Probudí mě ostré zvonění. Chvíli jsem mimo, zacpávám si uši polštářem a užuž nadávám na vězeňský alarm, ale uvědomím si, že jsem vlastně v našem bytě. Zmateně se rozhlédnu kolem sebe a všimnu si Jungkooka, jak s povzdechnutím, a ještě zalepenýma očima šmátrá po svých berlích a vstává z postele.

„Jungkooku, počkej přece, jak se tam chceš asi rychle dobelhat. Já tam jdu." Řeknu a vyškrábu se z postele, docela rychle, abych ještě stihl toho, kdo je teď za dveřmi. Narychlo si prohrábnu svoje rozcuchané vlasy a otevřu dveře od bytu.

„Yoongi?" bělovlásek se na mě pousměje a vleze dovnitř bytu.

„Dobré ráno, kde máš maroda?" nemusím ani odpovídat, Jungkook už se dobelhal z ložnice a Yoongi ho nepřehlédne. „Oh, tady jsi. Přišel jsem se na tebe podívat. Mm, ty jsi teda dopadl, co?" uchechtne se a hodí Jungkookovi nějakou krabičku, kterou stihne taktak chytit.

„C-Co to je?"

„To ti posílá Jin, prý je to na taková poranění nejlepší." Jungkook položí krabičku s mastičkou na stůl a posadí se na jednu z židlí. Nemá kalhoty, jen spodní prádlo, takže se mu odhaluje obvázané stehno.

„Aha, tak...řekni mu, že děkuju." Zachraptí Jungkook ještě svým rozespalým hlasem a promne si oči. Yoongi si asi až teď všimne, že jsme vlastně ještě rozcuchaní a jen v boxerkách, takže se nervózně podrbe na zátylku a zasměje se.

„Jejda, já jsem vás vzbudil, co? To se omlouvám, ale do oběda musím být zpátky ve věznici." Přijdu k Yoongimu a poklepu mu na rameno. Jen se na mě tázavě otočí.

„Um, Yoongi? Jak je na tom Jimin?" na chvíli se zamyslí, ale poté přikývne s celkem i pozitivním výrazem.

„je mu líp, takže až přijdeš, zase ho máte v prádelně."

„Uff, tak alespoň, že tak. Prosím, řeknu mu, že se mu omlouvám, že jsem nedal vědět, ale všechno to bylo tak narychlo a já jel s Jungkookem do té nemocnice a teď tady s ním budu přes ten týden." Yoongi přikývne a poplácá mě po rameni.

„Jasně, vyřídím, myslím ale, že to pochopil, když jsem říkal, co se stalo." Pokývnu hlavou, a ještě na něj jednou tázavě kouknu, i když tentokrát s trochu vážnějším pohledem.

„A...vy teď hledáte Sangmina s Jaesunem, nebo je nikdo neřeší?"

„Ale jo, řeší se to, už probíhá pátrání, vzhledem k tomu, že za svůj čin si ve vězení ještě dlouho posedí." Takže se jim ten trest ještě prodlouží. No jo, mohl jsem to čekat, ale tohle nechci, nechci, aby se do věznice vrátili, ať jsou někam jinam, nebo ať pro mě za mě třeba opravdu utečou z republiky, ale hlavně, ať už s nimi nejsem ve styku.

„Aha." Pronesu tiše a trochu i sklesle, ale to už Yoongiho nezajímá, naposled koukne po Jungkookovi a dojde ke dveřím.

„No, nebudu dál rušit, šel jsem hlavně donést tu mastičku a omrknout, jestli jsi tak nějak v pohodě, tak se tady mějte, užijte si ten týden."

„ty taky." Uchechtne se za ním Jungkook, ale to už Yoongi s mávnutím odchází z našeho bytu ven. „Takže...co tady budeme dělat?" otočím se na Jungkooka s menším zamračením.

„No, ty nebudeš dělat nic, ty budeš leda tak odpočívat." Jungkook protočí panenky a dlaní se pohladí po obvazech na stehně.

„Už mě to nebolí, jestli chceš, můžeme něco podniknout, ať z toho týdne něco máš." Pousměju se, přijdu k němu a pohladím ho po jeho rozcuchaných vlasech. Vzhlédne ke mně, protože sedí stále na židli, tak aby mi viděl do obličeje a povysune spodní ret. Zasměju se a líbnu ho na něj.

„Můžeme něco podniknout, ale tady doma, protože pěšky nikam nepůjdeš a autem jezdit nemůžeš teď. To mi připomíná...měl bych si udělat řidičák na auto, už jsem ti o tom chtěl říct." Jungkook se uchechtne a splete si se mnou prsty na ruce.

„A využil bys to vůbec?"

„Jasně, že využil! Kdo by to nevyužil? Navíc...něco mě napadlo." Jungkook pozvedne obočí, aby mi dal najevo, že čeká na moje pokračování. „napadlo mě, že až vylezu ven z vězení, mohl bych začít pracovat, taky jako dozorce. Byli bychom stále spolu a zároveň bych zůstal i s Jiminem a Hoseokem." Jungkook se na chvíli zamračí a nejspíš se mu můj návrh moc nelíbí.

„Ehm, Tae, jak sám vidíš, tak je ta práce někdy riziková, nevím, jestli chci, abys pracovat mezi těmi kriminálníky."

„Kookie, však nemusím hned chodit do cel a řešit spory mezi vězni, stačilo by, že bych měl dozor třeba v jídelně, nebo někde, kde je těch dozorců víc, přeci jen, asi by to bylo nejvýhodnější, sám jsi říkal, že bychom se moc neviděli a teď budeš ředitel, ještě k tomu..."

„To budu, to...je pravda, ale...já nevím. Spíš jsem chtěl já změnit práci. Chtěl jsem dát po tvém odchodu výpověď, abychom byli opravdu spolu tady v tom bytě, ale všechno se to zkomplikovalo tím tátovým tlakem a odchodem z místa." Posadím se vedle něj a povzdechnu si. Asi tohle téma necháme ještě na potom, až to bude aktuální. Kouknu směrem ke kuchyni a poté na Jungkooka, abych změnil rozhovor.

„nemám začít dělat nějaký oběd?" Jungkook se zasměje a přikývne.

„Hmm, když tě to baví, tak můžeš, ale budu ti tam asistovat."

„Proč? Zvládnu to." Mrknu na něj, ale on mi mrknutí vrátí a prsty mě pohladí po tváří.

„Však jsem neřekl, že ti budu pomáhat, ale že ti tam budu pouze asistovat." Zamračím se a pohledem mu naznačím, že mi to asi došlo.

„Budeš mi zase ujídat z misky." Jungkook se zasměje a vyškrábe se se svými berlemi do stoje.

„Jen to jídlo budu testovat, jestli má tu správnou chuť."

Nezapomněla jsem, ok? Jen jsem se až teď dostala domů :D