Ͽ E V A N Ͼ

Evan se rozhodl do motelu vrátit.

Možná doufal, že tentokrát tam Kita najde. Jak mu Chris řekl, ten motel patřil Kitově rodině, takže by se klidně vsadil, že on tam pracoval.

Když se tam zastavil poprvé včera, byl ve spěchu. Litoval, že se ani nepodíval za recepci, protože sice toho o Kitovi moc nevěděl, ale už pochopil, že má zálibu v alkoholu. Klidně mohl spát za recepcí.

Už v první řadě ale vůbec neměl v plánu do motelu chodit. Šel se projít, právě se už z procházky vracel a nestíhal, jelikož za nedlouho začínal jeho trénink volejbalu. 

A pak si všiml tátova auta. Poznal toho nablýskaného Mercedesa i poznávací značku. Co jeho táta dělal u laciného motelu kousek od domu? Neměl čas ale nic moc vykoumat. Musel na trénink.

Druhý den po škole se do motelu hned vydal.

Vstoupil dokořán otevřenými dveřmi a rozhlédl se kolem sebe. První uviděl chodbu, která vedla k pokojům, pak nástěnku s nějakými inzeráty, posezení se sedačkami, které byly na pokraji své životnosti, a nakonec se pohledem zastavil na recepci.

Kit se na něj díval naprosto prázdnýma očima.

Evan si nervózně odkašlal a vydal se k němu.

Musel si přiznat, že přece jen má z Kita respekt. Byl to sice kluk jeho věku, ale už ten jeho pohled téměř naháněl hrůzu. Ani náznak úsměvu. Tmavé oči. Ostré rysy. Rozcuchané vlasy.  Poprvé ho taky viděl v tílku a všiml si, že má pár tetování.

Postavil se k pultu. Zatím ani jeden nepromluvili, Kit jen mlaskl a povzdechl si. "Přeješ si?" zeptal se po chvíli.

"Ubytoval se tady včera muž jménem Clarke?" vyhrkl ze sebe.

Kit se na něj nejprve podíval, jako by to nemohl myslet vážně. Pak se krátce zasmál. "Nemůžu ti jen tak říct takové informace."

"Já vím," odpověděl v klidu Evan. "Ale pochybuju, že ti pravidla něco říkají."

Tím si nejspíše Evan získal jeho plnou pozornost. Kit se na stoličce narovnal a ušklíbl se. Zatímco si vytahoval cigaretu a zapalovač, nepřerušil s Evanem oční kontakt. "Hádám, že už jsi o mně něco slyšel?" řekl po dlouhém úmorném tichu.

"Něco málo," přiznal se Evan. "Nerad si ale dělám obrázky o lidech na základě jiných a asi tě nepřekvapí, že ty jsi u mě začal dost pozitivně."

"A klesám už? Věř mi, já si tak pozitivní hodnocení nezasloužím." Zapálil si cigaretu a Evan se zamračil. Kouř nesnášel nejlépe, naopak ale nebyl typ, co by nutil Kita, ať před ním nekouří.

"Klesneš, pokud mi neřekneš, jestli tu byl ubytovaný Clarke. Benjamin Clarke," zdůraznil. 

Kit předstíral, že přemýšlí. "Jdeš na to špatně. Já v tvém pomyslném žebříčku klesnout chci, takže ti nic neřeknu."

Evan si povzdechl. V jeho pomyslném žebříčku, jak to Kit nazval, právě zakopl a padal dolů po hlavě. "Hele," řekl Evan už bez špetky humoru. "Já tě prosím. Je to můj táta, potřebuju vědět, co tady dělal."

Kit začal třít prsty o sebe, jako by očekával peníze. Evan by mu ale nejraději dal jen facku.

"Dělám si srandu," zasmál se Kit po tom, co uviděl Evanův obličej. "Benjamin Clarke tady byl, ano. Včera. V ruce měl byznys kufřík a vyžádal si pokoj, kde už byl ubytovaný nějaký muž. Byl tu čistě z pracovních povinností, kdyby sis náhodou myslel něco jiného. A ten pokoj si objednal i zaplatil ten druhý muž."

Evan čekal nějakou úlevu. Nic ale nepřicházelo. Mohl vůbec Kitovi věřit? S tím, co všichni o něm říkali-

Zavrtěl hlavou. Bylo mu jedno, co ostatní říkali. "V kolik odešel?" zeptal se.

"Asi po dvou hodinách? Nevím, to už mě zajímala jenom moje vodka."

Kit byl sakra složitý člověk, uvědomil si Evan. A bylo s ním těžké pořízení.

"Kdyby..." začal Evan, ale zastavil se. To, na co se chtěl zeptat, nechtěl toho zase až moc? Potřeboval mít ale jistotu. "Kdyby se tu ještě někdy objevil, dáš mi vědět?" zeptal se nakonec Kita.

Kit nakrčil obočí. "To by se už ale nějaké ty peníze hodily. Za esemesku minimálně, víš co."

Evan protočil očima. "Můžeš mi napsat z jakékoliv sociální sítě. Zadarmo. Všude jsem normálně pod svým jménem."

"A můžu si za to taky něco chtít?" reagoval ihned Kit. Opřel se o linku a tázavě se na Evana podíval.

"Co?"

"To nevím. Ale až to vědět budu, přijdu za tebou. Aby mi byl dlužný někdo jako ty, to se hodí. Tvůj tatík vypadá prachatě."

Evan začal pomalu ale jistě litovat, že do motelu přišel. Že se dal s Kitem do řeči. Že si tak poničil ten dokonalý obrázek o něm v hlavě.

Uvědomoval si ten kluk vůbec, že mu byl Evan neuvěřitelně dlužný i bez pitomé esemesky o jeho tátovi? Zachránil mu život, Evan nikdy nebude mít pocit, že mu to dostatečně splatil.

Nakonec nejistě přikývl. Co jiného mu taky zbývalo?

Kit se spokojeně usmál. "Jestli se tu ještě někdy staví, budeš to vědět jako první."

Žádná zpráva mu ale nepřišla. Od toho, co s Kitem "uzavřel dohodu" uběhly už týdny a nic se nedělo a tak se Evan uklidnil, že nejspíš byl jeho otec v motelu opravdu jen pracovně. Teď se mohl strachovat jen nad tím, co si na něj Kit vymyslí, co bude chtít i tak na oplátku.

A nečekal dlouho. 

Kit si ho našel, když byl na tréninku. Evan odpálil míč na druhou stranu za síť a v tu chvíli si ho všiml - stál ve stínu opřený o strom s úšklebkem na tváři, ruce v kapsách lehké bundy. Evan naprázdno otevřel pusu a v dalším okamžiku ho volejbalový balón praštil do hlavy.

Začernilo se mu před očima a sesunul se k zemi. Nebyla to rána, aby ztratil vědomí, to zdaleka ne, ale i tak trvalo pár sekund, než černo před očima zmizelo. Když se tak stalo, už u něj dřepěli Aiden s Louisem. 

Za nimi se objevil Kit.

"Jsi v pohodě?" zeptal se Aiden a pomohl Evanovi na nohy. "Co se nedíváš na balón?"

Evan nasucho polkl. Kit vypadal, jako by zadržoval smích, což se mu ani nedivil. 

"Hned jsem zpátky," zamumlal Evan směrem k ostatním a prodral se mezi nimi ke Kitovi. Cítil na sobě jejich zvědavé pohledy, ale zakázal si se otočit. Popadl Kita za paži a odvlekl ho zpátky mezi stromy.

"Co je?" zeptal se hned bez jakéhokoliv pozdravu nebo přivítání.

Kit se nejprve zatvářil ublíženě, ale nekomentoval to. Šel rovnou k věci. "Potřebuju půjčit peníze."

Dobře, tohle Evan úplně nečekal. I když se mu zavázal, že že si bude moct o něco říct, nenapadlo ho, že by ho mohl žádat o peníze.

Evan si ho poprvé pořádně prohlédl. Vypadalo to, že se mu už několik dní hojí roztržený ret. Popral se?

"Na co?" zeptal se Kita. To byla ta stěžejní otázka a taky ta jediná, která ho napadla.

"Zachránil jsem ti život, ne?" prohodil Kit. "Tak to ber tak, že tímhle zachráníš ten můj. Budeme si kvit."

Ͽ  Ͼ

konečně pořádná interakce, co? :'D