Pomalu odmotával nacucanou látku, až byla celá pryč a Draco mu mohl ukázat naprosto zdravou kůži. Magie fungovala naprosto perfektně a i přes bolest mu nezůstala ani jizvička. Byl za to neskonale rád.

Nechal obvazy kouzlem zmizet a poté se s jemným úsměvem zadíval na blondýna jen v boxerkách.

Draco před jeho pohledem ale uhnul do strany a tváře mi nabraly lehce rudý nádech.

„Ještě pořád se přede mnou stydíš?" zasmál se tiše Harry a pohladil blonďáka po nahých stehnech.

„Ne, ale... Nemůžu si zvyknout, jak si mě stále prohlížíš..." zamumlal Draco a lehce se kousl do rtu.

„Musím. Neviděl jsem tě šestnáct let, to je sakra dlouhá doba, nemyslíš?" postavil se Harry a vytáhl sebou na nohy i Draca. Stále ho překvapovalo, jak je oproti němu blondýn drobný a ještě k tomu o půl hlavy nižší. Ještě v sedmém ročníku na tom byli úplně stejně výškově. „Miluju tě," zamumlal něžně Harry a odhrnul Dracovi z očí pramen vlasů za ucho.

„Já tebe přece taky, vždyť-" Harry mu přiložil prst na rty, aby nemohl pokračovat a místo toho ho hluboce pomalu políbil. Draco nijak neprotestoval a jen zabořil prsty do stejně nezkrotných černých vlasů, jako před lety.

Po chvíli se Harry ale odtáhl. „Musím ti něco říct."

„Co?"

„Od zítra tu učím."

Draco prudce otevřel oči a doslova jen na Harryho kulil. „Tak brzy? Myslel jsem, že dáme Thomasovi čas, aby se s tím srovnal," zavrtěl nechápavě hlavou.

„To já taky, ale Brumbál mi nabídl místo. Že prý nemá učitele a musí učit sám."

„To je ale starej dědek!" zavrtěl Draco nevěřícně hlavou. „Lže, jak když tiskne! Zajímalo by mě, koho si připravil o místo nebo alespoň o několik tříd."

Harry se zasmál a přejel Dracovi po kříži. „Klid. Budu učit jen paté, šesté a sedmé ročníky."

„Takže Thoma..."

„Ano. Nebyl jsem z toho zrovna nadšený, ale copak se mu dá odporovat, když na tebe vyrukuje, že tak budu mít alespoň Thomase na očích a nikdo mu neublíží?"

Draco si povzdechl. „To asi ne."

„Tak vidíš," stiskl tentokrát Dracovy boky a jemně ho políbil na čelo. „Pojď si odpočinout."

„Spolu?"

Když Harry přikývl, byl to Draco, kdo je oba zatáhl do postele pod peřinu. Co vlastně bude Harry učit, se Draco nedozvěděl.

                                                                                                ***

Thomas mezitím opustil madam Pomfreyovou a vydal se na pozdní snídani. Jeho spolužáci ale ještě ve Velké síni byli, což ho trošku překvapilo.

„Co tady ještě děláte?" zeptal se, když se usadil vedle Nathalie.

Dívka se na něho úlevně otočila a potom ho beze slova objala. „Fuj, už jsme báli, že nedorazíš!"

Thomas nechápavě zamrkal. „Proč?" obrátil pohled na okolní Zmijozely.

„Brumbál nám to řekl. To s profesorem Malfoyem, co se mu stalo..." zamumlal naproti němu Fred.

Thomase trošku zbledl. „Je v pořádku..." zamumlal nakonec a nechal Nathalie, aby se na něho podívala.

„Báli jsme se, žes tam byl s ním. Brumbál nám nic k tomu neřekl."

„Ne, byl jsem s Harrym. Tátu jsme našli spolu. Nebyl to hezký pohled," zašeptal Thomas a naložil si na talíř jen trochu jídla.

Spolužáci ho nechali být. Byli velice tolerantní a pochopili, že nemá smysl se o tom bavit. A tak v tichosti proběhla snídaně a pot i vyučování, kdy místo Draca je lektvary vyučoval sám Brumbál.

Až u oběda se konverzace trošku rozproudila, že se dokázal i Thomas usmát nad řečmi svých spolužáků a spolubydlících.

Zrovna se něčemu smáli, když je přerušil Brumbál. Celá síň jako na povel ztichla a zaměřila pozornost na něho.

„Přeji vám dobrou chuť, studenti Bradavic. Nerad vás ruším od zábavných rozhovorů, ale musím vám sdělit velmi důležitou správu. Jak už jsem se zmínil včera, když jsem vás sem svolal, pan profesor Malfoy byl opravdu nepěkným způsobem napadnut a já vás žádal, aby jste si dávali pozor a napsali to svým rodičům. Jen pro jistotu.

Tak druhá věc je, že díky této události se nás rozhodl navštívit a pomoci nám muž, kterého určitě všichni moc dobře znáte. Přebere tady ve škole pátý, šestý a sedmý ročník a bude vás vyučovat Obranu proti černé magii.

Nechci ale, aby jste ho nějakým způsobem obtěžovali otázkami na jeho soukromý život. Neměl ho zrovna lehký a to by vám mělo stačit." Brumbál se odmlčel a přejel studenty pobaveným pohled. „Na mou žádost toho místo přijal sám Harry Potter!"

V celé Velké síni nebylo slyšet snad ani nadechnutí a sám Thomas jen strnule seděl se zorničkama rozšířenýma. Dávalo mu to ale smysl. Jeho otci přišla ráno velmi vzácná návštěva, u které Thomas nesměl být a jeho otec si byl opravdu jistý, že mu nic ta osoba neudělá.

Ano, přijel mu druhý otec. Harry Potter.

Přesně v tu chvíli, když si to naplno uvědomil a zhluboka se nadechl, se tiše otevřely dveře a do síně vešel vysoký muž s rozčepýřenými vlasy a hlubokým zeleném pohledem.

Thomas rychle sklopil oči na desku stolu, ale přesto pocítil, že na něm spočinul zvědavý pohled muže, který kráčel uličkou směrem k Brumbálovi.

Thomas nevěděl, co má dělat. Jestli zůstat sedět a nebo zbaběle utéct pryč.

Nakonec se rozhodl pro druhou možnost. Prudce vstal od stolu a prostě utekl z Velké síně. Jeho nohy ho sami od sebe vedly na ošetřovnu k lůžkovému oddělení.

Když tam ale dorazil a rozrazil dveře, čekalo ho nemilé překvapení v podobě prázdné postele. „Tati?" zašeptal vyděšeně a roztěkaně se rozhlížel okolo.

Došlo mu ale, že otec bude asi ve svých komnatách, že se mu udělalo výrazně lépe, proto se rozběhl zase zpátky.

Hned ale za druhým rohem na něho čekalo překvapení v podobě vysoké postavy, do které plnou silou narazil. Nejdříve zavrávoral, ale osoba ho pevně chytila za ramena. Když o dva kroky ustoupil, zadrhnul se mu dech v hrdle. Z vrchu ho totiž propalovaly dvě stejně zelené oči jako ty jeho.

___________________________

Ahojky! :D

Tak je to tady. První setkání, které se zrovna nevyvíjelo podle Harryho představ. Na ten pravý vztah otce a syna si budete muset počkat, Thomas to totiž Harrymu zrovna zlehčovat nebude. :D

Tak zatím, já se jdu učit, doufám, že jste si čtení užili. Další kapitolu radši jen pro jistotu nečekejte brzy. :D ;)

PisálekMaty