Uběhly tři měsíce po Verikiném odchodu z domu, Metia byla už v sedmém měsíci těhotenství a břicho měla jak fotbalový míč, takže už ani na lovy nechodila.

Bylo deštivé ráno, když Metia vstala z postele, pomalu, ale opravdu pomalu, sešla schody a došla do kuchyňo-jídelno-obýváku, kde prošla kolem Maze v Caliininém tričku a Castiela v Deanově košili, kteří na sebe šokovaně civěli.

,,Dobré ráno.'' Řekla Metia v polospánku a vzala si z košíku na ovoce jabko, ale když si uvědomila kdo za ní stojí, pomalu se otočila aby se ujistila, že ji skutečně zrak nešálil.

Maze s Castielem se na si s hrůzou v očích dívali a Metii z šoku až spadlo jablko z rukou, stále nemohla uvěřit tomu co měla před sebou.

,,Takže...Maze s Cal...Dean s Cassem...ti musím říct Veriki.'' Řekla Maze a rozeběhla se pryč, tedy, jak jí to její těhotenství dovolovalo.

,,Metio počkej! Není to tak jak to vypadá!'' Křičela za ní Maze a Castiel jí dal ruku na rameno.

,,Mazekeen, nerad to říkám ale...jsme v prdeli.'' Řekl Cas a Maze mu dala za pravdu, horší už to pro ně být nemohlo.

Metia celá udýchaná došla do svého pokoje, čapla svůj mobil do ruky, vyhledala si Verikiino číslo a začala jí volat.

,,Čau Tio, ehm, hele teď tu mám něco rozdělaného takže pokud to není něco důležitého...''

,,CALIA SPÍ S MAZE A DEAN S CASEM!'' Vyjekla Metia a na druhé straně mobilu bylo chvíli ticho, ale pak se ozvalo radostné kvíknutí.

,,Yes! Takže se Maze s Cal daly konečně dohromady! Jo! Jsem si říkala kdy se ty dvě k tomu dokopou, ale Dean s Casem? To bych do nich neřekla, no...spíš bych neřekla do Deana že je na kluky když spal i se mnou...Nat přestaň mě dráždit když volám s Tiou.''

,,Jo je to šíle...moment...ona je tam s tebou Nat? Ty s ní spíš?! Proč v dnešní době spí všichni se všema? Co já bych dala za jednu úžasnou no...AU!'' Vyjekla Metia náhle a instinktivně jí ruka vyjela na břicho, odkud bolest šla.

,,Tio? Tio co se děje? Je ti něco?'' Začala panikařit Veriki.

,,Hele Riki zavolám ti potom jo? Teď jdu jaksi rodit.''

,,Co?! Tio počkej jak to mysl...'' Metia jí to zavěsila a svezla se na zem, bolest se zhoršila a to už Metia mohla udělat jen jediné, křičet.

,,LIDIII! LIDI KURVA PŘESTAŇTE ŠUKAT A POJĎTE RODÍCÍ ŽENSKÝ POMOCT!'' Vykřikla Metia a bolestně svírala prostěradlo své postele, u které seděla.

Po chvíli do pokoje vtrhl Sam, Dean, Cass, Maze a Calia, Sam se okamžitě přiřítil k Metii a vzal ji opatrně do náruče, potom ji položil do postele a nařídil Maze aby rozsvítila.

,,Elektrika nejede, vypadl proud.'' Oznámila Maze když zkusila zapnout světlo, Sam si povzdechl a nařídil aby přinesli svíčky, pak se začal na plno věnovat Metii.

,,Met víš jistě že rodíš? Není to falešný poplach?'' Zeptal se a Metia ho provrtala vražedným pohledem.

,,Hele jo, asi je to jen falešný poplach a ta voda co praskla a která leží na zemi je asi taky falešná, ZAPOJ MOZEK WINCHESTERE!'' Zatahala ho za blasy a zařvala do obličeje, ten jen vystrašeně přikývl a odstoupil od postele.

,,Vy tři, ven, byli by jste tu jen navíc a my potřebujeme prostor.'' Nakázala Calia a vyhnala chlapy z pokoje, kterým následně zavřela dveře před nosem, a pak si Sam všiml co má Cass celou dobu na sobě a usmál se.

,,Cassi...to je Deanova košile co máš na sobě?'' Zeptal se naschvál Sam a Cass s Deanem zrudli jak rajčata.

,,Jo, půjčil jsem mu ji jelikož...jelikož...měl zaprasené oblečení a jiné neměl tak...no...sklapni Same.'' Řekl a Sam se zasmál, a mezitím co si Sam utahoval z Deana, Metia se snažila si nevykřičet plíce z těla.

,,Metio ještě vydrž jo? Tak je hodná, chceš cukřík?'' Řekla Maze a Metia měla v očích vražedný oheň.

,,VOLE NEJSEM NĚJAKÁ KLISNA ABYCH ŽRALA CUKR...A NAVAL MI TEN CUKR!'' Řekla a málem Maze ukousla prsty, jak jí podávala kostky cukru.

,,LOKISLAVE! KURVA POHNI PRDELOU A POLEZ SEM JINAK PŘÍSAHÁM ŽE ŘEKNU ODINOVI KDO MU UKRADL TU PÁSKU CO MÁ MÍSTO OKA!'' Křikla Metia doufající že se její snoubenec objeví před ní, ale nikdo se neobjevil...teda...ne hned.

Asi půlhodinu se nic nedělo, Metia se svíjela v bolestech a kluci stáli nebo seděli před dveřma, ale pak uslyšeli nějaké divné zvuky před domem, než se kdokoliv nadál hlavní dveře se rozletěly a dovnitř vstoupil černovlasý muž, který střelil pohledem k Deanovi stojícímu u dveří, muž na nic nečekal a vydal se po schodech nahoru.

,,Kde je Metia? Je v pořádku?'' Vyptával se když vyšel schody a chtěl vejít do pokoje, ale Deanova ruka, která dveře zatarasila, mu v tom zabránila.

,,A ty jsi jako kdo že si sem jen tak nakráčíš?'' Měřil si Dean muže nedůvěřivým pohledem a to ho urazilo.

,,Copak ty nepoznáváš kdo před tebou stojí ty jeden Midgarský červ...'' Nedořekl muž, protože ho vyrušil Metiin křik, muž na nic nečekal, odstrčil Deanovu ruku a vpadk do pokoje, kde ležela celá upocrná Metia a nedke ní Calia držící její ruku.

,,Metio.'' Vydechl a přiběhl k posteli, políbil Metiinino čelo a pohladil ji po vlasech.

,,Loki.'' Šeptla unaveně Metia a usmála se, jenže pak její úsměv zmizel a nahradil ho nasraný výraz, čapla Lokiho za vlasy a zatahala za ně tak silně, až z toho Loki vykvíkl bolestí.

,,KDE SES COURAL?! UŽ TADY NA TEBE ČEKÁM TAK DLOUHO! JÁ TI TADY UMÍRÁM A TY SI ZATÍM NĚKDE VÁLÍŠ ŠUNKY!''

,,Musel jsem...au...zařídit u Odina aby mi povolil odejít z hradu a abych mohl vůbec přejít přes Bifrost...Au Metio to bolí...a navíc, ty neumíráš, ale rodíš.''

,,A JAKÝ JE V TOM ROZDÍL?! AUUUU! Zlato prosím, vem mě za ruku, já už to nevydržím, prosím zůstaň tu se mnou.'' Prosila ho Metia a Loki ji chytl za ruku.

,,Neboj se divoženko moje, budu tu s tebou až do konce'' A jak řekl, tak slíbil. Porod trval několik dlouhých a bolestivých hodin, Loki už měl nalomené skoro všechny prsty, a kdyby neměl magii kterou se mohl vyléčit, byl by v háji.

Nakonec, po tak dlouho očekávané době, se narodila malá, krásná a zdravá holčička, která brečela jen chvíli, než se dostala do Metiinina náručí a pláč okamžitě ustál.

,,Je krásná..po tatínkovi samozřejmě.'' Řekl Loki, Metia se na něj jen unaveně podívala, protože neměla sílu ho praštit.

,,Jak ji pojmenujete?'' Ptal se Cass a Metia se na malou holčičku usmála. ,,Bude to Theresa...Theresa Othelia Starková/Laufeysonová.'' Řekla a víc si malou Theresu přitiskla k sobě.

Ale najednou se dveře do pokoje otevřely a v nich stála promočená a udýchaná Veriki, která vypadala velice děsivě s těma vykulenýma očima a řasenkou stékající po tváři.

,,Je to holka? Je to holka...fajn.'' Vydechla a svalila se v bezvědomí na zem, v ten den se odehrály dva zázraky, Metia porodila svoji první dceru a Veriki nikoho nepřejela.