Taehyung P. O. V.

Vzbudí mě sluneční světlo, které se opět začíná rozlézat po celé ložnici, tentokrát ale ne v ložnici v přespávárně, ale opět v Jungkookově bytě. Teď, když mám určité výhody, vozí si mě sem celkem často, skoro ani nevím, že jsem pořád vězeň, přesto jsem stále s Jiminem a Hoseokem v cele.

Pousměju se, když zjistím, že Jungkook ještě spí – ležím na jeho horkých zádech a tisknu se k němu snad celou noc, doufám teda, že spí, snad jsem ho neumačkal. Líbnu ho mezi lopatky a pak ještě jednou, znovu a znovu. Dokud spokojeně nezamručí a nezavrtí se tak, že mě ze sebe málem shodí.

„Mm, nechceš vstávat?" optám se ho šeptem, ale on jen zakroutí hlavou a dál nechává zavřené oči.

„Mám volno, nebudu vstávat." Zasměju se a prstem mu na záda nakreslím pomyslné srdíčko.

„Právě proto, že máš volno, tak bys ten den neměl prospat, ale strávit ho se mnou." Šeptnu mu do ucha, které poté jemně skousnu. Jungkook se na to ošije a otočí se na druhý bok. „No tak, Kookie, pojď už z té postele." Zavrním a pevně ho objemu, rty se přisaju k jeho krku a nohy obmotám kolem jeho boků.

„Mm, dobře, ale než se vyškrábu z peřin, tak ty zatím udělej snídani." Zaskočeně na něj kouknu a posadím se, přitom mi rozčepýřené vlasy spadnou do očí.

„J-Já?"

„Jo, učil jsem tě přece zacházet s pánvičkou, tak zkus usmažit alespoň vajíčka a já zatím vstanu." No, co nadělám, vylezu z postele, hodím na sebe volné tričko a tepláky a odejdu směrem do kuchyně.

Dneska žádná cela, žádná jídelna plná vězňů, žádný budíček v podobě sirény, dnešek je jen můj a Jungkookův, strávíme ho spolu, jako normální pár. Vytáhnu pánvičku, všechny potřebné suroviny a pustím se do připravování snídaně. Chtěl jsem se sám něco naučit, vzhledem k tomu, že teď s ním ten byt sdílím, tak se chci taky starat a nenechat s Jungkookem stále obskakovat.

„Mm, tady to voní, no vidíš, jak ti to jde." Řekne hlas za mnou a já se jen usměju na Jungkooka v červeném tričku, které jsem mu mimochodem koupil já, opravdu je v tom rozkošný.

„snažím se." Řeknu s úsměvem a vypnu sporák, abych mohl jídlo nandat na talíře, ale Jungkook mě vyzvedne na linku a sladce mě políbí, hned poté mi do pusy dá trochu vajíček a já mu mimikou naznačím, že se mi to povedlo, takže se nemusí bát, že ho to otráví. Už to chtěl na ten talíř dát sám, ale vyrušil nás zvonek, který se rozezněl celým útulným bytem.

„Hned jsem zpátky." Pronese a doběhne ke dveřím.

„Jé, ahoj, tati, co ty tady?" zaslechnu z chodby, proto raději seskočím z linky a naberu na talíře to jídlo.

„Chtěl jsem si s tebou o něčem promluvit, máš chvilku?" pak už jen slyším kroky blížící se sem, do kuchyně. Usadím se ke stolu a letmo kouknu na Jungkookova otce, který je nejspíš překvapený, že jsem tady taky.

„Dobré ráno, pane Jeone." Špitnu, pořád z něj mám jakýsi respekt, a pustím se do vajíček na mém talíři.

„Um, dobré, ehm...Jungkooku, co jsem vám o tom říkal." Povzdechne si a posadí se vedle mě ke stolu. „Neměl by sis sem Taehyunga vodit tak často, zůstal ve věznici, takže je pořád vězeň, a už tak porušujeme spoustu pravidel, tak alespoň na to jedno byste si měli dávat pozor." Pronese a promne si svoje oči. Trochu provinile se nakrčím v ramenech a omluvně na něj kouknu.

„Promiňte, pane...dáme si na to pozor a-..."

„Oh, ne, ne, ty se neomlouvej, to Jungkook, synu, poslouchal jsi mě teď, že?" Jungkook protočí panenky a posadí se naproti svého otce.

„Jo, promiň, dám si na to pozor, stačí? Dneska mám volno, takže chci být s Taem o samotě." Pan Jeon přikývne a spojí ruce na stole.

„Mm, to chápu, víš, že mi to nevadí, jde mi jen o určitá pravidla, kdyby někdo přišel na to, že si vozíš vězně domů, mohli by z toho být naprosto zbytečné komplikace." Jungkook opět přikývne a pokusí se o úsměv.

„Hmm, dobře, no, kvůli tomuhle jsi přišel?"

„Co? Ne, nevěděl jsem o Taehyungovi, chtěl jsem s tebou probrat to ředitelství." Jungkook si povzdechne a rovnou otci naznačí, že o tomhle se fakt bavit nechce. Totiž, Jungkookův otec chce, aby se jeho syn stal ředitelem, chce ho povýšit na tuhle pozici, ale Jungkook moc nechce. Je mu jasný, že po tom už nebude mít tolik času, třeba na mě, bude mít mnohem víc věcí na starost, ale je tady háček, který jeho otec stále připomíná.

„Kooku, vím, že o tom nechceš mluvit, ale já do konce roku musím své místo opustit na příkaz doktorů, takže jestli sem nechceš někoho cizího, kdo vám dvěma bude akorát bránit ve vašem vztahu, pak si tu pozici musíš přebrat sám." Jo, přesně tenhle háček. Myslím, že po tom, co jsme si zažili své peklo s paní Kimovou, nechceme riskovat další problémy, ale myslím, že Jungkook si na těch problémech zadělává sám. Kdybych byl už venku, mohli jsme spolu být v tomhle bytě a nestarat se o věznici, ale on si mě tam chtěl nechat, tak teď se mu to vrací.

„Tati...nemůžeme to probrat někdy jindy? Ne teď, když mám volno." Pan Jeon si povzdechne a položí mu dlaň na rameno.

„Synu, odkládáš to pořád, potřebuju tě do toho všeho zasvětit, zítra půjdeš ke mně a všechno ti vysvětlím, jasný?" Jungkook nic neříká, jen si dál pochutnává na vajíčkách. „Kooku?"

„No jo, však...až zítra, chápu." Pan Jeon kývne hlavou a vstane od stolu.

„Dobrá, tak výborně, zase jsme to odložili, no, já se jdu teda vrátit do věznice a vy si tady buďte, ale od zítra tento byt omezte, dobře?" oba přikývneme, Jungkook svého otce ještě vyprovodí a poté se vrátí zpět ke mně.

„Takže," řekne mile a pohladí mě po vlasech, „copak bys chtěl dneska dělat, když máme tu možnost být jen spolu?"

„Hmm, třeba někam zajdeme?"

„Hmm? Třeba do kina?" Tenhle návrh se mi hodně zalíbil, protože v kině jsem nebyl už zatraceně dlouho, a rozhodně jsem tam nikdy nebyl s nikým, s kým bych se miloval. To bude asi tím, že Jungkook je můj první partner a samozřejmě poslední.

„Jo, to zní hodně dobře."

„Mm, fajn, podívám se, co hrají a na večer tam můžeme zajít, zatím se můžeme projít po městě anebo..." ušklíbne se a dlaní mě pohladí po krku a zamíří až pod tričko k hrudníku, „nebo můžeme opravdu využít toho, že jsme tady sami."

„Mm, a co kdybychom do toho kina šli odpoledne a na večer si užili chvilku o samotě?" optám se ho a natáhnu se k jeho rtům. Jungkook se nebrání a hned se na moje rty přisaje s malým pousmáním.

„Tak platí."

Heh, komu taky dneska vypadl internet? :D

Naštěstí už jde, takže jsem tady s pokračováním příběhu: You're in trouble Takže doufám v to, že vás bude hodně pokračovat ve četní, budu ráda za hlasování a snad se konečně prodereme k příjemnějšímu konci, než u minulého dílu ;)

Užijte si to <3