Ͽ K I T Ͼ

Kit měl většinu času pouze dvě nálady - jedna byla, když se hádkám vyhýbal, i když měl třeba právo se dohádat. V takových případech jen nepřítomně poslouchal toho druhého člověka, až skončí svůj monolog.

Druhá nálada byla taková, že hádky vyvolával. To většinou, když se trochu napil. A to byl ten případ právě teď.

Evan už mu čtyři dny vůbec nenapsal, ale neřešil to. A taky nebyl člověk, co by napsal první. Kit trávil hodně času na recepci a proto taky jednou, právě ty čtyři dny od toho, co naposled Evana viděl, začal listovat knihou hostů v jejich motelu.

A uviděl tam to jméno zase. Benjamin Clarke, devatenáctého července, tedy v den, kdy šli do onoho klubu i s Evanem. Ubytoval se opět na jednu noc.

Musel se zasmát. To si myslel, že stačilo, aby přišel v den, kdy Kit nebyl na recepci?

Loknul si z flašky alkoholu vedle sebe a zavřel recepci o půl hodiny dříve. Měl chuť se hádat.

U Evanova domu byl za chvíli, zazvonil a doufal, že mu neotevře ani Evan, ani jeho matka. Jediný, o koho stál byl sám Evanův otec.

Jenže nikdo neotvíral. Kit se rozhlédl kolem sebe a všiml si, že auto, které většinou stojí před garáží, ve které bylo nejspíš další, je pryč. Stejně jako obyvatelé domu.

Povzdechl si, zklamán, že dneska žádný konflikt nebude, a otočil se na patě. Sešel schody dolů a vydal se po cestičce k chodníku, aby se vrátil domů, když přece jen jedna známá tvář ho uvítala.

"Není doma, nemusíš se namáhat tam chodit," broukl Kit směrem k Adamovi, který měl očividně namířeno ke Clarkovým. Ani mu nevěnoval moc pozornosti, jen se vydal na druhou stranu, než ze které Adam přicházel.

Pak ho ale někdo popadl za ruku. Otočil ho k sobě. A v další sekundě dostal Kit pěstí do obličeje. "Co to-"

"To ty, že jo?" zakřičel na něj Adam. "Ty mu nakecáváš, že jsem ho s Claire opravdu podvedl, že? Nalháváš mu, když o mně nic nevíš, jen abys ho měl pro sebe. Ty jsi mu zblbnul hlavu už od samýho začátku!"

"Hou hou, kámo, uklidni se," houkl Kit. Sice by dneska přivítal konflikt, preferoval by ale, kdyby alespoň věděl, o čem je. "Netuším, o čem to mluvíš."

Adam se nevěřícně zasmál. "Jdeš právě od něj a budeš mi tvrdit, že nic nevíš? Myslíš, že jsem tak blbej?"

"Říkám ti, že nejsou doma," zesílil hlas Kit. Nejspíš byl Adam hluchý, jestli ho předtím neslyšel. "A za Evanem jsem fakt nešel."

Adam se k němu až nepříjemně přiblížil a ukázal si na něj prstem. "Skončil to se mnou kvůli tobě, že? A to, že jsem mu jednou lhal, použil jako záminku. Je z tebe posranej už od začátku. Vím, že se neustále scházíte u toho podělanýho jezera, hlásí mi to tam jeho polohu."

Kit se raději ani neptal, jak může vědět Evanovu přesnou polohu. A neříkal ani nic o tom, že sám u jezera snad týden nebyl. Popadl Adamovu ruku a zkroutil ji do takového úhlu, že měl chlapec co dělat, aby se udržel na nohou.

"Nemám tušení, co se mezi vámi děje, ale mě z toho laskavě vynech," sykl. "Vaše trable mě fakt nezajímají."

Děkoval v tu chvíli strýcovi za to, že než zemřel, platil mu kurzy bojových umění a sebeobrany. Co se týče bojových umění, Kit vystřídal asi tři, takže v ničem nebyl nijak dobrý, a sebeobrana, na tu ho nutil strýc chodit proto, že byl odjakživa malý a vychrtlý. Až později se vytáhl.

Jak se mu to teď ale hodilo. 

Pustil Adama a vyčkal, jestli po něm náhodou nevystartuje. Adam se chytil za bolavou rukou a probodával Kita pohledem, ale nic jinak neudělal.

Mohl mu vrazit ještě jednu za to, jak on praštil ho?

Ne. Kdo ví, jak by to dopadlo. Ujistil se, že pohledem dá Adamovi vědět, ať se ho jen opováží v budoucnu dotknout a vydal se pryč. 

Ani ho nepřekvapilo, že za sebou ty kroky znovu uslyšel. 

Otočil se, vmžiku popadl útočícího Adama a málem by s ním i praštil o zem, ale na to se neučil bojovat dost dlouho. A mezery byly viditelné, protože Adamova noha vystřelila a kopla Kita  do holeně. 

Sykl bolestí a podlomily se mu nohy. Adam využil šance a dal mu opět pěstí do obličeje. 

V tu chvíli se už opravdu naštval. Když se po něm Adam rozmáchl podruhé, chytil jeho pěst v letu, až sám byl překvapen. Využil toho momentu, kdy se Adam snažil dostat z Kitova sevření a postavil se. Když stál, jakoby měl celý svět před sebou na talíři. Adam se vůbec neuměl prát, na rozdíl od Kita, který měl za sebou i několik barových rvaček. 

Vlepil mu facku, otočil ho zády k sobě a kopl ho do kolen, aby spadl na zem. Adam s heknutám dopadl na břicho a nejspíš se i praštil hlavou o asfalt, to Kit ale neřešil. Klekl si na něj a sklonil se k němu. "Máš trochu sklony k násilí, nemyslíš? Sice o tobě s Evanem nic nevím, ale myslím, že takoví kluci nejsou jeho typ. Co, uhodil jsi ho ze žárlivosti taky? Pak se nedivím, že tě nechal."

Adam na zemi hekal, ale k mluvení se moc neměl. Kit držel jeho paže v nepřirozeném úhlu, aby na něj nemohl znovu útočit, a ještě jeho je posunul. Adam zakňučel bolestí.

"Opovaž se na mě ještě někdy šáhnout a garantuju ti, že takhle dobře neskončíš. Jak vidíš, nemáš proti mně šanci," zasyčel. 

Pustil ho. Adam se rozkašlal a nemotorně se posadil. "A ty mi tady nalháváš, že o Evanovi nic nevíš, když ti očividně řekl i o té facce. Fakt jak malý děcko."

Evan mu jednou vyprávěl, že Adam umí měnit nálady opravdu rychle, což byl asi ten případ právě teď. Najednou bylo z Evana malé děcko. 

Kit nakrčil obočí. "O žádné facce mi neříkal. Tys ho uhodil?"

Adam v tu chvíli asi pochopil, že se prořekl. A Kit se celou dobu jen bránil (až na tu facku, ta nebyla úplně potřeba), ale když Adam nemluvil, nezapíral, prostě k němu došel a vlepil mu facku ještě jednu. "To máš za něj," zamumlal.

"Sakra, Kite!" ozvalo se kousek od nich a Kit hned poznal Evanův hlas. U příjezdové cesty k Evanovu domu se objevilo auto, ze kterého už Evan vybíhal a jeho máma za volantem na ně zděšeně hleděla. 

Evan k nim přiběhl a odstrčil Kita, jakoby se snad snažil Adama znovu napadnout. Přiběhl k Adamovi a začal mu pomáhat na nohy, samozřejmě že jo. Kit protočil očima a byl připravený prostě odejít, když se ozval Adam. "Napadl mě."

Kit se líně otočil zpátky. "Tak hele, tohle jsme si nedomluvili," utrousil. "Já se jen bránil."

Evan těkal očima mezi nimi. Pak se zastavil pohledem na Adamovi. "Máme na domě kamery. Jestli lžeš, budu to vědět."

Kit se neubránil úsměvu. To samé mohl říct klidně jemu, ale vypadalo to, že Evan spíše nevěří Adamovi. 

Adam ze sebe setřásl Evanovy ruce a odfrkl si. "Jak se můžeš zahazovat s touhle kanálovou krysou," sykl a dal se k odchodu. Kit se uchechtl. To neměl v zásobě lepší nadávky?

Evan chvíli sledoval, jak Adam odchází, než se otočil ke Kitovi. "Pojď k nám," pobídl ho. "Mamka je sestřička, ošetří ti to."

Kit si ani nevšiml, že krvácí. Adam měl na ruce jeden velký prsten, kterým Kitovi nejspíš roztrhl obočí, těžko ale říct, když se neviděl. "Myslím, že tvoje mamka je ze mě docela vyděšená," podotknul. Evanova máma zajela už autem na příjezdovou cestu a vyhýbala se pohledu na Kita, jak jen mohla. "Navíc, věříš mně, že on napadl mě?"

Evan Kita projel pohledem od hlavy až k patě. "On na sobě nemá ani škrábanec. Za což ti mimochodem děkuju. Asi. Ještě bys měl problémy. I když ta facka byla dobrá."

"Je pravda, že tě uhodil?" zeptal se Kit zcela vážně.

Evan dlouho neodpovídal. "Uhm, jednou. Bylo to omylem, nebyli jsme spolu dlouho."

"Jak někdo někoho uhodí jen omylem?"

Evan se mu podíval do očí. "Měl jsem to s ním skončit už tehdy."

Kit zvedl jeden koutek úst do lehkého úsměvu. "Takže ta facka nebyla zbytečná, to jsem rád."

Evan měl očividně ještě nějaký dotaz, ale neptal se nakonec. Kývl hlavou k domu. "Tak pojď. Kouknem na záznam, chci vidět, jak mu dáváš."

"Takže opravdu jsou trable v ráji?" zeptal se Kit pobaveně.

"Žádnej ráj už není. A po dnešku jsem si sto procentně jistý, že už ani nebude. Všechno ti vysvětlím," řekl mu Evan, ale ještě se zastavil. "Teda, takový věci si říkaj jen kamarádi. Budeš muset přijmout fakt, že jsme přátelé."

Kit předstíral, že se zamýšlí. "No dobře," řekl po chvíli. "Asi bych si mohl přiznat, že cizinec pro mě úplně už nejsi."

Evan se upřímně usmál a Kit si to nechtěl přiznat, ale udělalo mu to radost. Pak následoval Evana dovnitř.

Ͽ  Ͼ