Ͽ K I T Ͼ

Kit se vcelku úspěšně Benjaminovi Clarkovi vyhýbal.

Tedy v rámci možností. Když dojeli na obřad, Evan se šel samozřejmě s ním pozdravit a prohodit pár slov; Kit zůstal u zákusků a postupně ochutnával jednotlivé svatební koláčky a malé dezerty, které mohl sníst jedním soustem. Pak se zastavil u čokoládové fontány a namáčel si do čokolády kousky jahod a banánu.

Nenápadně se snažil pokukovat po Evanovi a odhadnout, jestli už se svým otcem končí.

"Tohle bude asi ten slavný Evanův přítel, jehož přítomnost tady mého otce tak rozzlobila?" ozvalo ze za ním.

Kit Evanova bratra ještě nikdy nepotkal a znal ho jen z fotek, které visely v jejich domě, později u Evana a jeho mámy. Teď ale před ním stál Benjamin Clarke mladší v celé své kráse, to poznal.

Měl odstáté uši jako jeho otec. Ten byl jasný.

Kit se k němu otočil s párátek s jahodou v čokoládě v puse. Přivřel oči. "Ben?"

Ben přikývl a pousmál se. Kit vedle něj očekával jeho snoubenku, ale nebyla k vidění. Natáhl ruku. "Kit."

Když si potřásli rukou, Ben strčil obě ruce zpátky do kapes od kalhot a postavil se vedle Kita. Byli otočeni čelem k Evanovi. 

"Něco mi o tobě Evan vyprávěl," začal konverzaci Ben. Kit si namočil do čokolády další jahodu. "Takže jsem usoudil, že ten člověk, co se mému tátovi vyhýbá jako čert kříži, budeš ty."

Kit lhostejně pokrčil rameny. "Když jsem konečně našel trochu vůli žít, nerad bych, aby mě tvůj otec zašlápl jak nějakej hmyz. Nic proti, ale myslím, že je toho schopný."

Ben se uchechtl. "Po tom, co to všechno s vaším hotelem prasklo? Definitivně."

Evan zalétl pohledem k nim a překvapeně se na ně podíval. Bavil se ale s nějakou starší paní, která ho ne a ne pustit. 

Ben se otočil ke Kitovi, který cítil, jak si ho prohlíží. Nijak to ale nekomentoval. Pravděpodobně se mu jen nelíbil jeho levný oblek, který v porovnání s jeho značkovým, mohl přímo do popelnice. 

"Překvapil jsi mě, že ses tady ukázal," řekl Ben nakonec uznale. 

"Je mi jedno, co si o mně ostatní lidí myslí. Co si myslí váš otec. Evan mě požádal, ať jdu s ním, tak jsem tady," odpověděl upřímně. "Já problémy nemám v plánu dělat, takže jestli mě tady strpí, vše proběhne hladce."

Strčil si do pusy další kousek banánu. Ben ho pobaveně sledoval. 

"Líbí se mi tvůj přístup," řekl.

"Dík. Jsou za tím roky tvrdé práce a deprese," odpověděl. A hned si nadal. To si mohl odpustit.

Ben sklopil pohled. "O tom jsem taky něco málo slyšel," přiznal opatrně. "Doufám, že už se cítíš líp."

Kit přikývl. Více o tom mluvit nechtěl.

V tu chvíli si naštěstí všiml, jak se k nim zpátky prodírá Evan a oddechl si. 

Pozdravil se krátce se svým bratrem a pak se postavil vedle Kita. "Takže hádám, že seznamovat vás už nemusím?" zeptal se. Oba zavrtěli hlavou. "Obřad za chvíli prý začne," oznámil jim tedy. "Měli bychom jít se posadit."

Evanova ruka se otřela o tu Kitovu, když se otáčel k odchodu, a tak si s ním chtěl proplést prsty, ale Evan ucukl. Když se Kit zatvářil zmateně, Evan se k němu sklonil. "Promiň. Já jen že táta není úplně nadšený, že jsi tady se mnou, což asi už víš. Tak po mně chce, abychom se k sobě alespoň nějak neměli, že je tady až moc důležitých lidí, kterým by se nemuselo líbit, že syn jejich obchodního partnera je teplej."

"Takhle ti to řekl?" zeptal se ho Kit. Nesnášel označení teplej.

"Doslova cituju," zamumlal Evan. Kit dokázal z jeho tváře vyčíst, že sice s tím také nesouhlasí, ale jeho strach vůči tátovi je větší, a proto to chce respektovat.

Kit ne. Evanův otec byl pro něj cizí člověk, který zradil svou vlastní rodinu. A nějací obchodní společníci mu byli taky ta tam. 

Takže ho prostě za ruku vzal. A když sebou Evan opět cukl, řekl mu: "Jestli s tím bude mít problém, klidně si můžeme o tom popovídat spolu."

Evan váhal. Na Kitův vkus až moc dlouho. Ale nakonec se jen pousmál a stiskl Kitovu ruku zpátky. Společně tak vyšli na obřadní místo. 

A Evanův otec si jich všiml. Trvalo ale dlouho, než se k tomu vyjádřil, už bylo sedm hodin večer a oslava po obřadu v plném proudu. Později Kit pochopil proč - seděli s Evanem u jednoho stolu a když se zrovna u nich někdo neobjevil na krátkou konverzaci s Evanem, byli tam sami.

A jakmile Evan odešel na toalety a pro jejich drinky (Kit si tam oblíbil nealkoholické mojito), pan Clarke se posadil k jejich stolu.

Kit si povzdechl, zatímco on se rozhlížel, jestli je někdo nesleduje. 

"Je od tebe vážně troufalé se tady takhle objevit," řekl Kitovi jako první.

"Já myslel, že už jste si všiml toho, jak troufalý jsem," prohodil zpátky.

Clark se na něj otočil. "Ten den, kdy jsme se viděli naposledy, to tak nevypadalo."

Ten den, kdy se viděli naposledy, byl také ten, kdy se Evan o otcově nevěře dozvěděl. Jak si mohl vůbec dovolovat tady vytahovat, že ten den nevypadal troufale? Když Evan před jeho očima zjistil, že mu lhal?

Kit se k němu naklonil. "A vy jste snad tak taky vypadal? Nemáte právo tohle na mě vůbec vytahovat."

Clarkův vítězný úsměv zmizel. Nejspíš mu na chvíli došla slova. "Kvůli tomu tady nejsem," utrousil.

"Tak proč jste to vytahoval?" přerušil ho Kit. 

Clarke po něm střelil pohledem. Pak pokračoval. "Jsem si jistý, že ti Evan určitě vyřídil, jak si nepřeju, abyste... tady spolu něco předváděli? Rád bych, abys to dodržoval taky."

Kit se zpátky opřel. "Já se za Evana nestydím. A jestli vy ano, je to váš problém."

"Já se za něj ostatním," vyhrkl obranně Evanův otec. "Přijal jsem ho takového, jaký je. Ale ne každý to tak může vzít a já nemíním přijít o důležité obchody jen proto, že si sem dotáhl tebe," zavrčel.

Na oslavě byla živá kapela. A parket byl plný díky moderním písničkám, na které šlo divoce tancovat. Ale v tu chvíli začali hrát pomalou písničku. Kit se rozhlédl kolem sebe a pousmál se. Evan se už blížil směrem k nim, dva drinky v ruce a zmatený výraz na obličeji.

"A já se nemíním bavit s někým, pro koho jsou obchody důležitější než vlastní syn," rýpl si. Na to se postavil a obešel stůl.

Evan odložil drinky na stůl. "Co se děje?" zeptal se Kita. 

Kit ho ale jen popadl za ruku a začal ho táhnout k parketu. "Pojď."

Kupodivu znal tuhle písničku, Heaven od Bryana Adamse. To díky tomu, že ji měl Evan rád.

"Co ti chtěl?" volal za ním Evan, aby hudbu překřičel. 

Kit se otočil na patě, dal své ruce kolem Evanova krku a usmál se. To Evanovi stačilo, aby se přestal vyptávat a objal Kita kolem pasu. Přitiskl ho úplně k sobě.

"Dívá se na nás, že?" zeptal se Evan Kita přímo do ucha.

Kit zvedl pohled. Clarke zrovna naštvaně opouštěl místo u stolu. "Jo," odpověděl.

"Chceš ho naštvat, že?" pokračoval Evan s otázkami.

Kit se ušklíbl. "Částečně. Samozřejmě si chci i s tebou zatančit ploužák."

Evan se od něj trochu odtáhl, aby se Kitovi podíval do očí, což z jejich pozice v objetí, aby se slyšeli, zrovna lehce nešlo. Když si všiml Kitova úšklebku, protočil očima. 

"On mě zabije, je ti to jasný, že?" zakřičel na Kita se smíchem.

Kitovi to bylo jasné. Ale to by první musel přejít Clarke přes něj.

Opět se rozhlédl kolem sebe. Šlo docela lehce poznat, kteří lidé jsou obchodními partnery Clarkovy filmy, byli důležití už od pohledu. A v jednom měl Evanův otec pravdu - některé možná pohled na dva tančící kluky pohoršil, viděl to na jejich výrazech.

A tak se rozhodl, že jim podívanou ještě připepří. Přitáhl si Evana k sobě, políbil ho a zavřel oči, aby si polibek užil ne jen proto, že chce naštvat Evanova otce.

Evan se do polibku usmál. "Ty jsi vážně strašnej," řekl hned, jak jejich rty rozpojil.

Kit se setkal opět pohledem s Clarkem. "Myslím," promluvil směrem k Evanovi s lehkým úsměvem, "že mě tvůj táta už nevratně nenávidí."

Ͽ Ͼ

už mám přibližný plán. a vypadá to, že šedesátou kapitolou končíme :')