Ͽ E V A N Ͼ

Kit samozřejmě nebyl úplně v pořádku. I když Evan zaznamenal neuvěřitelné zlepšení, stále se nemálo stávalo, že se probudil s náladou, kdy sotva mluvil a celé dny chtěl jen proležet, protože neměl vůli se svým životem nic dělat, jak sám říkal.

To se stalo i den po svatbě. Když se Evan probudil v hotelové posteli, Kit ležel na okraji, otočený k němu zády, peřinu skoro i přes hlavu. 

Evan se k němu posunul, jednou rukou ho objal kolem pasu a hlavou se opřel o jeho záda. "Dobré ráno," řekl.

Kit něco zamumlal. Evan to bral jako odpověď.

"Jak ti je?" zeptal se.

Neodpovídal mu. Evana to nijak nepřekvapilo, jen si tak potvrdil, že Kit není v nejlepší náladě. 

"Chceš donést něco na snídani?"

Kit chvíli váhal, ale nakonec tiše odpověděl, že ano. Evan ho tedy pustil, aby se mohl převléknout a nescházet dolů jako vandrák, a opustil teplo postele. Ještě než pro snídani odešel, vzal Kitovi tašku a vyhrabal v ní prášky. I se sklenicí s vodou mu je připravil a položil na noční stolek.

Když se vrátil, noční stolek byl až na vypitou sklenici prázdný. Evan jim přinesl na snídani nějaké croissanty, každému láhev džusu a postavil vše na stolek u gauče, protože jídelní stůl tenhle pokoj nevedl. 

Pak se vrátil do postele a opřel se o její čelo. Znal Kita a věděl, že teď s ním moc řeč nebude, a tak si vzal knihu a zatímco četl, druhou rukou lehce hladil Kita ve vlasech.

Jeho prsty tu a tam projely po vystouplé jizvě z nehody v jezeře a Evanovi přišlo, že se pokaždé trhavě nadechl, když se to stalo. Sama o sobě jizva už vidět nešla, Kitovi už kolem narostlo dostatek vlasů a délkově se srovnaly s ostatními, takže už nikdo nemohl poznat, že se Kitovi něco stalo. Jen oni dva.

Trvalo asi deset minut, než se Kit otočil a hlavou položil do Evanova klína. 

Celé ráno tak proleželi (nakonec musel Evan přece jen donést jejich snídani až do postele). A možná by leželi i nadále, ale Evanovi přišla velice zajímavá zpráva.

Za deset minut jsem u tebe. Potřebuju s tebou mluvit. Táta.

"Doprdele," ulevil si Kit. "Beztak to bude kvůli tomu, co jsem včera předváděl. Promiň."

Evan chvíli hleděl na zprávu od jeho otce. Pak zvedl pohled ke Kitovi. "Možná jo, každopádně se nemáš za co omlouvat." Odhodil ze sebe peřinu a postavil se. "Sejdu se s ním dole, můžeš ležet dál. Pak ti všechno řeknu."

Kit váhavě přikývl. Evan udělal krátkou zastávku v koupelně a vydal se dolů. Ještě tedy tátovi napsal, že na něj počká ve vestibulu hotelu.

Byl přesný jako hodinky. Přesně deset minut od toho, co Evanovi přišla zpráva, se jeho otec objevil ve vchodu. Evan byl nervózní, jako by se měl setkávat s úplně cizím člověkem. Jen ale nevěděl, co má od něj očekávat. 

"Můžeme?" zeptal se jeho otec po tom, co se přivítali. Byl připravený vykročit k výtahu, který vedl k pokojům.

"Kit spí," vyhrkl. "Můžeme to vyřešit tady?" Kývl hlavou do rohu místnosti, kde byly volné sedačky. Jeho tátovi se to nejprve moc nepozdávalo, ale nakonec se tam vydal.

"Nemáš být teď s Alice někde na líbánkách?" zeptal se, přičemž se musel u toho posledního slova zakřenit.

"Odlétáme až večer," odpověděl zkrátka. Posadil se na sedačku a tašku si odložil na stolek. Evan se posadil naproti němu do křesla. "Chtěl jsem, abys tohle věděl předtím, než odletím."

Až v tu chvíli Evanovi došlo, jak velká pravděpodobnost je, že možná bude mít časem nevlastního sourozence. Protože to byla jeho první myšlenka - přišel mu oznámit, že je Alice těhotná. Proč by nemohla být? Je bezdětná a mladá. Jeho otec si nevzal žádnou ženu stejného věku, která by byla pravděpodobně v menopauze.

"O co jde?" zeptal se nejistě.

Jeho otec si mlčky vytáhl svůj notebook a otevřel ho. Než se mu načetlo vše, co potřeboval, panovalo mezi nimi ticho. 

"Tvůj bratr do pár let přebere firmu. Zdědí ji," začal. To Evan už ale dlouho věděl. "A já vím, že ty ses do mého byznysu nikdy moc nehrnul a nejsi ten typ, co by rozvrátil rodinu kvůli dědictví. I když to mezi námi poslední dobou nebylo ideální, věř mi, že o tomto jsem přemýšlel už dlouho, ještě dřív, než to celé prasklo."

Evan neměl tušení, co přijde. Táta k němu natočil svůj počítač. "Tohle je smlouva, kterou jsem se svým právníkem nachystal. Já se budu stěhovat k Alice. A až se tak stane, můj dům připadne tobě."

Evanovi klesla brada. Zapomněl, jak se tvoří slova. 

"Můžeš si s ním dělat, co chceš. Vím, že se to nevyrovná tomu, co získá Ben, jestli nezkrachuje a povede si dobře, má vystaráno. Přesto věřím, že mi to nebudeš mít za zlé," pokračoval.

"K-kdy se stěhuješ k Alice?" vykoktal ze sebe Evan. Bylo to to první, co ho napadlo.

"Smlouva bude platná od září. Od září bude ten dům tvůj. Samozřejmě, pokud budeš souhlasit."

Září. To bylo za půl roku. To by Evanovi mohlo stačit, aby zpracoval, že bude mít vlastní dům. Ten, ve kterém vyrůstal a který tolik miloval.

"Do té doby budu bydlet tak střídavě u Alice a doma, čeká mě ve firmě hodně práce a bude to pomalý proces, přestěhovat se k ní. Proto jsme to napsali na září," vysvětlil.

Evan nepřítomně přikývl. Vlastně si přišel nepřítomně i zbylých patnáct minut, než jeho otec odešel a on se vrátil zpátky na pokoj. Hlavu měl plnou myšlenek. V hlavě si představil Alicin dům, ten, který získala z předešlého manželství. Byl jednou tak velký, co tátův, takže ani ho nepřekvapovalo, že si vybrali pro život právě ten.

Pak si uvědomil, že od září se klidně mohou s mámou nastěhovat zpátky. Že zase bude bydlet blízko Kita. Sakra, vždyť Kit by se mohl k němu bez problému nastěhovat a nemusel by trčet v tom motelovém pokoji.

Bylo toho na něj najednou moc. Vůbec nečekal, že se tak poklidného rána dozví něco takového.

Jakmile se vrátil na pokoj, Kit seděl na sedačce před televizí a dojídal svůj croissant ze snídaně. Když uviděl Evanův nepřítomný pohled, zamračil se. "Co se stalo?" zeptal se a odložil prázdný talíř na stůl. 

Evan poprvé pořádně vydechl. Chvíli mu trvalo, než našel ta správná slova, a tak se Kit už i postavil a ustaraně k němu přešel.

A Evan se zasmál. Kit se zatvářil zmateně. "Přepisuje barák na mě. Od září ten dům bude můj," vyslovil nevěřícně. Z jeho vlastních úst to znělo ještě zvláštněji.

Tentokrát to vypadalo, že ztratil řeč Kit. Pak si odfrkl. "No jo, vy bohatí."

Evan se bál jeho reakce, ale když se začal Kit smát, uvolnil se. Kit ho plácl po rameni. "Děláš si srandu? Celý barák pro sebe? Panebože, to můžeme znehodnotit každý centimetr toho domu."

"C-" začal Evan, jelikož Kita nechápal, ale když uviděl jeho úšklebek, hned pochopil. Kit mluvil o sexu. Samozřejmě, že ano. "Jestli se tam zpátky nastěhuju, moje máma jde se mnou, na to nezapomínej," usmál se falešně. Kit si povzdechl.

"A je po zábavě," zamumlal. "Ale wow. Tohle je velký. A budu upřímnej, od tvého táty mě to docela překvapilo."

Evan mu hned přeříkal snad vše, co mu řekl jeho otec. Jak se tvářil. Jak reagoval na jeho otázky. Popsal mu úplně všechno, až si museli i sednout, protože stáli jak solné sloupy u dveří příliš dlouho.

A Kit se na konci zamračil. "Mám pocit, že se tě snaží jakoby podplatit kvůli tomu, jak to mezi vámi vaší nevěrou pokazil."

Evana to taky napadlo. Pokrčil ale jen rameny. "Klidně ať to tak je. Aspoň budu mít barák."

Oba se rozesmáli. Kit měl ještě hodně otázek. Co když se jeho otec s Alice rozvede? Kam půjde? "Je bohatý," odpověděl Evan. "Nebude mít problém si najít jiné bydlení." 

Září bylo ještě daleko, a tak i když Evanova první myšlenka byla, že by klidně mohl Kit bydlet s ním, nic neříkal. Celá tato neuvěřitelná situace pro něj byla naprosto nová a potřeboval si vše přece jen rozmyslet. Kdo ví, jak Kit bude reagovat, jestli to někdy zmíní. Třeba by to pro něj byl až moc velký krok. Za nedlouho to měl být teprve rok, co spolu jsou.

I tak ale chtěl, aby si z toho i Kit vzal nějakou radost kromě toho, že zase budou bydlet blízko sebe. Naklonil se k němu, začal ho líbat a nepřestal, dokud Kit neležel na sedačce pod ním. "Jestli to ale bude můj dům," řekl pak, "klidně můžeme znehodnotit každý kout."

Kit se ušklíbl a stáhl Evana zpátky k sobě.

Ͽ Ͼ

nejspíš teď budou kapitoly méně časté, pracuji na vydání BS, hehe