Draco s jemným úsměvem na rtech zavřel album a zmenšil ho opět do té malé velikosti, aby si ho nikdo nemohl prohlédnout. Album totiž reagovalo jen na jeho a Harryho magii. A teď i Thomasovu.

„Tak co? Změnil si alespoň trochu názor na... otce?" začal opatrně a položil malou knížečku na peřinu na své hrudi.

Thomas se zavrtěl s hlavou na jeho rameni. „Jo, dá se říct, že trošku jo. Ale jen kvůli tobě. Na těch fotkách totiž vypadáš opravdu šťastně, že tě nic netrápí. Ne jako teď, protože se neustále bojíš o mě a trápí tě, kde je on..."

Draco se usmál. „To máš pravdu. Byl jsem opravdu hodně šťastný."

„Stejně jsou ale nejhezčí fotky, které fotil on. Zachytil tě totiž vždycky tak nějak... hezky. Když vás oba fotilo kouzlo, nebylo to ono. Třeba ta fotka, jak spíš zahrabaný v peřinách. Zachytil ten tvůj úžasný jemný úsměv, který máš na tváři teď opravdu jen zřídka. Jen z toho výrazu se dalo poznat, že seš naprosto spokojený i ve spánku," zamumlal Thomas.

„Po pravdě, o některých fotkách jsem se dozvěděl, až když mi dal to album," pohladil Draco syna po zádech. „Fotil a střádal ty fotky tajně."

„Alespoň to potom bylo o to větší překvapení, ne? V tomhle byl chytrý, to musím uznat."

Na dveře ošetřovny někdo tiše zaklepal a do dveří strčila hlavu madam Pomfreyová. Bylo vidět, že je trošku nesvá. Hlavně na tom jejím nervózním úsměvu.

„Nerada ruším, ale přišla vám, Draco, velice vzácná návštěva. Mám vzít pana Malfoye mladšího jinam?"

Draco na ni chvíli hleděl celkem zmateně, než mu došlo, o čem zřejmě mluví. „To by od vás bylo milé..." pousmál se.

Samozřejmě se to neobešlo bez protestujícího Thomase. „Já tady ale chci zůstat. Co když to je zase někdo, kdo ti chce ublížit nebo tak?"

„Myslím, že tenhle člověk mi neublíží," pohladil Draco chlapce po vlasech, než ho jemných tlakem donutil opustit lůžko a odejít s ošetřovatelkou. Od dveří mu ještě nezapomněl věnovat ublížený pohled.

Poté bylo chvíli ticho.

Když se dveře znovu otevřely, vešla dovnitř lůžkového oddělení postava skrytá v plášti. Hned ale jak se za ním dveře zavřely, shodila osoba ze sebe plášť a Harry věnoval Dracovi jemný úsměv. „Ahoj."

„Ahoj," usmál se na něho Draco, aby dal muži najevo, že už je v pořádku a může přijít i blíž.

Harry tak opatrně učinil a posadil se na okraj postele.

„Rozhodl ses zahodit svou masku?" zeptal se tiše blondýn a zvědavým pohledem si muže prohlížel. Byla to už delší doba, co ho zase viděl jako pravého Harryho.

Zelené oči se na něho usmály a černovlásek ho chytil za bledou ruku a propletl s ním prsty. „Tak napůl."

Draco jemně povytáhl obočí.

„Budu tu jako Harry Potter, ale i jako Harry Portman," vysvětlil mu Harry jemně a pohladil palcem hřbet jeho ruky.

„Tak to bude trošku problém..."

„Proč?"

„Před Grangerovou jsem ti řekl Wille, pamatuješ?" povzdechl si Draco a naklonil na polštáři hlavu ke straně.

„No a? Kdo řekl, že se nemůžu jmenovat Harry William Portman?" usmál se pobaveně Harry a v očích mu šibalsky zajiskřilo. „A když už jsme u toho, proč zrovna Will?"

Draco se na posteli opatrně posadil. „Thomasovo druhé jméno je William. Napadlo mě jako první. Nikdo to ale neví. Jen já a Brumbál," přiznal tiše.

Harry se široce usmál se, než se k Dracovi naklonil a políbil ho.

Blonďák nemeškal a polibek mu ihned vrátil. „Harry, vezmi mě odsud, prosím. Chci do našeho pokoje..." zašeptal do jeho rtů a volnou rukou pohladil muže po tváři, která začínala lehce zarůstat strniskem.

„Dobře," objal Harry menší tělo kolem pasu a se rty stále na těch druhých se lehce s tichým prásknutím přemístil do obýváku Dracových komnat.

Opatrně blondýna postavil na nohy a oddělil se od jeho rtů. Kolem pasu ho ale stále držel, aby neupadl.

Draco si ho ale za zátylek stáhl opět k sobě dolů a hluboce ho políbil. „Uzdrav mě, Harry, vím, že to dokážeš, prosím. Dokážeš to. Prosím, lásko," šeptal do polibků a i přes bolest zůstal pevně stát na napnutých nohách.

„Draco, já nemůžu, ještě ne..."

„Můžeš, já ti věřím, prosím."

Harry si opřel čelo o to blondýnovo a ztěžka vydechl. Tohle nikdo nevěděl. Jen oni dva, bylo to jejich tajemství. Nějakým způsobem se totiž jejich magie propojily a vytvořily pouto, kdy se oba dokázali léčit navzájem. Harry si ale nebyl v tomhle léčení nikdy tak jistý jako Draco. Přitom vlastně šlo jen o to líbat se s partnerem, hladit jeho tělo a nechat magii pracovat. Bylo to ale velmi bolestivé a Harry si nebyl jistý, jestli to blondýn unese.

„Budeš křičet, já to nedokážu, Draco..." zavrtěl jemně hlavou Harry a více si k sobě drobnější tělo přivinul.

„Nebudu, slibuju, že nebudu," vzal Draco do dlaní Harryho tvář a zadíval se mu prosebně do očí. „Prosím, chci chránit našeho syna stejně jako ty a takhle to nedokážu."

Harry pevně semkl rty k sobě a znovu zavrtěl sklopenou hlavou.

„Prosím, lásko. Thomas už o tobě ví, ví o Harrym Potterovi, budeš potřebovat i ty podporu, tak to prosím udělej..."

Harry zvedl pohled a zadíval se do zoufalých šedých očí, kde sem tam viděl mihnout se i bolest. „Dobře..."

Draco se jemně usmál a pohladil ho po tvářích, než se znovu přitiskl na jeho rty a objal ho kolem krku, aby se udržel na nohách.

Harryho ruce se nejistě rozběhly po druhém těle a on nechal magii kolem nich v různých barvách a vlnách vířit a narážet do nich. Snažil se nevnímat, jak se Draco začal silnou bolestí třást. Jak mu zaryl nehty do lopatek nebo jak ho kousl omylem do rtu a zaskučel. Snažil se to vytěsnit z hlavy, ale prostě to nešlo. Druhé tělo se k němu silně přitisklo, jak se mu podlomily nohy.

A Harry ho to nevydržel. „Klidně křič, jestli ti to pomůže..." zašeptal, vrhnul na místnost kouzlo, aby to nikdo venku na chodbě neslyšel a přešel zvolna rty na Dracův bledý krk.

A Draco začal křičet. Po tvářích mu tekly slzy a on zarýval nehty do všeho, co měl v dosahu. Slíbil, že křičet nebude, ale nešlo to. Byla to neúprosná bolest. Magie totiž nejdříve vrátila vše do stavu, než byl ošetřen a až poté vše sama začala dávat do pořádku. Zlámala mu tedy znovu kosti, aby je poté opět spravila. Otevřela všechny už skoro zahojené rány a rvala mu vnitřnosti i kůži, aby je vzápětí zase zacelila.

Bylo to jen pár minut, ale Harrymu to přišlo jako hodiny, než se muž v jeho náručí uklidnil a jen se k němu pevně tiskl.

„Miluju tě..." uslyšel zašeptání.

Harry Draca ještě více stiskl a pár minut počkal. Až poté se pomalu odtáhl a otřel blondýnovi vlhké tváře. „Já tebe taky, ale tohle už po mě nikdy nechtěj..." zavrtěl hlavou.

„Už nebudu, slibuju," zamumlal chraplavě blonďák a lehce se pousmál. „Pomůžeš mi dát dolů ty obvazy?" zeptal se poté a opatrně od Harryho odstoupil. Nohy se mu ale ještě třásly a tak ho Harry vzal do náručí a přenesl do ložnice na postel.

„Určitě," políbil bledéhomuže s úsměvem a pomalu začal dávat dolů obvazy opět skrz na skrz nasáklé krví.

______________________________

Zdravím, 

tady máte ten další díl. Jen chci říct, že mi přijde takový... zvláštní, možná i divný. Když to po sobě čtu, přijde mi...prostě tak divně napsaný. Budete to ale muset skousnout, protože se mi to přepisovat nechce. :D

PisálekMaty