Ͽ K I T Ͼ

Kit někoho potřeboval.

Vždy to tak nějak věděl, ale bránil se tomu. Měl tolik problémů, že nechtěl nimi nikoho zatěžovat, nechtěl být nikomu na obtíž.

Nechtěl obtěžovat ani Evana, i když se mu sám nabídl s otevřenou náručí a dal mu jasně najevo, že nikam nepůjde.

Kit už ani nevěděl, proč brečí. Kvůli jejich rozhovoru? Kvůli tomu, jak na prd má život? 

Nebo kvůli tomu, jak mu Evan pomáhal?

Vždy si myslel, že když ho chce někdo uklidnit, je to to nejhorší, co může být. Rosie se ze začátku snažila, poplácávala ho po zádech a snažila se mu namluvit, jak všechno bude v pořádku. Pak mluvit přestala a jenom při něm stála, což si vždy Kit myslel, že stačí.

Nikdy se ho nepokusila obejmout, protože Kit měl kolem sebe ony své hradby, které respektovala. Evan se je rozhodl ignorovat, v plné síle je poničil a teď už Kita objímal snad pět minut v kuse.

Pak ho Evan od sebe jemně odtáhl. Když k němu Kit vzhlédl, všiml si, že měl taky skleněné oči. Evan chytil jeho obličej do dlaní, palci mu setřel slzy z tváří a dal mu krátký polibek na špičku nosu.

Kit zavřel oči a snažil se zabránit dalšímu přívalu slz. "Nic ode mě nečekej," řekl tiše. "Nečekej nic vážného."

"Nečekám," odpověděl Evan. "Když jsi mi začal pomáhat s mým strachem z vody, taky jsi hned neočekával, že bych na prvním plavání plaval. Takže já teď nebudu od tebe očekávat nějaký vztah nebo něco podobného. Já se nejprve musel přestat bát vody, ty se musíš naučit důvěřovat lidem a pustit si je k sobě."

Kit by si nejraději nasadil zpátky svou masku, která nebrečela, nehroutila se před jinými lidmi, ani by se tady nenechala hýčkat Evanovými slovy. Ale že on byl se slovy sakra dobrý.

A tak začal Kit Evanovi více důvěřovat. 

Evan začal trávit více času nejen s ním, ale i s Rosie, Ronem, Vicky a Matthewem. Ať už třeba popíjeli na střeše (Evan často tu alkoholovou část vynechával) nebo dělali něco jiného, Kit se choval jako vždy - lhostejný pohled, popíjel, kouřil, bavil se svým způsobem.

To, že už párkrát usínal v Evanově objetí v jednom z motelových pokojů, to nikdo už vědět nemusel.

Neměl tušení, co mezi nimi je. Ale když se jednou Rosie neuvěřitelně opila a začala se po Kitovi plazit, což taky nebylo nic nevídaného, tentokrát se Kit jejím rtům vyhýbal, protože mu to nepřišlo správné. V moment, kdy Rosie usedla na jeho klín, Evan odvrátil pohled a nepodíval se na Kita do té doby, než byli opět sami v jednom z pokojů.

Pravidlo číslo jedna, připomněl si Kit v hlavě, budeme spolu mluvit.

"Jsi naštvaný?" zeptal se Kit Evana. Zatočila se mu hlava, a tak se napomenul, že příště nemůže zase tolik pít. Věděl ovšem, že se napomínal zbytečně.

Evan si přes hlavu přetáhl triko a otočil se ke Kitovi. "Ne, proč?"

"Rosie," odpověděl Kit zkrátka. Muselo mu být jasné, co myslí.

"Proč bych měl být naštvaný? Vždyť vím, jak to mezi sebou s Rosie máte." Evan si začal svlékat i kalhoty, téměř připraven si lehnout. Kit stál na druhé straně místnosti, jako by se chystal spíš odejít, než jít spát. 

Chápal Evanův postoj. Kit mu dal jasně najevo, že žádný vztah nebude, a tak proč by nemohl líbat Rosie do aleluja? Klidně by se s ní mohl i vyspat a Evan by neřekl ani slovo.

Protože vztah znamená přesně to, že? Být věrný jednomu člověku. Důvěřovat mu. Kit si nebyl jistý, jestli by to dokázal a mohl si nalhávat, že prostě jen nechtěl Evanovi v budoucnu zlomit srdce, kdyby se náhodou něco stalo. Ale v hloubi duše tak nějak tušil, že na to by musel od sebe Evana odříznout úplně.

Kit neodpovídal. Vydal se do koupelny, propláchnul si obličej, sundal ze sebe oblečení a dal si rychlou sprchu, protože pravděpodobně smrděl kouřem. Oblečení pak v koupelně nechal, protože to samo o sobě muselo dost zapáchat od cigaret, a ze skříně si vzal čisté spodní prádlo.

Tento motelový pokoj byl teoreticky jeho druhý soukromý. Nejen, že v tom jeho u nich bytě se rozvaloval Luca více, než by se mu to líbilo, ale odjakživa v tomto pokoji Kit přespával, když se až moc opil na to, aby se ukázal doma. On ten pokoj nikdy nikomu nepronajímal a jeho rodiče už také ne. A tak si tam nedávno donesl i pár kousků oblečení. 

Čistý se vrátil k posteli, kde už Evan zhluboka oddechoval. Vklouzl vedle něj, nejprve se otočil k němu zády a snažil se tak usnout. 

Jenže to nešlo. Jeho hlava běžela na plné obrátky, hlavně tedy myslel na to, jak je Evan vedle něj.

Tři týdny uběhly od jejich polibku. Takhle tady spolu spali počtvrté a ve všech případech předtím Kit usínal v nějaké poloze v objetí s Evanem, protože měl slabou chvíli. Teď ji neměl, ale i tak se otočil k Evanovi čelem. 

Ten byl už dávno v říši snů, ale spal v poloze, která Kitovi dovolila ho chytit za ruku. Udělal to. Propletl si s ním prsty. Evan nepatrně mlaskl, ale neprobudil se. 

Kit zjišťoval, jaké to je. Od jejich pusy a rozhovoru na střeše se mezi nimi nestalo ani ň, kromě spaní v jedné posteli. A Kit cítil, že ho k Evanovi něco táhne. Přiznal si to už dávno a často na to myslel, jenže věděl, že s tím nic udělat nemůže.

Kdyby mohlo být vše po jeho, hezky po Kitovsku, nestydatě by Evana svedl do postele, zabil by ten pocit, který ho k němu tak přitahoval, a na druhý den by zmizel spokojen. 

Mělo to ale dva vroubky. Zaprvé, nebyl zas až tak lakomý. Věděl, že něco takového by Evana mohlo poznamenat jinak, než Kita. A zadruhé, měl takový zvláštní tušení, že ani kdyby s Evanem strávil tu nejlepší noc jeho života, ta potřeba být u něj by jen tak nezmizela. 

Kit sledoval jejich propletené ruce a přál si, aby mohl dát Evanovi to, co si zaslouží. Důvěru, vztah a hlavně lásku. Na to ho ale v životě zklamalo a poničilo až moc lidí a věděl, že má před sebou ještě dlouhou cestu. 

Jestli mu ale byl Evan ochoten pomoct, nevypadalo to tak děsivě. 

Kit se sám pro sebe usmál přímo ve chvíli, kdy se dal Evan do pohybu. Kit rychle rozpojil jejich ruce, otočil se k němu zády a dělal, že spí. Přišel si jak malé dítě, které přišla nečekaně zkontrolovat maminka. 

Evan se ovšem neprobudil, nebo alespoň ne úplně, jen se převalil a následně Kit ucítil na zádech menší tlak.

Nemohl se otočit, ale zaposlouchal se. Dle Evanova dechu usoudil, že se překulil až úplně ke Kitovi a spal s čelem opřeným o jeho záda. 

Kupodivu Kit najednou usnul nějak rychle.

Ͽ Ͼ