Asi už jste si mohli podle obrázku všimnout o co v této kapitole půjde...užijte si čtení.
-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-

Měsíc potom incidentu s Afroditou bylo vše při starém...teda...jen pár věcí bylo jinak.

Metia byla ve čtvrtém měsíci těhotenství, měla větší a větší chutě a výkyvy nálad, takže bylo zcela normální když po Samovi v jeden moment házela talíře a v ten druhý ho hladila po vlasech s uslzenýma očima.

Veriki po domě chodila jak tělo bez duše, na lov s ostatními nejezdila, zůstávala zavřená v pokoji a vylézala jen tehdy když měla hlad, Deanovi se od toho posledního lovu nepodívala do očí.

Jednoho dne si skupina lovců vyhlásila týden volna, jelikož neustále jezdili po státech a byli tak vyšťavení, že akutně potřebovali aspoň týden klid, takže už asi druhým dnem, kdy začal jejich Týdenní odpočinek seděli Dean s Maze v herně na křeslech a popíjeli pivo.

,,Co děláš? Neříkej že hledáš nějaký případ že furt čumíš do mobilu.'' Řekl Dean a nahlédal do Mazeininého mobilu, ta ho však cvrnkla do čela.

,,Proč bych to dělala když já sama vyhlásila Týden volna? Jen kontroluju jestli mi Calia nenapsala, už je to půl hodiny co odešla do obchodu a zatím ani čárka, vždyť ona se dokáže ztrazit i tady v domě, co když se to tele stihne ztratit ve městě a my si tu zatím budeme v klidu sedět?!''

Začala vyšilovat Maze, aniž by si to uvědomila, a Dean se tomu ušklíbl.

,,Hele Maze? Necítíš ty náhodou něco ke Calii?'' Zeptal se Dean a Maze málem vyprskla pivo, které zrovna pila a podívala se na Deana s vykulenýma očima.

,,Co? Já a Cal? Ne! Pff, jsi se jebl do hlavy? Ona je anděl a já dcera démona, i kdybych k ní něco cítila, což absolutně necítím, nemohly bychom být spolu.''

Tu poslední větu řekla se smutnou tváří, a Dean věděl přesně jak se cítí, milovat někoho s kým si myslíte že vám není souteno být, ale on, jakožto hodná duše, se rozhodl popostrčit Maze udělat první krok k jejímu štěstí.

,,Víš Maze, měla by sis konečně uvědomit co máš kolem sebe, protože pokud si to neuvedomíš, a něco brzo neuděláš, to co kolem tebe je ztratíš, a pak se jen budeš litovat že jsi neudělala to co jsi udělat měla.''

Řekl Dean a Maze na něj chvilku jen civěla, než se ušklíbla, což Deana zmátlo.

,,Je vtipné že mi rady o lásce dává někdo, kdo se sám bojí říct osobě kterou miluje co k ní cítí.''

Řekla jen tak a Deana hrklo, nechápal co se tím snaží říct, že by snad...

,,Ano Deane, slyšela jsem co ti Afrodita řekla než zemřela. Už asi tuším o kom to mluvila když ti to říkala, a vskutku mě to překvapilo, netušila jsem že něco cítíš k...''

,,Sklapni.'' Řekl a hodil po ní polštář, který měl po ruce, a Maze ho bez mrknutí oka chytla.

,,Myslím že by bylo fér kdyby jsme to řekli oba, berme to...jako sázku, ten kdo se jako první odváží říct co k té dané osobě cítí, bude za opozdilce dva týdny umývat nádobí, platí?'' Maze natáhla k Deanovi ruku a ten ji po chvilce přijal.

,,Platí...hmm...asi si zajedu do baru, chceš svést do města aby ses ujistila že není Calia někde nabouraná v příkopě?''

Tentokrát to byla Maze která po Deanovi něco hodila, a tím byla koule od kulečníku, naštěstí se jí Dean vyhl a koule skončila zaražená ve zdi.

,,Tohle vysvětlíš Metii sama!'' Křikl vysmátý Dean a radši rychle odešel z herny na chodbu, kde ho úsměv opustil potom co uviděl Veriki stát uprostřed chodby...s kufry vedle sebe.

,,Ty...někam odjíždíš?'' Zeptal se a Veriki sklopila pohled. ,,Jo, odjíždím na nějakou dobu za mámou, už dlouho jsem ji neviděla tak chci vědět jak se jí daří.'' Řekla a vzala každý kufr do jedné ruky, pak odešla ke dveřím u kterých se zastavila.

,,Budeš mi chybět Riki, užij si to tam.'' Řekl upřímně Dean, ale odpovědi nazpět se nedočkal, mohl jen sledovat jak Veriki otvírá dveře, které nechala otevřené dokořán, jak dává kufry do Metiininého auta, jak nasedá na místo řidiče, a musel se zasmát když viděl jak málem přejela nějakou starou paní při couvání, pak odjela.

Dean tedy následně nasedl do svého auta a odjel do nejbližšího baru, kde strávil několik hodin, takže si asi můžete představit hak po několika hodinách v baru musel vypadat.

Dean, který byl po "jednom" panáku na posílení sebevědomí totálně na šrot, se rozhodl vyjít za bar, aby mohl přivolat jednoho nejmenovaného anděla, kterému se chtěl svěřit se svými city.

,,Castielkuuuuu! Notaaaaaaak! Musím s tebou mluviiiiit! Hejbni s tím tvým sexy zadkem a polez sem!'' Hulákal do noci opilý Dean, chvíli čekal v naprosté zimě, než se anděl s očima v barvách moře objevil.

,,Tu poznámku o mém pozadí budu ignorova...Deane? Ty ses opil?'' Zeptal se Castiel narovinu a Dean nevěděl co říct.

,,Ne...možná...tak jo opil jsem se ale není to moje vina.''

,,Jistě, ještě řekni že za to můžu já.''

,,Jjjo, můžeš za to ty!'' Ukázal na něj prstem a pomalu se nakláněl dozadu, kdyby ho Castiel nechytil a nebyli by v záklonu, Dean by se válel na zemi jak velký, tak široký.

,,Sakra ty jsi těžkej, Deane vysvětli mi jak můžu za tvůj stav, vždyť jsem tu s tebou nebyl abych...''

,,Přesně tak, nebyl si tu se mnou, a kvůli tomu jsem se opil víš? Protože jsem se o tebe mooooc bál. Čtyři měsíce jsi nezavolal, nenapsal, neobjevil se, a já se bál jestli tě někde nezajela nějaká šílená babka s Veriki na střeše auta.''

Blábolil Dean a Castiel nevěděl, jestli by nebylo lepší ho pustit a nechat ho na zemi, ale raději ho narovnal a držel za paži, aby znovu nehodil hubu.

,,Deane omlouvám se za to že jsem ti dělal starosti, ale teď jsem tady, takže bude lepší když tě odvedu k Metii...''

,,Ne! Cassi já...já ti musím něco whoah!'' S Deanem se zatočil svět a zase padal, a zase ho Cass musel chytit, opět byli v záklonu, a Deanovi se slova, která chtěl říct, vypařily z hlavy.

Pozorně sledoval ty ustarané modré oči, které na andělovi tak moc miloval, jeho oči, vlasy, ústa, hlas, to všechno na něm miloval, a to všechno se nacházelo jen pár centimetrů od jeho tváře.

Ignoroval Castielovy ustarané otázky jestli je v pořádku, jednu dlaň položil na andělovu tvář, přiblížil se k němu blíž a políbil ho tak, jako ještě nikoho předtím.

Deanovi to přišlo jako minuty, hodiny, možná i dny, ale bylo to jen pouhých pět sekund, nez ho Castiel pustil a on spadl na zem, zmateně se podíval po ještě víc zmateném Castielovi, který zrychleně dýchal a nevěřícně na muže ležícím před ním sledoval.

,,Co to sakra děláš Deane?!'' Ohanl se po něm Castiel a Dean tam jen ležel a díval se na něj.

,,Já...já jen vyjádřil to co k tobě cítím.''

,,Jo tak to je teda divné vyjádření přátelství!'' Řekl Castiel a Dean se pomalu ale jistě začal zvedat.

,,Ne Cassi to...to nebylo vyjádření přátelství...sakra celý jsem to posral...Cassi já...já ti tím chtěl říct že...že tě miluju.''

Řekl to, řekl ty dvě slova která se mu bál tak říct, uvnitř mu spadl kámen ze srdce že to konečně vyslovil, ale Castiel vyoadal vyděšeně.

,,Ne...ne nemiluješ.'' Šeptl a Deana to opět zmátlo, proč by ho nemiloval?

,,Cassi, já tě ale fakt miluju, copak mi to nevěříš?''

,,Ne, nemůže to být skutečné, prostě nemůže.''

Brblal si pro sebe Castiel, Dean mu tak moc chtěl dokázat opak, a proto k němu, už skoro střízlivý přistoupil, vzal ho prsty za bradu, otočil tak aby mu viděl do očí a opět políbil, tentokrát ale více procítěně a se vší láskou, co k andělovi choval.

Castiel byl zprvu paralyzovaný, ale pak začal spolupracovat, Dean byl jeho spoluprácí velice potěšen, takže ho přirazil k jedně ze stěn a polibek prohloubil, oba dva se cítili velice šťastně, protože si oba konečně uvědomili, po jakém boku patří jejich místo.

Když se od sebe odtáhli, opřeli se o sebe čely a vydýchávali se, Dean anděla s úsměvem pohladil po tváři a Cass se do jeho dlaně opřel, dívající si oba do očí.

,,Už mi věříš?'' Zeptal se Dean a anděl přikývl.

,,Ano...taky tě miluju...Deane Winchestere.''