Ͽ E V A N Ͼ

Evan o svém malém zážitku nikomu neřekl. 

Máma by ho pravděpodobně už nikdy nikam nepustila. Jeho otec by možná jen mávl rukou a řekl, že je dobře, že přežil. Bratr by pravděpodobně vyjel na Adama za to, že mu, jakožto profesionální plavec, nepomohl.

Řekl to jen svému kamarádovi Chrisovi.

"Počkej," zastavil ho Chris po tom, co Evan zmínil Kitovo jméno. Seděli v univerzitní kantýně a než Evan převyprávěl celou příhodu, už měli oběd v sobě. "Jakože Kit? Ten Kit?"

Evan se zamračil. "V jakým smyslu, ten?"

"Hnědý rozcuchaný vlasy? Takový temný oči? Hustý obočí, plné rty, štíhlej?"

"To je docela podrobný popis. Ale asi jo, ten."

"Kámo, ten kluk je pěkně porouchanej. Nevíš, kdo to je?"

Evan jen zmateně zavrtěl hlavou. Určitě by o klukovi, který mu zachránil život a ještě se ho zastal, neřekl, že je porouchaný. Jestli měl ovšem nějakou pověst, rád by si ji poslechl.

"Chodil jsem s ním na střední. Ne do stejné třídy, ale stejný ročník." Evan Chrise potkal až v prváku na vysoké. To znamenalo, že se znali teprve pár měsíců, ale Evanovi už od začátku přišlo, že si padli do noty. 

Chris pokračoval: "Napsal esej. Sakra dobrou esej, ze které učitelka byla unešená zbytek studia. Byla o smrti." Chris dal až moc velký důraz na poslední dvě slova.

"No a?" nechápal Evan.

"Kdybys ji četl," ukázal na něj prstem, "věděl bys, co tím myslím. Bylo to mistrovské dílo, psal o sebevraždě utonutím. Moje kamarádka se jednou odhodlala za ním jít, jinak s ním moc lidí nemluvilo, už jen kvůli jeho vražednému pohledu. Chtěla mu tu práci pochválit, ona dokázala ocenit takové věci. Řekla mu, že ty pocity popsal naprosto dokonale, jako by to snad sám prožil."

Evan už nejspíše tušil, kam tohle směřuje.

"Víš, co jí odpověděl? Že jo, že je prožil. V jezeře za městem. Pokusil se o sebevraždu a pak o tom psal."

Evan nejprve nevěděl, co na to říct. Přišlo mu tvrdé takhle Kita odsuzovat za to, co udělal. Nikdo neví, co za tím stálo, jaké měl problémy. "Proto má být porouchanej?" zeptal se Chrise.

"Jo," odpověděl ihned. "A taky proto, jak žije. Cigarety, alkohol, drogy, pravděpodobně spal s půlkou města v tom jejich motelu, co jeho rodina vlastní. Jednou přišel do školy zfetovanej, málem ho vyhodili."

Nechtěl se o něm už nadále bavit. Měl uvnitř sebe obrázek Kita jako kluka, co mu zachránil život a nechtěl si ho zkazit nějakými povídačkami ze střední, i kdyby to byla pravda. Neznal ho a pravděpodobně už ho stejně jen tak neuvidí.

"A osobně ho znáš?" zeptal se Chrise.

"Ne. Proč?"

"Protože na mě udělal první dojem sakra dobrý."

Chris si odfrkl. "To je mi jasný, když ti zachránil zadek."

Evanovi se tón jeho hlasu nelíbil, ale neřešil to. Místo toho si jen stoupl, popadl tác od jídla a Chrise mávl. "Za pět minut mi začíná matika. Uvidíme se po škole?"

Chris přikývl. Evan na něj po škole ale nepočkal. Čistě jen proto, že nechtěl.

Možná toho ale později litoval. Kdyby totiž na něj u skříňky počkal, nebyl by před školou tak brzo, což znamenalo, že by se pravděpodobně nepotkal s Adamem. Ale to se bohužel stalo.

Zkusil sklopit pohled k zemi a projít kolem něj bez toho, aby si ho Adam všiml, ale úspěšné to nebylo. "Hej," uslyšel vedle sebe. Za chvíli ho popadl za paži, aby ho zastavil a otočil k sobě. "Evane," vydechl.

Bylo to poprvé, co se od té party u něj doma viděli. Adam ho nedoprovodil domů, ani se za ním nestavil později, aby zjistil, jestli je v pořádku, a to bydleli jen pár desítek metrů od sebe.

Evan se vyhýbal očnímu kontaktu. "Potřebuješ něco?" zeptal se.

"Jsi v pořádku?" odpověděl ihned Adam otázkou. Evan ani jinou nečekal.

"Jo," odfrkl si a podíval se mu do očí. "Díky Kitovi jo. Jinak bych tady snad ani nestál."

Adam si povzdechl. "Nenapadlo mě, že neumíš plavat. Fakt jsem si myslel, že si jen děláš srandu."

"Já vím, že jo. Přesto mi to nepřijde jako dostatečná omluva. Byl jsi mi nejblíž a ještě jsi profesionální plavec. A klidně bys mě tam nechal umřít," vyslovil Evan tvrději, než zamýšlel. Ale nakonec byl za to rád. I když na party šel jen proto, aby si ho Adam všiml, aby se třeba mezi nimi něco stalo, odcházel s naprosto opačným názorem. Adam mu nestál ani o jediný pohled.

"Zníš jak ten ubožák," zamumlal Adam, ale Evan ho moc dobře slyšel. A nemohl uvěřit svým uším.

"Ten ubožák, co mi zachránil život?" rýpl si. "Jak můžeš být tak namyšlený?"

"Jo, zachránil tě, je dobrej. Ale jinak? Ubožák," sykl Adam. Evan se v tu chvíli chtěl jen otočit a zmizet. Pak by měl ale Adam pravděpodobně pocit, že vyhrál, a to mu nechtěl dopřát ani za milion. 

"Co proti němu všichni máte, když ho ani neznáte?" ohradil se Evan.

"A ty ho znáš?" pálil zpátky Adam. "Nechal tě tam ležet a odešel. Pochybuju, že si ho od té doby viděl."

"A tys něco udělal? Hm? Sám jsi šel pryč."

"Šel jsem ti pro-"

"Nech toho," přerušil ho Evan a už se otočil k odchodu. "Nevím, co jsem na tobě mohl vidět," řekl tiše a rozešel se pryč. 

Slyšel, jak ho Adam volá, chce po něm, aby to zopakoval, že to neslyšel, ale Evan moc dobře věděl, že to slyšel. A nepřicházelo v úvahu, že by to někdy vyslovil ještě jednou. Nebo že by s Adamem vůbec promluvil.

Napsal Chrisovi, že přece jen na něj počkat nemohl a že se omlouvá a vydal se domů. Hned litoval, že si ráno přece jen nevzal kolo, jak zamýšlel, protože by ocenil, kdyby mohl být doma za pět minut, ne za dvacet. 

Ale aspoň se opět prošel. A uprostřed jeho cesty mu přišla zpráva.

Očekával, že to bude jen nějaká otrávená odpověď od Chrise, ale mýlil se. Zpráva byla od neznámého čísla.

Kontrola po třech dnech :) Jak se cítíš? - Rosie

Vážně by ho zajímalo, kde na něj vzala číslo. Pokud si pamatoval, žádné jí nedával a zpráva přes sociální sítě to taky nebyla. Zastavil se uprostřed chůze. A usmál se.

V pohodě, napsal. Díky za starost. K vodě se jen tak nepřiblížím.

Odpověď dostal hned vzápětí. To jsem ráda. Kit tě pozdravuje!

Evan ho neznal, v tom měl Adam pravdu. Ale i tak věděl, že to si právě Rosie vymyslela.

A taky možná to věděl pro to, že Kita opět uviděl kousek od sebe. Seděl na houpačce na dětském hřišti s nějakým dalším klukem jeho věku, očividně byli opilí, houpali se jak šílení a strašili děti kolem. Jedna maminka přiběhla pro své dítko, popadla ho do náruče a zakřičela na ty dva, že zavolá policii.

Kit na ni ukázal prostředníček.

Evana napadlo, potkal Kita včera v obchodě, dneska taky. Potkával ho tolik i předtím, jen si ho nikdy nevšiml, protože nevěděl, kdo to je? Na druhou stranu mu ale Kit nebyl povědomý, a tak o tom pochyboval.

Jednou ale vešel do Evanova života a vypadalo to, že jen tak nezmizí.

Ani nevěděl, proč Kita tolik bránil jak před Chrisem, tak i před Adamem. Měl v hlavě obrázek Kita, jakožto svého zachránce a jejich řeči mu ten obrázek kazily.

To, co právě viděl před sebou, možná taky.

A později taky sám zjistil, že všechny ty povídačky o něm byly možná pravdivé.

Teď jen ale odvrátil pohled a pokračoval v cestě domů.

Ͽ  Ͼ

pls, já se chci už dostat do částí, které mám naplánované už sto padesát let (muhahaha), can we skip time