Ͽ  K I T  Ͼ

Na co asi myslí člověk, který se snaží spáchat sebevraždu utonutím?

Stoprocentně na to, jak moc se chce nadechnout, samozřejmě že ano. Možná toho lituje. Možná změní názor a ještě se zachrání, pokud je to v jeho silách. Možná ho zachrání někdo jiný.

A někdo v poklidu klesá ke dnu, ukolébán vlnami, které tak miluje, a čeká na okamžik, kdy ztratí vědomí.

Těmito slovy začínala jeho dva roky stará práce, která mu nejspíš jako jediná zařídila to, že v poklidu mohl ukončit střední školu. Učitelka ji milovala natolik, že mu ji připomínala snad pokaždé, když ho potkala.

Zajímalo by ho, jestli by se jí ta práce stále tak líbila, kdyby věděla, že popisované pocity umírajícího člověka byly jeho vlastní.

Jen si to trochu přibarvil, protože on nakonec neumřel. Na poslední chvíli ho taky někdo zachránil. A nebude lhát, nikdy s nikým neměl silnější pouto než s Rosie, což bylo nejspíše pochopitelné. Být takový kousek od smrti, to lidi prostě spojí.

Kit jí podal svou cigaretu. Seděli spolu na střeše motelu jeho rodičů, který měl neuvěřitelně blízko k tomu, aby zkrachoval. Člověk by řekl, že vlastnit jediný motel ve městě musí vydělávat dobré peníze, ale jelikož všechny finance musely jít do oprav, aby jim zdi nespadly na hlavu, ve finále nezbývalo moc peněz ani pro motel, ani pro ně samotné.

Ta cigareta byla vlastně Rosie. Většinou ho zásobovala právě ona.

Shlédla na parkoviště pod nimi. "Někdo přijel," oznámila mu.

Kit líně shlédl dolů. Měl právě směnu na recepci motelu, která vypadala většinou tak, že celou dobu seděl za pultem a snažil se zabavit jakýmkoliv způsobem, protože se nic nedělo.

Rosie si popotáhla z cigarety, když se Kit postavil. "Hned jsem zpátky," oznámil jí krátce a pomalu přešel k žebříku vedoucímu ze střechy. Do minuty pak stál před mladým párem, který pravděpodobně chtěl pokoj jen pro to, aby si mohli užít.

Kit je ale neodsuzoval. Sám tu a tam pokoje využíval pro stejné účely, většinou s lidmi, které potkal ten den, když se chtěli ubytovat. Naúčtoval tedy páru noc v pokoji číslo osm a vydal se zpátky na střechu za Rosie.

"Klasika?" zeptala se a podala Kitovi zpátky onu cigaretu. Kit přikývl.

Posadil se zpátky na své místo vedle ní, potáhl si z cigarety a nakonec popadl lahev alkoholu, která na něj čekala, a dal si první lok.

Tohle mu dělalo radost. Sedět na střeše s Rosie, kouřit a pít a nemyslet na ten příšerný život, který vedl.

Za chvíli se k nim přidali další. Ron, Matthew a Vicky se posadili do kroužku kolem nich a Kit se zase pro jednou cítil, že je vše v pořádku. Tohle bylo pro něj známé prostředí, s lidmi, kteří neměli budoucnost stejně jako on.

Noc pokračovala a Kit už ani nekontroloval, jestli se náhodou nepřichází ubytovat někdo nový. Lil do sebe panáka za panákem, kouřil cigaretu za cigaretou a když Matthew vytáhl trávu, samozřejmě neodmítl. Za chvíli mu tak Rosie seděla na klíně a jejich rty bojovaly o nadvládu. Kit jejich situaci naprosto neřešil, Rosie byla jen jeho kamarádka, se kterou si třeba i užil, když se na to dostatečně opil, a ona to měla stejně. Fungovali tak už od toho, co se poznali.

"Hej, hej, hej!" zakřičel po několika minutách Ron, aby si získal veškerou pozornost. "Zítra v sedm party vysokoškoláků. Budeme tam. V jednom z těch domů na kopci, ten hnědej."

"My nejsme vysokoškoláci, Rone, pravděpodobně nás tam nepustí," namítl unaveně Kit. Hlava se mu po té trošce trávy, kterou měl, točila. 

"No a?" pokrčil rameny Ron. "Adam je. Adam to pořádá. Není problém."

Ron byl z nich snad jediný, který měl normální kamarády, alias lidi s budoucností a s cíli, což se o Kitovi nikdy říct nedalo. Možná jedinkrát v životě, když měl opravdu za cíl se prostě utopit. Ani to se mu ale nepovedlo, takže z toho jednoduše vyvodil, že je neschopný svých cílů dosáhnout a raději si žádné nedělal. 

"Mám šichtu," utrousil odmítavě. Nechtělo se mu do domu plného nafrněných vysokoškoláků, nejraději to měl takhle - na střeše jejich motelu, své lidi, cigarety a alkohol. 

Rosie se na jeho klíně otočila a podívala se Ronovi do očí. "Nemá," prozradila Kita. "Zítra má volno celej den."

Kit ji od sebe odstrčil, až málem spadla na zem. Bylo mu to ale jedno, stejně se Rosie jen rozesmála. Věděl, že za něco takového by na něj naštvaná nebyla. 

"Takže zítra party!" vyjekla Vicky nadšeně a natáhla do vzduchu ruku s flaškou. Kit by rád sdílel její radost, ale nemohl. Měl rád, když se mohl jít někam ztřískat, ale to jen pokud to bylo mezi jeho lidmi. Lidmi jako jejich skupinka právě teď. 

Rosie vyjekla v odpověď a s Vicky si plácly. Kit si uraženě jen otřel rty od toho, jak se líbal s Rosie a pohled přesměroval na západ slunce za Mattovou hlavou. 

Pořád to ale znamenalo alkohol a cigarety zdarma, ne-li i něco lepšího, a tak ho ani nenapadlo, že by ostatní šli bez něj.

Večer se zatoulal opilý do jednoho z volných pokojů motelu a vyvalil se na postel. Málem už spal, když se dveře onoho pokoje otevřely a za chvíli  ucítil, jak se matrace vedle něj prohnula. Neotvíral oči, dokud neucítil cizí ruce na svém těle a následně i rty.

Okamžitě začal spolupracovat. Otevřel oči, čímž se mu potvrdilo, že to opravdu Rosie byla. Na chvíli se od něj odtáhla a zašeptala: "Všichni už jsou pryč."

Kit se pousmál. "Co tím chceš říct?"

"To, že se konečně můžeme spolu vyspat."

Kitova ruka vklouzla na její pas a v dalším okamžiku už byl nad ní. Chtěl to. Chtěl ji. Ale to, jak se mu v tu chvíli udělalo špatně, mu naznačovalo, že to není dobrý nápad.

Zabořil hlavu do polštářů vedle té její. "Jsi v pořádku?" zeptala se.

Kit zavrtěl hlavou a doufal, že to Rosie pochopí. Jemně ho ze sebe odvalila a Kit sebou plácl na záda. Zhluboka vydechoval a zadržoval slzy. Proč? To sám nevěděl. Někdy se prostě zničehonic začal cítit naprosto mizerně, zrychleně dýchal a slzy si prorážely svou cestu ven. Rosie byla jediná, která tyto jeho stavy znala.

Stoupla si, popadla ze stolu sklenici a šla ji na záchod napustit vodou. Když se vrátila, podala ji Kitovi a ten se pomalu napil. S poděkováním ji podal Rosie zpátky.

Lehla si vedle něj a lehce ho hladila ve vlasech, zatímco tupě zíral do stropu a snažil se uklidnit svůj dech. Nic neříkala, protože věděla, že Kitovi nějaké řeči o tom, že vše bude v pořádku, nepomáhaly. Věděl totiž, že věci se jen tak nespraví.

Jeho rodiče se navzájem podváděli, ale nevěděli o tom. On jo. Samozřejmě, že to věděl. Oba ho využívali na to, aby hlídal recepci, zatímco si šli užívat s neznámými partnery do jednoho z pokojů. Bylo jim naprosto jedno, jaké břemeno na něj tímto dávají. 

A pak se jednoho dne dozvěděl, že je jeho matka těhotná.

A ano, jeho otec si myslí, že je to dítě jeho. Kit už si tak jistý nebyl.

Taky chtěl na vysokou. Opravdu jo, ale o tom nevěděla dokonce ani Rosie. Chtěl odsud vypadnout a studovat hudbu. Věděl, že nemají na to peníze a že s jeho výsledky ze střední by mu ani stipendium nedali.

Jenže když to před rodiči jen zmínil, odmítli ho vůbec poslouchat a nařídili mu, ať jde ubytovat nové hosty, zatímco seděli u televize.

Takže ne, opravdu už v životě neměl žádný cíl. Půl roku už ani nešáhl na kytaru.

Stačilo mu deset minut, než se uklidnil, posadil se a začal si s Rosie povídat, jako by se nic nestalo. Jako vždy.

Rosie se neptala. Nikdy. Věděla, že Kit by jí toho stejně moc neřekl a tak tu prostě jen byla pro něj. Za to jí byl nejvíce vděčný.

Oba později na posteli usnuli, v prázdném pokoji, kde neměli co dělat. Ale o tom Kitův život byl. Chodil na místa, kde neměl co dělat, dělal věci, které by neměl.

Dokud tedy s kamarády nešel na onu vysokoškolskou party. To se poprvé cítil, že byl ve správný čas na správném místě.

Ͽ  Ͼ

nový příběh, ááááááá! na tenhle se taky moc těším, hehe. dejte vědět, jak se vám první kapitola líbila!