Ͽ E V A N Ͼ

O dva dny později Evan pro Kita přijel.

Omluvil si celý den ve škole a zrušil odpolední tréninky, to ale Kit vědět nemusel. Pravděpodobně by totiž Evana přemlouval, že se pro něj staví někdo jiný a že ho nechce obtěžovat. Evan s ním chtěl ale být pokud možno až do večera, protože se o něj bál. Hned, jak do nemocnice přijel, mu sestřička řekla, že by bylo dobré, kdyby s ním někdo zůstal v případě, že se mu zamotá hlava a udělá špatně.

Kit to neslyšel, a tak se Evan na tuto pozici zapsal sám. 

Doufal totiž, že by vše mezi sebou mohli vyřešit. Měli tolik nezodpovězených otázek. Moc velké naděje si ale nedělal.

Když se objevil u Kita v pokoji, seděl už ve svém oblečení na posteli, sbalenou tašku pod nohami. Jakmile Evana uviděl, mírně se pousmál. "Děkuju, že jsi přijel," řekl tiše. Byl unavený. Takže zase toho moc nevyřeší.

Evan mu vzal tašku a byl připravený ho chytat, když se zvedal, kdyby náhodou se mu udělalo špatně. Stále měl hlavu obvázanou. Kit se ale bez problému postavil, postál chvíli na místě, a nakonec vykročil.

Celou cestu ke Kitovi domů téměř nepromluvili a Kit dokonce na chvíli i usnul, i když to byla desetiminutová cesta. 

Když dojeli do motelu, Evan pomohl Kitovi z auta, protože se mu po cestě udělalo mírně špatně. Jakmile procházeli kolem recepce, Evan se pozdravil s Kitovým otcem, což bylo snad poprvé. Jeho otec mu poděkoval, že ho vyzvedl, jinak se moc nevybavovali.

"Děkuju, už tě nebudu zdržovat," řekl Kit hned, co se posadil na postel. 

Evan se posadil vedle něj. "Někdo tě má kontrolovat celý den."

"Táta je dole. A budu spát, při tom se snad nezabiju," uchechtl se tiše. 

Pravda. Nebyl důvod, aby Evan zůstával. Stačilo, aby Kita nechal spát a oznámil jeho otci, že by se na něj měl občas kouknout. 

Stáhl rty do úzké linky. A pak usoudil, že možná by jim přece jen mohl dát ještě čas. Vždyť před třemi dny Kit málem zemřel, nemohl teď řešit je.

Už chtěl něco říct, když ho Kit nemotorně, díky jejich pozici v sedě na posteli, objal. Evanovi i přesto klopýtlo srdce. Za poslední dva měsíce totiž maximálně chytil Kita za ruku. 

Evanovy ruce se automaticky ovinuly kolem Kita.

"Já ti ani pořádně nepoděkoval," zašeptal Kit. "Ale děkuju. Úplně za všechno."

Evan nakrčil obočí. "Za co všechno?"

Měl tušení, ale nechtěl dělat ukvapené závěry. Až Kitova slova mu jeho myšlenky potvrdila. "Že jsi mě zachránil. Už dvakrát. Jednou doslova, a tenkrát před léčebnou taky. Doslova jsi mě držel nad vodou."

Pro Kita bylo to, že jsou od sebe, hotovou věcí, jak to tak vypadalo.  Teď mu tady děkoval za všechno, co spolu prožili, jako by se viděli naposledy. A Jestli teď Evan odejde bez toho, aby zkusil vše napravit, možná se naposledy opravdu uvidí.

Evan ho od sebe odtáhl. "Jsi venku z léčebny," konstatoval.

Kit zmateně přikývl.

"A jsi na tom lépe?"

"Jo," odpověděl krátce. "Myslím."

"Tak proč mi to připadá, že se tady se mnou loučíš?" zeptal se opatrně. "Můžeme mít zase to, co předtím."

Kit nasucho polkl a vyhnul se Evanovu pohledu. "A co Adam?"

Evan byl zmatený. Tak moc zmatený. Proč najednou mluvil o Adamovi, co s nimi měl společného? "Teď se asi nechytám."

"Před týdnem v Leguánovi. Viděl jsem, jak ho líbáš," řekl naprosto bez emocí. 

Oh. Takže opravdu tam Kit byl. A ještě ke všemu je viděl. Viděl, jak líbá svého ex přítele, který ho zmlátil. Bez kontextu to muselo vypadat jako ta největší zrada. 

Mohl by pálit nazpátek, že on zase políbil Victora, když byli ještě spolu. Ale o tohle tady nešlo.

"Nic mezi námi není," odpověděl upřímně. "Byli jsme opilí a prostě se to stalo, ale odstrčil jsem ho hned, jak jsem si to plně uvědomil. Myslím, že spolu už jen tak ani nepromluvíme."

Šlo vidět, jak se Kit celý uvolnil. "Promiň, stejně by mi to mělo být jedno. To já tě odkopl."

Evan krátce zavřel oči a nadechl se. Tři, dva, jedna. "A bylo ti to jedno?"

Nechtěl se Kitovi vtírat. Miloval ho, jako nikdy nikoho, ale jestli už nadále nechtěl s Evanem být, už by to nějak pochopil. Jestli má ale Kit stále ten postoj, že Evana v životě jen brzdí a obtěžuje ho, musel to změnit. 

Kit po chvíli zavrtěl hlavou. "Nebylo. Bolelo to jak čert," řekl po chvíli.

Evan se proti své vůli pousmál. Bylo to nevhodné? Ano. Ale Kitova odpověď znamenala, že stále k němu něco cítí. 

Uviděl, jak Kitovo oko opustila první slza. "Já vím, že si nemám co stěžovat," začal s monologem, který Evan nečekal. "Já ti zlomil srdce první, když jsem políbil Victora. A pak jsem to s tebou bez pořádného vysvětlení ukončil. Mě to bolelo taky, ale vůči tobě jsem se choval jak naprostý hajzl. A když jsem tě pak viděl s Adamem, přišel jsem si, jako by mě to rozdupalo na tisíc kousíčků. Proto jsem nikdy nechtěl vztah ani se zamilovat. Bál jsem se toho, jak moc to bude bolet, až to podělám. A já ti to říkal, říkal jsem ti, že ti zlomím srdce. A nechápu, že mě chceš po tom všem ještě vůbec vidět."

Evanovi došla slova.

Občas přemýšlel, jestli jejich vztah není moc toxický. Jak šťastný by mohl být s někým, kdo ho každou chvíli odstrkuje? Když naschvál políbil někoho jiného? A proč Evan nebyl naštvaný tak, jak by měl?

Samozřejmě, Kit nebyl v pořádku. Evan ale nechtěl kvůli tomu přehlížet to, jak mu ublížil. Byly to dva měsíce od toho, co to vše mezi nimi skončilo.

Dva měsíce, které dali Evanovi možnost popřemýšlet. Urovnat si to vše v hlavě. A proto věděl, že jestli bude i Kit chtít, on sám jim je ochotný dát ještě jednu šanci. 

Odkašlal si. "Opravdu mě bolelo, jak jsi to mezi námi ukončil," přiznal. "A já vím, že jsi na tom nebyl psychicky dobře-"

"To mě neomlouvá," skočil mu do řeči Kit.

"Já vím. Kdybych to tak bral, mávl bych nad tím rukou a dělal, že se nic nestalo. Což jsem se možná chvíli pokoušel, ale nešlo to. Dva měsíce jsme se neviděli, to je dlouhá doba na rozmyšlenou," řekl opatrně. "A já vidím, jak všeho upřímně lituješ." Bál se pokračovat. Bál se navrhnout, jestli to nezkusí znovu, od začátku, s čistým štítem. Nebyl si totiž vůbec jistý, jestli Kit neodmítne. 

Chytil Kita za ruku a otočil se k němu. "Cítíš něco k Victorovi?" zeptal se zničehonic.

Kit se na něj nejprve zmateně podíval. Pak se uchechtl. "Ne," odpověděl pobaveně. "Víš jak je těžký pro mě něco k někomu cítit? Ty jsi první a pravděpodobně i poslední."

Ah. To byla hezčí odpověď, něž kterou čekal. 

Pokračoval. "Je ti líto toho, co se stalo?"

"Nejvíc."

"A stále máš ke mně city?"

"Samozřejmě."

"Tak to zkusme znovu. Ještě jednou," vydechl.

Kit jeho ruku pustil a odvrátil se. Sakra. 

S odpovědí dost váhal. "Neber to tak, že bych to nechtěl," řekl nakonec. "Ale stále mám v sobě nějaký ten blok, že si zasloužíš někoho lepšího."

A to si přesně Evan myslel. Že v tomhle byl zakopaný ten pes.

"Já ti nechci ublížit znovu. Jednou mi to vážně stačilo," dodal ještě.

"Možná si myslíš, že si zasloužím někoho lepšího, ale jak můžeš vidět, někdo jiný je mi naprosto šumák," odpověděl zkrátka. 

Kit tak, jak seděl, trochu zavrávoral, a chytil se za hlavu. Evan už naprosto stihl zapomenout, že chtěl jít spát. Automaticky se postavil a řekl Kitovi, ať si lehne, zatímco mu šel pro vodu. Když se vrátil, pomohl Kitovi se napít. "Dořešíme to později," řekl. "Měl by sis odpočinout."

Kit přikývl a poděkoval za vodu. Zhluboka vydechl a zavřel oči. 

Evan odložil sklenici na noční stolek a obešel postel na druhou stranu. Plánoval zůstat, ať se to Kitovi líbilo nebo ne. Posadil se, opřel se o čelo postele a když zavadil o noční stolek, všiml si své knihy. 

U Kita dříve přespávali často, protože přece jen měli větší soukromí než u Evana. Evan tam už měl pár věcí, jako nějaké oblečení nebo třeba knihu. A Kit s ní nepohnul ani o centimetr. Evan čekal, že už dávno bude někde na skládce. 

Pousmál se a vzal si ji. I když si nepamatoval, kde skončil, měl se alespoň jak zabavit, zatímco Kit bude spát. 

Stihl přečíst už několik stran, když se Kit vedle něj zavrtěl a začal se ve spánku otáčet. V dalším okamžiku spočinul hlavou v Evanově klíně a jednou rukou ho objal.

Evan na něj překvapeně shlédl. Chvíli zaváhal, pak ale přechytl knihu do pravé ruky a tou levou začal Kita jemně hladit ve vlasech tak, aby mu neublížil. "Ten bude zase šílet, jestli se takhle probudí," zamumlal si pro sebe.

"Já ale ještě nespím," odpověděl mu Kit zřetelně. Evan ztuhl. 

Je to jen Kit, připomněl si v hlavě. Proč ho to tak překvapilo?

"Tak počkej," řekl tiše a opatrně od sebe Kita odsunul. Vklouzl pod peřinu a tentokrát si nesedl, ale lehl. Kit si automaticky nalehl na jeho hruď a objal ho. Evan už dávno věděl, že tohle je jeho nejoblíbenější pozice, ve které usínal, a co by byl za barbara, kdyby mu ji nedopřál?

"Chtěl sis číst," zamumlal Kit.

Evan se usmál. "Já dám přednost raději tobě," odpověděl. V jejich pozici by se mu četlo dost špatně.

"Děkuju," uslyšel Kitovu odpověď. Evan ho jemně políbil do vlasů.

A měl pocit, že ho získal zpátky. 

Ͽ Ͼ

oof, tahle kapitola mi dala zabrat, sedím u toho už tak čtyři hodiny v kuse, to se mi nestává