Ͽ E V A N Ͼ

Evan se probudil kvůli jeho telefonu. Ani nevěděl, kde ho má, ale pípnutí příchozí zprávy mu alespoň poradilo oblast pokoje.

Hned ho napadlo, že by to mohl být Kit a tak vstal. Pod oknem, odkud tón uslyšel, mu ležely kalhoty a měl to štěstí, že v kapse opravdu telefon měl. Příště než... skončí s Adamem v posteli, mohl by si alespoň dát telefon do bezpečí, aby se mu nerozbil.

Zpráva od Kita to ale nebyla. Psal mu pouze Chris, jestli se odpoledne nesejdou, protože s ním potřebuje něco probrat.

Adam se na posteli protáhl a lehl si na zádech. Unaveně otevřel oči. "Děje se něco?" zeptal se.

Jo. Evan by rád slyšel něco o Kitovi. "Ne," odpověděl. "To je jenom Chris. Chce se odpoledne sejít."

"Odpoledne se máme jet podívat na ty štěňata, doufám, že s tím počítáš," připomenul mu Adam. Na to Evan samozřejmě ale naprosto zapomněl. Adamova rodina si chtěla pořídit psa a Adam měl téměř volnou ruku při výběru plemene. S Evanem se před pár dny dohodl, že s ním pojede obhlédnout štěňata.

"Však já mu napíšu, že nemůžu," pousmál se. Odložil telefon tentokrát na stůl a vrátil se za Adamem. Lehl si do jeho objetí a zůstali tak ještě další hodinu.

Ten den mu Kit nenapsal. Ani ten další. Ani o týden později. Na Evanovy zprávy nehodlal odpovědět, jenže tentokrát si je ani nezobrazoval.

Ͽ  K I T  Ͼ

Nikdy ho nikdo, kromě Rosie, neviděl se takhle složit. A ten fakt, že se to stalo, Kita nemálo znervózňoval.

Nechtěl mu čelit mezi čtyřma očima, když ho viděl v takovém stavu. Možná vypadal nebojácně, ale tyto jeho stavy, to byla jeho slabina, kterou Evan odhalil mnohem dřív, než měl. Pokud by ji vůbec kdy odhalil.

A tak se poflakoval, jak to dělal dříve, vyhýbal se tomu hřišti, kde rád sedával s Ronem a pil, protože přece jen by Evan mohl projít kolem (v horším případě i s Adamem) a modlil se, aby Evana nenapadlo přijít do motelu, když mu neodpovídal na zprávy.

A žil spokojeně dál. Kit byl zvyklý na to, že mu lidé do života přicházeli a zase odcházeli, takže odříznout Evana? To mu nedělalo problém. Stejně byla jedna velká chyba, že se vůbec poznali. Evan by se neměl ani přibližovat k někomu, jako byl on.

Kit se vrátil na recepci. Poslední dobou tady seděl neustále, jelikož jeho milovaný sourozenec se přece jen narodil dřív, než měl, a tak jeho rodina byla stále v nemocnici. Kit ne. Kit to děcko ani neviděl. Vlastně ani nevěděl, jak se jmenuje, protože se jeho rodiče nenamáhali mu ani zavolat.

Za chvíli se ve dveřích motelu objevil Ron. "Hej, jdeš chlastat na střechu?" zeptal se s až moc širokým úsměvem.

Kit jen krátce zvedl pohled od telefonu, kde hrál první hru, co našel. "Ne, mám službu."

"To tě nikdy nezastavilo," pokračoval Ron, celý vychlámaný.

"Řekl jsem ne," zdůraznil Kit. Ronovi zmizel úsměv z tváře.

"Máš krámy nebo co?" zamumlal si spíše pro sebe a motel zase opustil.

Kit dneska neměl náladu na lidi. Vlastně na ně neměl náladu od toho, co se u jezera zhroutil, jelikož ho to sžíralo. Věděl, že by měl Evanovi alespoň poděkovat. Kupodivu si té z noci něco pamatoval a tak nějak tušil, že kdyby se tam Evan neobjevil, nevolal jeho jméno a neběžel, aby ho zastavil, Kit by pravděpodobně skončil na dně jezera. Jenže v tu chvíli tam byl někdo, kdo stál o to, aby neskočil, což Kita zastavilo kousek od okraje skály.

Jo, Evan se o Kita pravděpodobně vůbec nezajímal, ale v tu chvíli to Kitovi pomohlo.

Jenže co mu měl říct? Díky, že jsi u mě byl, když jsem se psychicky naprosto zhroutil? To neznělo jako on.

A stejně, byly to už dva týdny. Podle stručné zprávy, kterou dostal od otce, se měli zítra vracet i s novým přírůstkem, to bude mít Kit jiné starosti, než aby děkoval Evanovi.

Dveře motelu se znovu otevřely a Kitovi bylo prostě jasné, že to bude Rosie. Ron ji vyslal, aby do Kita vtloukla trochu rozumu.

"Čekáme na tebe," řekla jako první. "A já bych moc ocenila, kdybys tam šel se mnou."

Kit neodpovídal. Jeho hra byla mnohem zajímavější.

"Vicky donesla dost dobrou trávu," pokračovala.

Kitův stisk kolem telefonu zesílil. Na to slyšel už lépe, protože právě teď by si dal velice s radostí.

Rosie došla až k němu, sklonila se a jednou rukou ho objala. Hlavu mu položila na rameno. "Proč jsi poslední dobou tak... jiný?"

Kit vypnul svou hru. Odhodil mobilem stranou, protože stejně měl už rozmlácený display, a povzdechl si. "Jsem naprosto normální. Jen ne v náladě."

"Od toho, co tě Evan našel u jezera normální nejsi. To ti tak vadí, že tě viděl, když ses zhroutil? To se lidem stává, za to nemusíš vůbec stydět."

Kit se styděl za to, jak brečel v Evanově náruči a nakonec ho taky objal. Přitiskl ho k sobě, i když na to neměl právo, i když by to jindy neudělal ani s Rosie. V tu chvíli si ho k sobě natolik pustil, že teď jako jediné řešení viděl to, že Evana nemůže ani vidět.

"Jsi jediná, která mě kdy v takovém stavu viděla. A on teď taky," zamumlal.

"A myslíš, že to nějak řeším?" ozvalo se po Kitově pravé straně. Evan stál opřený o zeď u hlavních dveří. Mohl tam být kdo ví jak dlouho, Kit neměl tušení. Plácl se do čela. Jak se teď propadnout do země?

"Ne," odpověděl bez toho, aby se znovu na Evana podíval. "Ale já jo."

Rosie pustila Kita a narovnala se. "Tak já vás asi nechám o samotě."

Kit by ji nejraději řekl, ať s sebou na cestě ven vezme Evana, ale zastavil se. Nemusel být až tak nepříjemný.

Rosie vyšla a zavřela za sebou dveře. Evan se váhavým krokem vydal blíž ke Kitovi. "Zase ignoruješ mé zprávy."

"Já vím. Je to záměrně."

"A proč?"

Kit neodpovídal. Neměl na to odpověď, prostě nechtěl.

"Chtěl jsem jen vědět, jak ti je," pokračoval Evan.

"A já nechci, abys to vůbec nějak vytahoval, díky," odsekl Kit.

Evan si povzdechl. Došel až k recepci a posadil se na jednu ze stoliček na druhé straně pultu. Kdyby Kit zvedl pohled, byl by přímo naproti němu. "Tu noc jsem se o tebe fakt bál. Jen jsem chtěl zjistit, jestli si v pořádku."

Byl Evan hluchý nebo co, když mu Kit zrovna řekl, že o tom mluvit nechce? Rozpřáhl ruce. "Jak vidíš, jsem."

"Proč jsi mě teda tak odsekl? Opět, podotýkám. Víš, stačilo prostě jen napsat, že jsi ok a vše by bylo vyřešeno."

"Protože jsem nestabilní," usmál se falešně Kit a konečně se na něj podíval. "Jednou se s tebou chci bavit, pak zase ne. A momentálně nechci. Už dva týdny."

Evan se uchechtl. Chvíli mlčel, než se podíval Kitovi zpříma do očí a zeptal se. "Proč od sebe všechny odháníš?

No proč? To by Kita taky zajímalo, ale nemohl si pomoct. Momentálně by od sebe Evana nejraději odehnal už jen za to, jak s ním mluví. Proč mu přišlo, že si Evan troufá víc, jak normálně? Proč mu přišlo, že využívá toho, v jakém stavu Kita viděl?

A nebo zase nad tím až moc přemýšlel. To byla taky možnost.

"Když jsi mě odstrkoval u toho jezera třeba. Já tam nebyl proto, abych ti ublížil, ale zdálo se mi, že ty si myslíš, že jo," řekl už o něco tišeji.

Kit si skousl ret. Zavřel oči. Zatnul pěst. "Co chceš ode mě teď jako slyšet?" zeptal se.

"Nevím," přiznal Evan. "Jen bych docela ocenil, kdybys mě k sobě aspoň trochu pustil."

Kit to stále nějak nechápal. "Proč?" zeptal se až skoro ublíženě.

"Víš, o čem kamarádství vůbec je?"

Netušil. Nevěděl pořádně, co je to kamarádství a už vůbec ne, co jsou to vztahy. Jasně, dalo by se říct, že to, co měl s Rosie a s ostatními, kamarádství bylo, ovšem kamarádsky se k nim kolikrát vůbec nechoval.

Kit jen proplouval životem bez toho, abysi jakékoliv trvalejší vztahy budoval. Očekával, že i Rosie ho jednou opustí. A on bude v pořádku, protože se na ní nikdy nestal úplně závislý.

Měl pocit, že tu poslední myšlenku si ale nalhával.

Kit zavrtěl hlavou. "Ne. Vnímám to jen jako narušování osobního prostoru."

Evana to nejspíš pobavilo. "A jak pak vnímáš vztahy teda?"

"Narušování intimního prostoru. To je vše, co v tom vidím," pokrčil rameny. Měl chuť ještě dodat, jak vnímá Evanův vztah (naprosto proti lidskosti, protože Adam prostě nebyl pro Evana už jen z principu), ale opět se zastavil. Wow, dnes byl opravdu zdvořilý.

"A koho tedy považuješ za člověka, který ti může narušovat osobní prostor?" zeptal se Evan. Zajímavý způsob, jak se zeptat na kamarády, ale nejspíš se to prostě nabízelo.

"Jenom Rosie."

"A intimní?"

"Nikdo. Nikdy."

Evan se zatvářil zmateně, což Kita mírně překvapilo. Snad nečekal, že by měl nějaký vztah?

"Ty nechodíš s Rosie?" zeptal se po chvíli.

Ah. Asi by ho nemělo ani překvapovat, že si to myslel. Nikdy se o tom ani nebavili. Kit povytáhl obočí a uchechtl se.

"Když jsi mě vytočil ten den u jezera, říkal jsi, že jsi chtěl zavolat Rosie, aby ses s ní vyspal, tak jsem myslel..." Nedořekl to.

A Kit si vzpomněl v tu chvíli na další věci, které se v tu noc staly. Potřeboval jen připomenout. Vážně Evanovi namlouval, že mu řekne, kde je, jen když se s ním vyspí?

Rozhodl se, že se za to nebude opět cítit trapně. Ale že to naopak použije. "Kdybych chodil s Rosie, myslíš, že bych s tebou laškoval o tom, že ti řeknu, kde jsem, jen když se se mnou vyspíš?"

"Tys to myslel vážně?!" vyhekl Evan až téměř zděšeně, což Kita mírně urazilo.

"Ne," uklidnil ho. "Ale s Rosie vážně nechodím."

"Aha." Evan nasucho polkl. A v tu chvíli mezi nimi nastalo ticho.

Kit popadl svůj telefon a najel na sociální sítě, jako by před ním Evan ani neseděl. Evan nervózně podupával nohou a Kit prostě vycítil, že by chtěl ještě něco říct.

Nenutil ho. Místo toho se zvedl, aby se vydal na střechu.

"Ale chápu to dobře," zastavil ho v chůzi Evan, "že tě přitahují obě pohlaví?"

Kit se zastavil. Nejprve se neotáčel, pousmál se pro sebe, než nastavil opět nečitelný výraz. Takovou otázku by od Evana zrovna nečekal. Až pak se k němu částečně otočil. "Proč to potřebuješ vědět?"

Tím Evana mírně vykolejil. "Nevím, prostě... Měl jsem takový pocit a... Víš co, kamarádi si takové věci-"

"Mě může přitahovat naprosto kdokoliv." Prohlédl si Evana od hlavy až k patě. "Kamaráde," utrousil s úšklebkem a vydal se ven.

Ͽ Ͼ

kit bestest character