Ͽ K I T Ͼ

Ralph. Obličej mu byl trochu povědomý, jinak nevěděl, o koho jde. Když mu ale policie zavolala, že se Ralph přiznal (jen proto, aby si nezhoršil trest ještě lhaním), Kit to přijal jako fakt. Když ho tenkrát potkal, byl už tak moc napitý, že se ani nedivil, že Ralpha nepoznával.

Ralphův trest byl už o něco přísnější, ovšem strážník mu nechtěl říct, jaký.

Kita to nakonec moc nezajímalo. Spíše ho zajímalo, jestli v tom neměl prsty Adam. Byl schopný poslat svého parťáka z plavání, aby Kita málem zabil, jen kvůli tomu, že ho obviňuje ze svého rozchodu s Evanem?

To se Kit asi nikdy nedozví.

Až tak ho to zas netížilo, narozdíl od Evana. "Já se ho zajdu zeptat," prohlásil pevně jednoho dne.

"Jo, a on ti určitě řekne 'Ahoj, no jasně, že jsem se pokusil zabít tvého přítele!' hned mezi dveřmi," zamumlal Kit, když zrovna zpracovával na recepci nějaké ty motelové papíry. Evan seděl na stole hned vedle jeho pracovní plochy a vlastně mu i tak trochu stínil.

"Oh wow," ozval se Evan. "To je poprvé, co jsi přede mnou použil slovo přítel. V našem vztahu bez nálepky."

Kit se zastavil uprostřed psaní. Vzhlédl k Evanovi a předstíral, že se zamýšlí. "Možná jsem si už na tolik jistý, abych tomu nálepku dal. Ale jen možná."

Evan se uchechtl. "Možná. Jakou nálepku bys nám teda možná dal? Čistě teoreticky, samozřejmě."

"Čistě teoreticky bys mohl být můj přítel. Jestli chceš," prohodil s předstíraným nezájmem.

"Jelikož já tě považuju za mého přítele už tři týdny, možná bych ocenil, kdybys o mně přemýšlel stejně, to určitě," odpověděl Evan s kamennou tváří. Pak natáhl ruku.

Kit se nejprve lehce uchechtl, než taky natáhla ruku, aby si jimi potřásli. "Dobře, Evane Clarku, máte to mít."

"Děkuji vám, Kite Watkinsi, velice si toho cením."

Pak se oba rozesmáli. Právě tyhle chvíle měl Kit nejraději, ty, kdy ho Evan zvládl rozesmát a on tak zapomínal na všechny ty problémy, které se s ním nesly. Tyto chvíle byly upřímné a jen viditelné pro Evana.

Kit se pak přirozeně vrátil do práce.

Evan se pak ozval až po dobrých dvou minutách. "Doufám ale, že jestli ses rozhodl mě nazývat svým přítelem až teď, nic jsi s nikým mezitím neměl."

Kit se zasmál. "Nemusíš se bát," odpověděl pobaveně. "Já tě tak beru už od začátku."

Evan se spokojeně usmál. Kit do pár minut dodělal ony papíry a jelikož poslední dobou moc nespal kvůli službám na recepci a veřejně prospěšným pracím (a možná taky kvůli několika nepříjemným snům, které se mu začaly od příhody s kokainem zdát), položil si hlavu do Evanova klína a usínal, zatímco ho Evan jemně hladil ve vlasech.

-

"Já tě nepoznávám," řekla mu Rosie upřímně. "Poslední dobou úplně záříš. A nemáš na mě čas, no"

Kit zachovával svůj neutrální výraz. "Přes den zářím, v noci Evan uklidňuje moje panický záchvaty. Stále to není tak úžasný."

"To nezmizí jen tak, to je mi jasný," protočila očima Rosie. "Ale Evan ti pomáhá. A to dost."

"Já vím," přiznal tiše Kit. Nevěděl, co víc by měl říct.

Rosie se svou další otázkou dost váhala a hned, jak ji vyslovila, Kit pochopil proč. "Miluješ ho?"

Kit se nejprve uchechtl, ale taky neodpověděl hned. Rosie ho znala ze všech nejvíce. Věděla, jaký Kit je, věděla, proč se za poslední roky Kit o vztah ani nepokusil. Nebyl to jeho styl. A Evan byl přece jen už i její kamarád. "Jestli si myslíš, že to s Evanem neberu vážně, jsi pro tentokrát na omylu," odpověděl s jistotou. "Ale já o lásce vím naprostý nic, takže ti neřeknu, jestli ho miluju. To asi ne, to je moc silný slovo. Ale bojím se toho, že se do toho stavu rychle dostávám."

"Proč se bojíš?" zeptala se a popotáhla si z cigarety, kterou doteď držel Kit. Měl čerstvě po kontrole a tak si dovolil si jednu dát. S Rosie si takhle sami na střeše neposeděli už dobrých několik týdnů, musel zachovat tradici.

Kit pokrčil rameny. "Bojím se, že když se do něj zamiluju, budu ten nejvíce zranitelný člověk na světě. A až jednou odejde, zlomí mě to způsobem, kterému jsem se chtěl vždy vyhnout, protože nevím, jestli bych to zvládnul," zašeptal.

Ucítil Rosiinu ruku na svých zádech. "Za prvé, jsi silnější než si myslíš. A za druhé, neříkej sakra až, jako by sis byl jistý, že tě opustí."

Kit by si v tu chvíli tak moc rád něčeho loknul.

"Odejde, Rosie," řekl Kit bez jediné emoce. "Jsem až moc složitý. Až moc problému na jednom místě. Přestane ho bavit se mě pokoušet neustále zachránit."

Rosie by mu nejraději vlepila, to na ní šlo vidět. Kit byl rád, že to neudělala. "Když si tohle myslíš, proč sis ním vůbec začal? Proč ses teda vystavil tomu nebezpečí, že tě zlomí, když tenhle konec očekáváš?"

"Protože mu nešlo říct ne," pokrčil rameny Kit. "Prostě jsem to nedokázal. Něco na něm je, něco, co mě k němu táhlo už od začátku. Viděla jsi smad, abych se choval tak, jak jsem se choval, někdy předtím, než přišel? Než jsem ho zachránil z toho bazénu?"

Rosie se uchechtla. V tu chvíli by Kit nejraději vlepil jí. Co na tom bylo vtipného? "To je láska, Kite. Přesně to, co neznáš, proto ti to přijde divné. Neříkám, že ho bezhlavě miluješ, ale zkrátka si k němu cítil něco už od samého začátku."

Kit zavřel oči. To byla přesně ta slova, která slyšet nechtěl. Ta, o kterých věděl, ale nechtěl, aby vyšla na povrch.

Věděl, že k Evanovi něco cítil už od samého začátku. Jenže právě to bylo to děsivé. Jak si mohl někoho dalšího pustit k srdci, když už ho tolik lidí zradilo? Nemohl. A přece jen se to stalo. Přece jen to dovolil.

Lehl si na záda. Zakryl si obličej dlaněmi. Mohl se rozkřičet? "Myslím, že ho nechci ztratit. Nikdy," zamumlal.

Rosie se usmála. "Neztratíš. Když to nevzdal na začátku, kdy jsi ho tak odháněl, nevzdá to ani teď. Ještě když vidí, jak ho potřebuješ."

"Nechci být na nikom tak závislý," pokračoval.

"Proč ne? Pomáhá ti. Takže toho využij."

"Co na mně sakra vidí?"

"Tebe, Kite. A přestaň se tady tak shazovat, jinak ti vlepím."

Kit se odmlčel. "Promiň. Víš, že občas mám chvíle, kdy pochybuju o celé existenci. Tak tentokrát je to o našem vztahu."

"Zítra to bude zas dobrý."

"Vždyť já vím."

"Tak si tím teď nezatěžuj hlavu."

"Kolik je?"

"Půl osmé, proč?"

Kit si sedl. "Naše chvilka je u konce. Každou chvíli tu bude Evan. Rád bych tě přizval do našeho programu, ale jelikož mám v plánu sex, doufám, že se neurazíš, když tě vynecháme."

Rosie se zakřenila. "Filtr, Kite. Občas ho použij. Tohle jsem vědět nepotřebovala," odpověděla, zatímco vstávala. Kitovu cigaretu si plně přivlastnila.

"Ah, ještě si musím jít vyčistit zuby. Za ten smrad by mě Evan zabil." Evan tak nějak Kitovy cigarety snášel, ale Kit věděl, že jeho parketa to úplně není. Proto se vždy snažil si alespoň vyčistit zuby.

"Co bys neudělal pro lásku, že?" škádlila ho Rosie. "Roztomilé. Fakt tě nepoznávám."

Kdyby měl Kit něco, čím by po ní mohl hodit, udělal by to. Nakonec se s ní ale patřičně rozloučil a poděkoval jí, že pro jednou byla opět jeho psychologická poradna. Tuto funkci už sice z větší části přebral Evan, ale přece jen se nemohl vypovídat ze své slabé chvilky o jejich vztahu přímo jemu.

Kit totiž věděl, že by ho Evan zabil, že o jejich vztahu vůbec pochybuje. A tak nepochyboval.

Ͽ Ͼ

oh god, kit je v tom až po uši. schválně, jestli si to někdy plně uvědomí hehe