Ͽ K I T Ͼ

V Kitovi se vše zlomilo, když mu bylo třináct let.

V současnosti hodně četl. Když seděl na recepci a společnost mu nedělali Evan ani Rosie, četl. Když zrovna nemusel pracovat, na pokoji si taky četl. Ne vyloženě knihy, spíše četl internet. Zvlášť rád narazil vždy na nějaký citát. Jeden se mu vryl do paměti.

Láska je to, s čím jsme se narodili. Strach je to, co jsme se tady naučili.

Když mu bylo třináct, vše se pokazilo. Zemřel mu strýc, který se o něj jako jediný zajímal. Kluci ve škole ho zmlátili, protože se pokusil políbit kluka. Jeho rodiče ho poprvé posadili na recepci, aby si mohli užívat s někým cizím v jednom z pokojů. Oba. Ve stejný rok. Jeho jediný kamarád se k němu otočil zády, když zjistil, že se o Kitovi po škole povídá, že je to teplouš, jehož rodina nemá ani na rohlík.

Tohle se na třináctiletém dítěti podepíše. Hodně. Tolik lidí mu ten rok zlomilo srdce. Strýc, že ho navždy opustil. Rodiče, že ho začali využívat k tomu, aby se podváděli navzájem. Jeho kamarád, že ho nechal na holičkách.

Kit se narodil s láskou v srdci, ale všichni kolem ji rozdupali a strach ji překonal. Kdokoliv, koho měl rád, ho opustil nebo zradil, což vedlo k tomu, aby si k sobě už nikoho tolik nepouštěl.

Dokud nepřišel Evan. Kit to do teď nechápal, odkud se vzal nebo kde byl celou tu dobu, když Kit někoho tolik potřeboval. Kde byl, když se v šestnácti pokusil zabít.

Ale říká se lepší pozdě, než nikdy, ne? Evan se objevil. A Kit se do něj zamiloval.

Dokud to vše nepodělal.

Ten den seděl na recepci jako vždy. Měl za sebou veřejně prospěšné práce i poslední testy v nemocnici. Pokutu měl díky Evanovi a Rosie už z půlky zaplacenou.

Seděl na recepci a četl si nějaký filozofický článek, na který narazil. Vedle sebe měl láhev piva, protože konečně mohl, když ho žádné další testy nečekaly.

O půl šesté se otevřely dveře motelu. Kit otráveně vypnul obrazovku telefonu a zvedl pohled.

Stál před ním Benjamin Clarke. A kousek za ním nějaká dívka, která musela být minimálně o deset let mladší jak on. Kita polil vztek.

Od toho, co byli s Evanem spolu, se s jeho tátou nesetkal. Nejprve byl pan Clark skoro na dva týdny pracovně pryč a pak se později zkrátka nepotkali. Až do této chvíle.

"Okamžitě běžte pryč nebo volám Evanovi," ozval se dřív, než stihl Benjamin Clark promluvit.

Jenže ten sem přišel vyhrát. To Kit poznal hned z jeho úsměvu, který následoval. "A co mu řekneš? Že to víš už několik měsíců a nic jsi mu neřekl? To bude určitě nadšený."

Kit se podíval na hodiny za Clarkovou hlavou. Za půl hodiny končil Evanovi trénink a měl přijít za Kitem. "Evan tu za půl hodiny bude. Nepřijde mi nejchytřejší, abyste mezitím o pár metrů dál ojížděl nějakou holku."

Někdy by se mohl zamyslet nad tím, jak vystupoval. Na to ale teď nebyl čas.

Nejspíš pana Clarka překvapil. "Co by tady dělal?"

Kit se uchechtl. Evanův otec si nejspíše stále musel myslet, že jsou sotva kamarádi. Evan mu před pár dny říkal, že jeho táta neustále není doma a tak si není ani jistý, jestli o nich ví. Tenkrát si Kit v duchu přál, aby opravdu nevěděl.

"Kdybyste se zajímal více o něj než o to, kde budete moct spát s cizími, možná byste to věděl," zasyčel.

Čekal, že ho naštve. Pan Clarke se ale jen pobaveně usmál. "Hele, pojďme k věci. Kolik chceš, abys držel jazyk za zuby?"

Kit zamrzl. On ho chtěl podplatit, aby Evanovi nic neříkal.

Musel se zasmát. "Nebudu si od vás brát peníze, abych lhal Evanovi."

Kolik by taková lež stála? Kolik by si za ni mohl říct? Sto dolarů? Dvě stě? Opravdu byl Clarke schopen zaplatit takové peníze za jednu noc v jejich motelu?

Byl zoufalý, došlo Kitovi. Nemohl si s cizí ženou vyjet někam dál, na to neměl čas. Tenhle motel byl pro něj jedinou možností.

"Vím, že ty peníze potřebuješ," prohlásil Clarke. Vytáhl peněženku.

"Nechci od vás nic," zasyčel. "Jen abyste vypadl."

Clarke na stůl položil pět set dolarů. Kitovi málem spadla brada. "Nebo víc?" řekl a přihodil dalších padesát.

První Kitovou myšlenkou bylo, že tyhle peníze by zaplatili zbytek jeho pokuty, které se blížila splatnost, než by ji zase navýšili. A za to se nesnášel. Hleděl na ty peníze, jako bych o nich opravdu uvažoval.

A možná opravdu uvažoval. Nebyl dokonalý, nebyl takový, za jakého ho Evan měl. Několik týdnů zpátky a už by ty peníze měl v kapse, protože by mu na Evanovi tolik nezáleželo. Záleželo by mu na zaplacení té podělané pokuty.

Vzal ty peníze do ruky. Chvíli váhal. A zrovna, když se je chystal vnutit Benjaminovi Clarkovi zpátky, uslyšel ho. "Tati?" ozvalo se ode dveří. Kit se otočil a spatřil Evana.

Jak to muselo vypadat? Kit tam stál s pět seti padesáti dolary od jeho otce, který stál hned před ním s cizí ženou. Rozbušilo se mu srdce.

Mrskl penězi k Clarkovi a otočil se celým tělem k Evanovi, připraven za ním jít. "Evane-"

"Stůj," zastavil ho Evan, ale ani se na něj nepodíval. Sledoval svého otce, kterého následně vybídl: "A ty sakra mluv."

Nastalo dlouhé ticho, při kterém Kit nespouštěl oči z Evana. Stál tam se zatnutými pěstmi a vypadal, že zadržoval slzy. Kitovi bylo jasné, že Evan věděl, o co tady jde. Co jiného by to taky mohlo být?

Kit se podíval znovu na hodiny, jestli nějakým zázrakem neuběhla ta půl hodina. Neuběhla. Od toho, co se podíval naposled, odbilo teprve pět minut. Evan tu byl minimálně o dvacet pět minut dřív, než by měl.

"Evane, pojďme si promluvit domů-" pokusil se Clarke.

"Nemůžeme si jít promluvit domů," přerušil ho Evan ostře. "Nejsem si totiž jistý, jestli po tomhle s tebou vůbec budu chtít jít domů. A s ním," kývl hlavou ke Kitovi, "si očividně musím promluvit taky." Evan se na Kita krátce podíval. Byla to milisekunda, i tak se ten pohled Kitovi ani trochu nelíbil.

Evanův otec se otočil k ženě, se kterou přišel. Ta pak bez jediného slova odešla pryč. Když procházela kolem Evana ven, ani se na ni nepodíval.

To úmorné ticho na chvíli pokračovalo. Jako první se ozval Evan. "Podvádíš mámu? S touhle ženskou? V tomhle motelu?"

Kdyby byl Kit na místě Benjamina Clarka, netušil by, jak na tohle odpovědět. Nebyla tady jiná odpověď než ano, jenže kolik bolesti mohl tímto jedním slovem Evanovi způsobit? Bylo to až děsivé.

Pan Clarke si odkašlal. "Já a tvoje máma si už nerozumíme tak, jako kdysi, tohle-"

"To ti nedává právo ji podvádět! Mluvíš, jako by o tom věděla a nedělalo jí to problém, ale až to zjistí, zničí jí to." Evan snad od začátku, co přišel, nenechal nikoho doříct větu. Tak Kit poznal, že je opravdu naštvaný.

"Já neříkám, že ji podvádím," ohradil se Clarke. Kit myslel, že se v tu chvíli rozesměje nad tím, jak uboze se snažil z toho vykroutit. "To, že si mě na recepci viděl s cizí ženou, neznamená hned, že ji podvádím."

"Nejsou tady poprvé," vložil se do toho Kit. Cítil se vinen, že to celé Evan zjistil právě takhle, ale když už se to stalo, nechtěl, aby odcházel jen s dalšími lžemi od jeho otce. "A tohle je už druhá žena, kterou si sem přivedl."

Evan přesměroval svůj pohled na Kita. Tentokrát to nebyl krátký pohled, ale vytrvalý. A zatímco se dívali sobě navzájem do očí, Evanovy oči opustily první slzy. "Wow, díky. Ještě, že to víš," řekl chladně a Kit hned poznal, že má toho mnohem víc, co by mu chtěl říct, ale na to teď nebyl prostor.

Clarke si naštvaně vzal peníze, které po něm Kit hodil, když si Evana všiml a nacpal si je do kapsy. "Ty hajzle malej," zasyčel na Kita, jako by to snad nemohl Evan slyšet.

A Evan to uslyšel. Kit čekal, že nějak zareaguje, ale nic se nestalo. Evan musel být dost naštvaný i na něj, což se nedivil.

"Já s tebou už dneska nechci mluvit," promluvil po chvíli Evan na svého otce. "Protože je mi jasný, o co tady jde, a nepotřebuju, abys mě dneska přesvědčoval svými kecy, že to není tak, jak to vypadá."

"Evane-"

"Jdi pryč," křikl na něj Evan, zatímco sklopil hlavu. "My dva si můžeme promluvit zítra. Zatím se rozhodni, jestli budeš lhát nebo řekneš pravdu."

"Evane..." zkusil to znovu Clarke, ale Evan nereagoval. Když se pak k němu blížil, Evan odstoupil dostatečně stranou, čímž dal svému otci jasně najevo, že dneska už opravdu nic nevyřeší.

Kit nervózně sledoval, jak se za Benjaminem Clarkem zavírají dveře motelu. Místnost upadla do tíživého ticha.

"Lhal jsi mi už tenkrát?" zeptal se ho Evan po chvíli, pohled zavrtaný v zemi. "Když jsi mi tvrdil, že měl otec tady obchodní setkání?"

Kit s odpovědí váhal. Ne proto, že by se rozmýšlel, jestli mu říct pravdu, ale proto, že se bál následků.

Nakonec tedy přikývl. A bylo mu jasné, že tohle nedopadne dobře.

Ͽ Ͼ

vaše teorie u předešlé kapitoly se mi moc líbily :D tak schválně jak evan zareaguje 👀