Ͽ E V A N Ͼ

Evan se scházel s Kitem u jezera tajně.

Opravdu si přišel, jako by Adama podváděl a dělal s Kitem, kdo ví co. Ale nechtěl o tom Adamovi říkat. Zatím ne, protože párkrát na Kita řeč přešla a Evanovi bylo jasné, že Adam Kita rád prostě nemá.

Evan nechápal proč. Kit mu přišel jako jeden z nejskvělejších lidí, co znal.

Jednoho dne, kdy byl Evan domluvený na další hodinu plavání s Adamem, naštěstí pršelo, a tak se Evan nemusel vymlouvat, proč dneska plavat nemohl. Místo toho si tedy udělali filmový večer u Adama doma (měl kino místnost s velkým plátnem) a pustili si dohromady tři filmy. Seděli na společné sedačce, prsty propletené, Evan hlavu na Adamově rameni.

Pak Evanovi zavibrovaly hodinky na ruce. Líně zvedl zápěstí k očím a když si všiml, že je to zpráva od Kita, rychle zase s rukou praštil na sedačku. Neměl u sebe naštěstí telefon, u kterého by si Adam zprávy určitě všiml. 

Pak mu hodinky zavibrovaly znovu. A znovu. Kit nikdy nebyl zrovna spisovatel, jen stručně odpovídal na zprávy. Vlastně snad nikdy nenapsal jako první, vždy jen Evanovi odpovídal.

Měl strašné nutkání se podívat, co po něm Kit chce. Jenže kdyby začal zkoumat hodinky místo filmu, Adam by se už určitě začal zajímat.

A tak na ně jen rychle kouknul. "Ah, máma mi píše, že se mi nemůže dovolat. Nevadí, když to na chvíli stopneme?" zeptal se Adama.

Adam pustil jeho ruku, aby mohl vzít ovladač a film stopl. "Jasně, běž jí zavolat. Já nám zatím udělám další dávku popcornu."

Evan se usmál. Tohle bylo jednoduší, než by čekal. 

Krátce Adama políbil a vydal se ven z místnosti. Ještě, než vůbec stihl vyjít, mu už na ruce vibrovaly hodinky trochu jiným způsobem. Kit mu volal.

Stalo se snad něco?

Evan vyběhl schody. Nechtěl brát hovor přes hodinky, jelikož neměl u sebe ani sluchátka a nepotřeboval, aby někdo slyšel jeho hovor. Vpadl do Adamova pokoje, v křesle popadl svou tašku a vyhrabal telefon.

Kit ještě hovor netipl, a tak Evan hovor přijal s tím, že ani netušil, o čem ho Kit předtím bombardoval zprávami. "Děje se něco?" zeptal se ihned.

Kit nejprve neodpovídal a Evan se mezitím v Adamově pokoji zavřel. Ozval se až po chvíli a Evanovi hned bylo jasné, že musel mít v sobě tak tři promile alkoholu nebo něco horšího. 

"Rosie?" škytl. Evan si povzdechl. Jasně, že si jen v jeho stavu spletl kontakty.

"Já nejsem Rosie, Kite. Podívej se, komu voláš," řekl trpělivě. 

Nastala další tichá chvilka. Jako další uslyšel Evan vzlyk. Kit stoprocentně brečel.

"Do prdele," ulevil si. Vzlykl znovu. "Kurva. Do prdele."

"Co se děje, Kite?" naléhal na něj Evan. "Hej, mluv se mnou."

V tu chvíli si Evan uvědomil, že i když měl Kit reputaci alkoholika a někoho, kdo se nebojí okusit jakoukoliv drogu, Evan s touto stránkou Kita ještě neměl to potěšení se setkat. Když spolu plavali, Kit byl naprosto střízlivý a nebo měl v sobě minimum alkoholu.

"Ale nic," zamumlal Kit. Jazyk se mu neuvěřitelně motal. "Nechtěl jsem volat tobě. Vytoč mi Rosie."

"Bohužel, máš už vytočeného mě. Jsi v motelu?" zeptal se ho.

"Ne."

"Na nějakém hřišti zase?"

"Ne."

"Tak kde jsi?"

"Nevím," zakňoural. "Byl jsem v klubu. Kde jsem teď, to netuším. Nikdo tady není. Chci zavolat Rosie."

Evan si povzdechl. "Proč potřebuješ Rosie?"

"Nevím," zopakoval. "Asi se s ní vyspat. Jo, to by se teď hodilo."

Na to Evan neměl tušení, co odpovědět. Nasucho polkl. Nikdy ho nenapadlo, že by Kit a Rosie spolu mohli něco mít, bral je prostě jen jako kamarády. A proč ho to zamrzelo?

"Aha," odpověděl tlumeně Evan.

"Jedině, že bys ji chtěl nahradit. To bych ti pak i řekl, kde jsem," zamumlal opilecky a pak se zasmál.

"Víš, že mám přítele."

"Jo. Pěknýho kreténa."

"Díky."

"Nemáš zač, bylo mi potěšením."

"A tak teda víš, kde jsi, nebo ne?" zeptal se Evan znovu.

"Chceš se se mnou jít vyspat?"

"Ne."

"Tak ti to potom neřeknu."

Evan téměř frustrací zakňučel. Nelíbila se mu myšlenka, že by teď zavěsil a nechal naprosto opilého Kita někde samotného, na druhou stranu netušil, co by měl dělat.

A pak to uslyšel. Ten zvuk mu byl už za posledních pár týdnů moc dobře známý. Uslyšel vodu.

"Doufám, že nejsi takhle na sračky u jezera?" zeptal se tiše Evan. Když byli nedávno u onoho jezera plavat, Kit mu vysvětlil, že se snaží neplavat opilý. I když vodu tolik miluje, je si vědom toho, co by jeho malé dobrodružství v podobě neškodného plavání s alkoholem mohlo způsobit. 

"Jak to sakra víš?" zeptal se Kit, přičemž zněl téměř ublíženě. 

Evan si pro sebe tiše zanadával. "A co tam ty sakra děláš?"

"Jdu si zaplavat, co asi," odpověděl, jako by to mělo být samozřejmé. "Už jsem skoro nahoře," řekl a následně Evan uslyšel prudký výdech a ránu. "Jen se mi trochu motaj nohy."

Musel spadnout. Musel spadnout cestou na tu malou skálu, ze které tak rád skákal do vody. "Jsi normální? Chceš se zabít nebo co?!" zvýšil hlas. Pak si uvědomil, že je u Adama a vyděšeně se podíval ke dveřím. Zůstávaly zavřené.

"Jo, to bych právě teď docela preferoval. To zkurvený děcko nechci ani vidět," odpověděl Kit, čímž Evana zmátl ještě víc. 

Každopádně se mu ona situace ani trochu nelíbila. A než stihl znovu promluvit, Kit hovor tipl. 

Evanova ústa opustily další nadávky. Znovu vytočil Kitovo číslo, ale už mu to nebral. Proto hned vytočil Rosie.

"Kde jsi?" zeptal se hned, jak to zvedla. Evan s ní stále nebyl nějak velký kamarád, nebyl ale čas na přátelské pozdravy.

"Uhm, doma, proč?" zeptala se, slyšitelně zmatená.

"Bydlíš někde kousek od jezera, kam Kit chodí plavat?" Koukl se na hodinky. Bylo půl dvanácté večer. 

Rosie se krátce zasmála. "Doslova na druhé straně města. Proč to chceš vědět?"

Evan zatnul ruce v pěst. Sakra. "Kit je naprosto na sračky a je u jezera. Chtěl ti zavolat, ale místo toho vytočil mě. Myslím, že si chce zaskákat, což mi v jeho stavu nepřijde jako dobrý nápad."

Ze strany Rosie se ozval neurčitý zvuk. "Děláš si srandu, že jo?" zeptala se potom. "On nesmí k jezeru, když je až moc opilý. Musel se opít přímo na místě, jinak by tam ani nedošel."

"Jak moc je to špatný?"

"Podle toho, jak moc na sračky je. Každopádně jestli si jeho ožralej mozek usmyslí, že je pěknej den na to se utopit, je toho schopnej."

Evan zpracovával její slova. V další chvíli se Rosie ozvala tiše znovu. "Kolik ti toho o sobě Kit řekl?"

"Skoro nic. A to, co něm vím, se naprosto liší od toho, co o něm všichni říkají."

"Kit je naprosto rozbitý člověk. Není v pořádku a nebude. Nikdy nevíš, co se mu doopravdy honí hlavou, nikdy si k sobě nikoho nepustil dostatečně blízko. Jestli se tvůj obrázek Kita nepřibližuje k tomu, co se o něm říká, pravděpodobně je to jen další z jeho masek. To u jezera. To je ten pravý Kit."

Evan bydlel od jezera desetiminutovou jízdou na kole. Rosie to muselo zabrat tak dvacet minut minimálně. 

"Nemohl bys za ním jet? Než se tam dostavím já? Jen aby si něco neudělal," poprosila ho Rosie. Podle zvuků usoudil, že se už vypravovala ven.

"Rosie, já..." Nemusel větu dokončovat.

"Aha vlastně. Jezero, voda. To je jedno, já si pohnu. Končím, jo?"

"Pojedu tam," vyhrkl dřív, než se stihl zastavit. I kdyby Kit plul po hladině obličejem ke dnu a nehýbal se, nebyl by schopný mu přes svůj strach pomoc. 

"Děkuju." Bylo to poslední, co od Rosie uslyšel, než hovor zavěsila.

Evan chvíli váhal, ale nakonec se rozběhl dolů k Adamovi. Seděl už zpátky na jejich místě s miskou popcornu v ruce. Evan tam vletěl, jako by mu uletěly včely.

"Strašně se omlouvám, ale musím jít," vyhrkl. "Máma... uhm, upadla v kuchyni, raději ji zavezu do nemocnice, prý nemůže došlápnout na nohu."

Adam byl hned na nohách. "Mám jet s vámi? Vypadáš rozrušeně, můžu řídit."

Vypadal rozrušeně? Narovnal se a odkašlal si. Snažil se zklidnit svůj dech. "V pohodě. Napíšu ti, jo?"

A zmizel. Nebylo to od něj zrovna pěkné, ale potřeboval rychle zmizet, aby se ho Adam na nic už nevyptával nebo aby se mu nevnucoval.

Přeběhl silnici, doma se otočil jen pro klíče od mámina auta a vyjel. Takhle byl u jezera mrknutím oka.

Jenže když si jeho oči přivykly na tmu a on se rozhlédl, Kit nebyl k nalezení. 

Ͽ  Ͼ

streak pokračujeee

tohle ale nesmím dopsat tak rychle, já nemám vymyšlený žádný další příběh, rip