Ͽ E V A N Ͼ

Evan ani nevěděl, kde začít.

Bylo tady tolik věcí o Adamovi, o kterých Kit nevěděl, ale byly podstatné pro to, aby pochopil, proč se Evan nikdy necítil v tom vztahu úplně pohodlně, i když si, jak si později uvědomil, nalhával, že ano.

Největším šokem pro něj bylo, když zjistil, že on přece jen nebyl ten špatný. Celou dobu se bál Adama a jeho reakce na to, že se baví s Kitem, až si nevšiml, jak ho má tak Adam v hrsti. Nikdy by ho nenapadlo, že by Adam mohl být ten, co jejich vztahu doopravdy ukřivdí.

"Prostě se to semlelo, během jednoho večera," vysvětlil Evan Kitovi. Ten seděl před ním na posteli, zatímco on sám na točící se židli. Evan si uvědomil, že to bylo poprvé, co byl Kit u něj v pokoji. "Nejprve jsem potkal Ralpha z jejich týmu a chvíli po tom, co jsem přišel domů, vrátil se z práce i táta."

A celé mu to převyprávěl. Co se dozvěděl od Ralpha, co od táty. Jak probíhala jeho konverzace s Adamem na lavičce venku. Jak odešel k jezeru a sám tam seděl tak dvě hodiny a brečel. Jak byl přesvědčený, že ho Adam i přes všechny jeho omluvy s Claire podvedl a to bylo taky to, co na každou zprávu, kterou ho Adam spamoval, odpověděl. 

"A já si říkal, že ses mi už dlouho neozval," prohodil po chvíli Kit. 

Evan pokrčil rameny. "Přece jen jsme spolu nějakou tu dobu byli, něco spolu zažili. Potřeboval jsem být chvíli sám, i když si nejspíš říkáš, proč truchlím nad takovým blbcem."

Kit zavrtěl hlavou. Jeho obočí už bylo zalepené a krev umytá, i přes jeho řeči se nechal od Evanovy mámy ošetřit. Evan donesl notebook, kde se ukládaly záznamy z kamer a podívali se na to, jak to celé proběhlo. Kit se smál. Máma zavírala oči a odvracela pohled se slovy, že Adama nepoznává. Evanovi utkvělo v hlavě to, jak Adam Kita kopl do holeně až spadl a následně mu dal pěstí. Neuvěřitelně ho to rozzuřilo. Kit se opravdu jen bránil a snažil se Adama spíš zneškodnit, aby nemohl útočit, než aby se pustil do rvačky.

"Nevím, jaké jste to mezi sebou měli, takže nebudu soudit. I když dneska jsem si menší obrázek udělal," uchechtl se. "Je docela nervák."

"To si piš, že je," souhlasil ihned Evan. "Když má dobrou náladu, je to super člověk. Nic ale neumí řešit v klidu a hned křičí. Je schopný se s někým nebavit i kvůli úplné kravině. A nikdy to není on, kdo se přijde omluvit jako první. My se ale naštěstí hádat moc nestihli."

Evan nechtěl Kita zatěžovat svými problémy. Pravděpodobně ho to ani nezajímalo, jelikož přece jen ho už trochu znal a věděl, že ho cizí vztahy prostě nezajímají. Na druhou stranu ho znal ale i v tom, že kdyby opravdu o tom nechtěl slyšet, nebál by se to dát najevo.

"Můžu něco říct?" zeptal se Kit po chvíli.

"Já ti to říkal?" zkusil to Evan.

Kit zvedl jeden koutek úst do úsměvu. "Skoro. Jen že od začátku se mi Adam k tobě vůbec nehodil. A to neříkám jen proto, že jsem ho taky od začátku neměl rád."

Evan k tomuto neměl odpověď, a tak jen poraženecky přikývl. Kit ještě pokračoval. "Ale když jsi před těmi pár dny odcházel z motelu, vážně bych nečekal, že o pár hodin později budeš bez přítele."

Evan se uchechtl. "Jo, to nikdo."

Nastalo mezi nimi krátké, ale příjemné ticho. Evana až překvapovalo, jak moc si zvykli na přítomnost toho druhého. Vzpomněl si na doby, kdy se skoro bál Kitovi podívat do očí, protože dodnes má Kit neutrální výraz takový, že by mohl zabíjet. Evan se rozhodně ze začátku bál navázat s ním oční kontakt. Teď se tomu smál.

"Omlouvám se," řekl po chvíli. "Zaútočil na tebe kvůli mně, protože si v hlavě udělal vlastní závěry."

"Ty nejsi ten, co by se mi měl omlouvat, Evane," odpověděl v poklidu Kit. "I když je mi jasný, že od Adama to nikdy neuslyším. V což vlastně doufám, protože už ho nechci nikdy vidět."

"To já taky ne," zamumlal Evan. "Jenže bydlíme ve stejné ulici a chodíme na stejnou univerzitu."

Kit mlaskl. "Jo, to je horší. Jestli chceš, klidně si s tebou bývání prohodím, ty aspoň nemáš chuť zabít nevinný novorozeně každou minutu."

Evan skrčil obočí. "Myslíš?" 

"Doufám," odpověděl Kit nevěřícně. Nejspíš od Evana takovou odpověď nečekal, ale on to opravdu s dětmi moc neuměl. A jestli jo, neměl šanci to zjistit.

Kit pak odešel za necelou půl hodinu, i když si Evan tiše přál, aby zůstal. Nepožádal ho ale, a tak se nemohl divit, když se za Kitem zavřely vchodové dveře. 

Došel do kuchyně, kde jeho máma něco vyvařovala. "Nikdy jsem si nemyslela, že se nám na trávníku před domem budou o tebe prát dva kluci," řekla jako první.

Evan protočil očima, ale zasmál se. "Neprali se o mě. Adam Kita prostě napadl, protože si myslel věci, které nebyly pravdivé."

Jeho máma zeslabila plotnu a otočila se k Evanovi. "Kit vypadá jako fajn kluk."

Evan už chtěl něco namítnout. Že Kit toho vlastně hodně skrývá a on sám ho ještě úplně nezná. Že kdyby věděla, jaký doopravdy je, že jeho nejlepšími kamarády jsou alkohol a cigarety, možná by jí tak fajn nepřišel. Proč by to ale dělal? Nechtěl o Kitovi šířit to, co si o něm mysleli všichni ostatní. Sám totiž postupně zjišťoval, že to není úplná pravda. "Jo, to jo," řekl nakonec a kuchyň opustil dřív, než by jeho máma začala pálit další otázky.

Vrátil se znuděný do svého pokoje. Poslední dobou nevěděl, čím by se měl zabavit, jelikož většinu volného času trávil s Adamem. Nebyl schopný si vzpomenout, čím se bavil před tím, než s Adamem začal chodit. 

Zavolal bratrovi a konečně mu oznámil, že spolu s Adamem už nejsou, do detailů ale zacházet opět nechtěl. Pak napsal Chrisovi, jestli si někdy někam nezajdou, že se od konce školního roku dlouho neviděli. Pak rozkoukal seriál na Netflixu, ale nebavil ho, a tak ho za chvíli vypnul.

Vážně by si měl najít více kamarádů. 

Po chvíli uslyšel, jak mu pípnul mobil s příchozí zprávou. Nejprve to chtěl ignorovat, jelikož usoudil, že ho bude opět otravovat jen Adam, ale po dnešních událostech už to nebylo tak pravděpodobné.

Pořád by ale řekl, že ta možnost byla větší, než aby mu Kit napsal jako první. Jenže to se právě stalo.

Nedomluvili jsme si žádný termín na plavání, napsal. Když šli do Evanova pokoje, zmínil se, že by se měli domluvit, kdy půjdou opět plavat. Nějak na to ale zapomněli.

Napiš mi, kdy nejsi na recepci a já se přizpůsobím, odepsal.

Kit mu obratem poslal několik možností v následujících čtyřech dnech. Evan se nejprve podíval do kalendáře, jestli náhodou neměl nikde nic v plánu, ale divil by se, kdyby tam něco našel. 

Tak zítra v šest u jezera? navrhl. Lakomě chtěl Kita vidět hned zítra.

Jo, odpověděl Kit zkrátka. Přes zprávy nebyl nikdy moc sdílný.

Evan začínal mít pocit, že se ke Kitovi dostává. Sám nevěděl, jak to dělal, ale cítil, že hradby, které si Kit kolem sebe postavil, jsou možná trochu porušeny.

Ͽ Ͼ

a já jdu hned na další kapitolu. nevím, jestli ji postnu už taky dneska, ale hhhhhh, na tu se těším!