Ͽ K I T Ͼ

Kit čekal, že Evanův dům bude vypadat... jinak.

Z venku nevypadal nějak luxusně, byl to prostě jen větší rodinný dům. Uvnitř proto očekával luxus, soudě podle Evanova táty. Chodil k nim do motelu minimálně jednou  týdně a už přijel třemi různými auty.

A ano, Kit Evanovi neposlal jedinou zprávu.

V jistém smyslu dělal dobrou věc. Kdyby Kit Evana varoval, co by udělal? Přišel by a nachytal svého tátu, jak se tetelí s cizí holkou. To by ho zničilo. Taky by prasklo, že Kit ten první den lhal. Clarke v jejich motelu jistě nebyl pracovně.

Teď, když vešel vstupními dveřmi do jejich domu, musel se tiše uchechtnout. 

Pak si všiml samotného Benjamina Clarka. Přicházel k nim z vedlejší místnosti, pracovní tašku v ruce, zahleděn do telefonu. Evan mírně vykulil oči - dříve řekl Kitovi, že jeho otec bude už dávno pryč a dům bude prázdný.

"Evane, prosím tě, než se vrátím, mohl bys-" Clarke vzhlédl a poprvé zahlédl Kita. Kit se ušklíbl. Uvědomoval si, jak má nad Evanovým otcem navrch a chtěl to dát najevo. 

Clarke se zastavil v polovině chůze a naprázdno otevřel pusu. Poznal Kita. Poznal toho kluka za recepcí, který mu i několikrát týdně předával pokoj, kde podváděl svou ženu. A ten kluk právě přišel s jeho synem k němu domů.

"Um, tati, to je Kit. Možná ho znáš, jeho rodina vlastní ten motel, kde jsi kdysi měl tu pracovní schůzku," představil Kita Evan.

Kitův úsměv se rozšířil. "Těší mě," řekl zdvořile.

Evanův táta si ho přeměřil pohledem, jako by nemohl uvěřit, že je to opravdu on. "Taky," řekl jen nakonec.

Clarke se dal opět do chůze, ale Evan ho ještě zastavil. "Říkal jsi předtím něco?"

"V pohodě," zavrtěl hlavou. "Nebylo to nic důležitého. Uvidíme se večer."

Rychlým krokem odešel. Kit by se nejraději rozesmál na celé kolo.

Evan zhluboka vydechl. "Dobrý. Tak aspoň víme, že je stoprocentně pryč. Tak pojď." Eva ho vedl do patra a na úplný konec chodby. Objevily se před nimi jediné dveře, které vypadaly jinak, než všechny ostatní v domě. Tyto  byly mohutné, dřevěné a Kit tak pochopil, že Evanův táta si potrpí na výstřednost.

"Tohle je jeho pracovna," vysvětlil Evan. "Vezmeme ty peníze a jdeme."

Kitovi se nezdálo jako nejlepší nápad, aby peníze, co potřeboval, vzali jeho tátovi. S tímhle úmyslem za Evanem nešel. Podle jeho slov ale rodiče tu a tam kontrolují Evanovi účet, a tak jednoduše vybrat nemohl. Proto Evan navrhl, že vezmou peníze z pracovny jeho táty. Má tam prý papírové bankovky v trezoru, od kterého zná Evan heslo. Pokud Kit peníze vrátí co nejdříve, stoprocentně si Clarke ani nevšimne, že mu nějaké peníze zmizely.

Evan chňapl po klice, ale ještě se zastavil. "Teď mi řekni, o co jde. Jinak žádné peníze."

Kit si povzdechl, ale ani ho ta výzva nijak nepřekvapila. Evan byl celou dobu až podezřele ticho a s tím, kolik peněz potřeboval Kit půjčit, mu to přišlo podezřelé. 

"Jsi připraven si zdemolovat ten obrázek, který o mně máš?" zeptal se Kit, když se opřel o stěnu vedle dveří.

Evan viditelně polkl. "Chci pravdu."

"Tak ji máš mít," ušklíbl se Kit a vytáhl z kapsy malý balíček bílého prášku. Uviděl, jak se Evanovi rozšířily zornice, když v jeho ruce uviděl onu drogu. "Dáš si taky? Můžu ti trochu dát jako poděkování za pomoc."

Evan od něj dva kroky odstoupil. "Na to ti mám půjčovat peníze?" vyjekl. "Ty ses zbláznil?"

"Nemysli na to jako placení za kokain. Přemýšlej o tom, jako že mi zachráníš život. Už jednou jsem dostal přes hubu," ukázal na svůj ret.

Kit si dokázal živě představit, co se Evanovi právě honilo hlavou. Proč bych měl zachraňovat život někomu, kdo šňupá kokain? Chlastá? Kouří? Když se stejně sám dřív nebo později zabije? Proč bych měl pomáhat tak ztracené duši, která si za to vlastně může sama?

Bylo to od Kita docela nefér, to přiznával. Využíval toho, že Evana zachránil. Využíval toho, že mu byl Evan stejnou mírou dlužný. 

Evan opět tiše chytil kliku a otevřel. Mlčky přešel k trezoru a naťukal šestimístný kód. Kit byl alespoň natolik zdvořilý, že do trezoru nenakukoval. 

"Kde máš mámu?" zeptal se, zatímco Evan přepočítával peníze.

"V práci. Je zdravotní sestra."

"Nějací sourozenci?"

"Bratr. Bydlí s přítelkyní."

Kit chápavě přikývl. Evan popadl malý balíček peněz a trezor zabouchl. Váhal, než peníze Kitovi podal. "Co nejdřív je musíš vrátit, jasný?"

Viděl v jeho očích, že to nechtěl dělat. Nechtěl mu ty peníze půjčovat. Kdyby měl Kit dostatečně vyvinuté svědomí, pravděpodobně by ty peníze teď odmítl. Jaké štěstí, že svědomí neměl a věděl, že ty peníze potřebuje.

A tak si je vzal. "Vrátím je, klídek." Ujistil Evana. Ten jen nepatrně přikývl.

Vyšli z pracovny ven a Evan za nimi zavřel dveře. Kita by zajímalo, co si o něm momentálně myslí. Začal jako jeho zachránce, teď už ho musel taky vnímat jako ztracenou duši. Jako všichni ostatní.

Když scházeli schody dolů, Kit se podíval velkým francouzským  oknem ven a zahlédl na dvoře Evanova domu bazén. Velký bazén. Ukázal na něj. "Máte tak krásnej bazén a ty ho ani nevyužíváš?"

Zastavili se pod schody. Evan pokrčil rameny. "Brácha je docela dobrý plavec. Já se vždy jen opaloval v bezpečí na souši."

Kit se uchechtl. "Proč tě brácha nikdy nenaučil plavat?"

"Snažil se," přiznal Evan. "Ale nejde o to, že bych nebyl schopný se naučit plavat. Hluboká voda mě děsí," vysvětlil. Pak tiše dodal: "Takové trauma z dětství."

Kit se ho nezeptal, co se mu jako malému stalo. Kdyby o tom Evan chtěl mluvit, měl dobrou šanci na to navázat, ale neudělal to. A tak to Kit nechal být. "Můžu se na něj podívat?" zeptal se Evana. Bylo mu to blbé, ale ten bazén ho prostě fascinoval. Miloval vodu, miloval hloubku a tohle byl bazén téměř tak velký, jako měl Adam.

Evan ho vyvedl ven. Kit si dřepl k okraji bazénu a zkusil vodu. Měla tak dokonalou teplotu, že by do něj nejraději hned skočil. Řekl si, že musí zase někdy zajít k jezeru si zaplavat, dlouho tam nebyl.

"Klidně tam skoč, jestli ti nevadí, že budu jen postávat tady na okraji," ozvalo se za ním. Kit se otočil a vzhlédl k Evanovi.

"To neříkej dvakrát."

Postavil se a sundal si triko, poté i kalhoty. Cítil na sobě Evanův pohled, když se mírně rozběhl a precizní šipkou skočil do vody. 

Přijala ho jako svého, objala a Kit se cítil, že do vody prostě patří. Když se vynořil, hodil si všechny mokré vlasy z čela pryč, několikrát zamrkal a než se stihl pořádně rozkoukat, uslyšel Evanovu otázku. "Je pravda, že ses pokusil utopit se?"

Jako první si pomyslel, že Rosie zabije. Ale ta by přece jen tak nerozkřikovala, že se Kit pokusil spáchat sebevraždu. Zajímalo by ho ale, odkud to kluk jako Evan věděl. "Neboj," prohodil. "V tomhle bazéně se o to pokoušet nebudu."

Tímto na Evanovu otázku jasně odpověděl. Ano, pokusil se.

Očividně mu došla slova. Chvíli trvalo, než ze sebe vysoukal: "P-promiň, neměl jsem se ptát."

Kit si lehl na záda a nechal se unášet vodou. "Odkud to víš?" zeptal se.

"Kamarád z výšky. Prý s tebou chodil na střední. Pamatuješ si Chrise?"

"Ten kretén?" odpověděl obratem. "Jo, toho si pamatuju. Docela ho naštvalo, že neměl nejlepší esej ve třídě."

Otevřel oči a periferně zahlédl, jak Evan na okraji bazénu váhá. Kitovi bylo jasné proč. "Chceš si moji práci přečíst?" zeptal se ho. "Najdeš ji na stránkách školy."

Evan mlčel. Pak jen přikývl.

Do pěti minut se pak Kit rozhodl, že se už nebude válet v cizím bazéně a vyskočil na souš. Evan po něm hodil ručník, který se válel na jednom z lehátek, a Kit se tak kompletně osušil. Pak si sundal mokré spodní prádlo (zatímco Evan hypnotizoval hladinu vody) a oblékl si suché oblečení.

Bylo pět hodin odpoledne a on se už nutně potřeboval napít.

Když se pak v noci poflakoval na jednom motelovém pokoji s lahví alkoholu v ruce, přišla mu zpráva. Kít líně popadl svůj telefon a rozklikl žádost o zprávu na Instagramu.

Byla od Evana.

Četl jsem tu tvoji práci a myslím, že jsi ten jediný člověk, který by mi mohl pomoct zamilovat se do vody. Pomůžeš mi?

Kit to nechápal. Evan by neměl mít nejmenší zájem s ním vůbec mluvit a teď ho žádá, aby ho naučil plavat? Kit si uvědomoval, že byl k němu hodný, a tak se mu mohlo zdát, že kamarádit se s Kitem není problém.

Jenže to měl Kit v sobě ještě dozvuky drogy. Kdyby s ním byl střízlivý nebo naopak až moc opilý, Evan by od něj nejspíš utekl. A taky chtěl půjčit peníze, nemohl se přece chovat jako buran.

Odepsal mu: Oprvadu chceš, abyvh to byl zeovna já?

Když si všiml, s kolika chybami to napsal, normálně se i zastyděl. Evanovi ale muselo být už jasné, že se Kit bude bavit někde sám s flaškou.

Jestli je to, co píšeš v tom eseji, stále aktuální, tak potřebuju, abys to byl ty.

Kit se ve svém opilém stavu rozesmál na celé kolo. Někdo, jako je Evan, s ním chce dobrovolně trávit čas? To tady ještě nebylo.

Teď zůstávalo otázkou, jestli on chtěl trávit čas s Evanem.

Tak jo, odepsal nakonec. Až bude střízlivý, bude toho nejspíše litovat.

Ͽ  Ͼ

boha já miluju kita