehoda, asi s pistolí a...ona zemřela, možná jsi o tom slyšel, když tady taky jsi..." na chvíli se zamyslím a trochu ve mně hrkne, když mě jeden člověk napadne, ale...to snad nebyla ona.

„Ehm...jak se jmenovala?"

„Kim Niah." Zakašlu se a málem mi zaskočí kousek dortíku, který jsem právě ukousnul. Myslím, že přesně o nějaké Kimové jsem věděl a dokonce...jsem s ní měl jakési menší spory. Proboha, vždyť já ji zastřelil, zastřelil jsem nevlastní matku Lisy?! Ale bylo to přece z obrany a ona o ničem neví.

„Ehm...K-Kim? Tak...to nevím, to jsem tady...asi zrovna nebyl." Lisa si povzdechne.

„Hmm, chápu, nevadí." Pousměje se a ukousne si taky dortíku. Po další dobu jsem moc neměl co říct, najednou jsem prostě nevěděl, o čem bychom se tak mohli bavit, naštěstí, Lisa vždycky něco našla, i když to bylo něco, co mě moc nezajímalo, to ale člověk nesmí dát znát.

„No...dneska to bylo fajn. Jsi docela milý, víš to?" zasměju se podrbu se na zátylku.

„Um, děkuju, to ty taky, tak...o placení se nestarej, játo zařídím." Lisa děkovně přikývne a vstane od stolu, aby mohla odejít zpátkydo věznice a nejspíš rovnou do přespávárny.