Ͽ K I T Ͼ

"Spala jsem s Ronem. Několikrát."

Kit málem vyprskl své nealkoholické mojito. Poslední dobou si oblíbil tento nápoj, jelikož chuťově neměl daleko od toho alkoholického a už přes půl roku se nedotkl jak alkoholu, tak cigaret. Sám se za to tak trochu obdivoval.

Teď ale přesměroval svou pozornost na Vicky. Rosie, která měla hlavu v Kitově klíně, se posadila.

"Cože?" zeptali se oba najednou.

Vicky rozhodila rukama. "No co?" podívala se mi na Kita. "Nahradil jsi toho pěkného bodyguarda, tak jsem si musela najít někoho jiného."

"Vyhodili ho," odfrkl si Kit. "Protože spal s tebou pro vstupy zadarmo. A s několika dalšími."

Seděli všichni tři na starém gauči, který si Kit za výplatu koupil v jednom bazaru do pokoje. Byl docela velký, on sám seděl na kraji, Rosie ležela s hlavou v jeho klíně a Vicky seděla na druhém konci. A Všichni měli dostatek místa.

"Víš, kolika lidem jsi pokazil tu možnost vstupu zadarmo, když tě tam postavili?" přeměřila si ho pohledem.

"Už to na mě několik lidí zkoušelo," uznal Kit. "Jaká škoda, že jsem zadaný, že?"

Vicky zavrtěla hlavou. "Neuvěřitelný. Už to bude rok, ne?"

"Záleží na tom, jestli počítáš to, jak Kit Evana vlastně na dva měsíce naprosto odřízl," uchechtla se Rosie a lehla si zpátky do Kitova klína. Ještě předtím si ale lokla z lahve nějakého alkoholu. 

Kit ji jemně plácl přes čelo. Pak se podíval na Vicky. "Jo, za chvíli rok. Když teda počítám ty dva měsíce."

Tohle byla vlastně taková malá oslava Kitových narozenin. Ten den je totiž měl a Rosie s Vicky ho překvapily u něj na pokoji. Ron byl prý v práci a Matta nemohli nikde sehnat. Ten večer vypadal v uvozovkách slibně - měl narozeniny, ale jen čekal, až mu rodiče zaťukají na dveře se slovy, že má hlídat Lucu, protože někam odjíždí, a doufal, že Evan stihne ještě dojít, protože měl tréninky a pak nějaké zařizování.

Ve finále mu to bylo ale stejně všechno jedno, protože nesnášel slavit narozeniny. Každý rok se jen sešel se svými kamarády a pil, což bylo teoreticky něco, co dělal každý rok. Nikdo mu žádné dárky nedával a byl za to rád. 

"Zpátky ale k Vicky a Ronovi," pokračoval Kit. "Jak dlouho to mezi vámi takhle funguje?" zeptal se zmateně. 

"Já nevím, měsíc? Možná víc?" odpověděla nejistě. Kit nestihl zírat. Většinou si všímal všeho, co se dělo mezi jeho skupinou přátel. Teď... musel uznat, možná byl trochu zaslepený Evanem.

Pak se stalo až moc věcí najednou a rychle. Rosie zavibroval mobil. Posadila se tak, aby Kit na něj neviděl, ale všiml si, že něco píše. Pak se rozsvítila na stole obrazovka mobilu Vicky. Zprávu si přečetla, koukly po sobě s Rosie a Kit se zamračil. "Hej, co se děje?"

Obě dívky se zničehonic zvedly. "Dobereme to později, jo? Klidně ti řeknu všechny detaily o Ronovi, teď ale spěchám," usmála se na něj Vicky a už se hnala ke dveřím. 

"Já o žádné detaily nestojím-" začal Kit, ale přerušila ho Rosiina pusa na tvář. "Užij si narozeniny a nepřežeňte to," broukla a doběhla Vicky.

Kit zmateně zůstal sedět. Ani dveře za sebou nezavřely, a tak měl Kit nevyžádaný výhled na kopec, kde stál dům, který bude za pár měsíců Evanův. Naštvaně si stoupl a vyšel ke dveřím, aby je zavřel, když se málem srazil s Evanem.

Kit k němu překvapeně vzhlédl. Bylo něco málo před sedmou, měl být ještě na tréninku. 

"Vím, že nerad slavíš narozeniny," řekl Evan jako první. "Ale jakožto tvůj přítel si vyžaduju výjimku."

Držel něco za zády, uvědomil si Kit. Skousl si ret. "Jestli pro mě něco máš, varuju tě předem, že naprosto neumím předstírat radost."

Evan se pousmál. "Tohle se ti bude líbit."

Kit toho moc neviděl. Evan stál ve dveřích a futra mu tak bránila v pořádném výhledu. Proč mu ale přišlo, že je to něco velkého?

Evan se k němu sklonil, chytil jeho tvář do dlaně jeho volné ruky a pomalu ho políbil. Pak zašeptal: "Všechno nejlepší."

Udělal krok dozadu, aby před sebe dal onen dar. A najednou stál ve dveřích s obalem od kytary, na kterém byla mašle. A ten obal nevypadal prázdný ani zdaleka. 

"To jsi neudělal," vyklopil ze sebe Kit jako první. Kolik za tu kytaru musel proboha dát?

"Sice jsi se mnou o hudbě nikdy moc nemluvil, ale za prvé, všechno vím od Rosie, a za druhé, už jsem tě několikrát slyšel hrát, když jsem šel sem a ty jsi zrovna hrál. Vždy jsem stál tady za dveřmi a chvíli tě poslouchal. A co si budeme, tvá kytara už není v nejlepším stavu."

Kit by nejraději skákal radostí. Samozřejmě, že chtěl novou kytaru, jen stále vyčkával, až bude mít dostatek peněz, aby si ji mohl koupit a neskončil finančně na dně. Stále pracoval pouze jako brigádník a vždy se našlo něco důležitějšího ke koupi, než kytara.

"Kolik stála? A pravdu," zeptal se Kit bez toho, aby si dárek převzal nebo projevil nějakou radost. Někdy to měl s ním Evan těžké.

Evan se uchechtl. "Buď v klidu. Nebyla drahá, koupil jsem ji v bazaru, ale je v úžasném stavu. Věř mi, já nejsem člověk, který by jen tak vyhazoval peníze."

Kit ještě chvíli váhal. Pak už se ale neudržel, ze široka se usmál, vytrhl kytaru Evanovi z rukou a spěchal k posteli, aby rozepnul obal a pořádně se na ni podíval. 

"Hádám, že tohle je upřímná reakce," prohodil pobaveně Evan. Vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře.

Než stihl dojít za Kitem, měl už kytaru vytaženou. Byla akustická, měla úplně nové struny a krk široký přesně tak, jak to chtěl. Ta radost byla opravdu upřímná, ani nevěděl, co říct.

"Dostal jsem k tomu i ladičku zdarma," prohodil Evan. Když se k němu Kit otočil, uviděl, že tu má ještě stále v ruce. "Ale tu ti dám jen, když mi něco zahraješ. Známe se už více jak rok a stejně jsi mi nikdy nic nezahrál, jen když jsem tě špehoval."

Kit se ušklíbl. "Myslíš, že jsem doteď ladičku měl? Kytara jde naladit i bez ní, víš?"

To Evan beztak nevěděl. Nevěděl nic o hudbě, jen se v první třídě na základní škole učil hrát půl roku na flétnu, než s tím seknul. 

Evanův výraz najednou nevypadal tak troufale. "Tím chceš říct, že odmítneš tak úžasnou ladičku, než abys mi raději zahrál?"

"Možná," pokrčil rameny Kit. Pak se posadil a přejel prsty po strunách. Čekal, že kytara bude mnohem rozladěnější.

Co by mohl Evanovi zahrát tak, aby to na něj zapůsobilo, i když při tom nezpíval? Kit se nejraději učil své oblíbené písničky, jejichž text si zpíval pouze v hlavě, a tak mu to vyhovovalo. Samotný doprovod kytary tak zajímavý nebyl. 

Evan se posadil na posteli vedle něj. Očividně vyčkával. "No teď ti rozhodně nic nezahraju. Není naladěná, já na ni nejsem zvyklý a vážně se nechci ztrapnit."

Evan si povzdechl a hodil ladičku Kitovi do obalu. "Máš na to týden, jasný? Chci od tebe něco slyšet."

"Jinak?"

"Jinak ti rozstříhám v noci všechny struny," odpověděl Evan a snažil se při tom tvářit co nejvíce vážně, ale vůbec mu to nešlo. Kit se upřímně zasmál, odložil kytaru stranou a otočil se zpátky k Evanovi. Nejprve mu tiše poděkoval a pak ho začal líbat.

Evan dopadl na záda, zatímco ho Kit bombardoval polibky. Už to vypadalo všechno nadějně, ale zapomněl na jednu věc.

Vyrušilo je ťukání na dveře. Kit vydechl a opřel se čelem o Evanovu hruď. "Luca."

"Co? Už dneska? Já myslel, že hlídáme až zítra!" odpověděl Evan zmateně.

Kit se postavil a zavrtěl hlavou. "Rodiče odjíždějí už teď."

Když otevřel dveře, uviděl svého tátu s Lucou v náruči. "Víš co a jak?" zeptal se krátce. Kit přikývl, párkrát už měl Lucu na starost.

Otec postavil Lucu na nohy a Kit ho chytil za ruce. Ani pořádně nezaregistroval, že už Luca chodí. I když to bylo teda dost nemotorné. "Pak se přesuneme do bytu," oznámil tátovi. U Kita v pokoji nebylo nic, co by Lucu zabavilo nebo co by mu mohl dát na jídlo.

Luca se zasmál, kdo ví čemu, a udělal tři nemotorné kroky dovnitř. Kit se urychleně rozloučil s otcem, aby Lucu vůbec stíhal.

"On už chodí?" zeptal se překvapeně Evan. "Já myslel, že mu je tak tři čtvrtě roku."

Kit se uchechtl. "Vždyť se narodil ještě před tím, než jsme začali být spolu. To jsi tenkrát chodil s Adamem."

"Vážně?" Evan byl očividně zmatený. "Wow, čas není reálný."

Kit pořádně Lucu ani nedržel, takže když se pokusil o běh a Kit ho neúmyslně pustil, ani se nedivil, že po dvou krocích spadl a rozbrečel se na celé kolo.

Zvedl pohled k Evanovi. "Narozeninová oslava může začít."

Ͽ Ͼ

zase takový obrat v mém přidávání :')

zkusím to i tady - jestli máte někdo zájem o MR v knižním podání, právě jsem na svém instagramu otevřela objednávky na dotisk! (ig: laheyx.wtp)