Ͽ  E V A N  Ͼ

Evan se prohlédl v zrcadle.

Nelíbily se mu plavky, které měl na sobě, ale jiné neměl. Proč by taky měl, když neuměl plavat? Tyhle plavky byly staré tři roky a dala mu je přítelkyně jeho bratra, protože nevěděla, že Evan se k velké vodě ani nepřibližuje.

Odfrkl si a vydal se do Benova pokoje. Byly tomu teprve dva týdny, co se jeho bratr se svou přítelkyní sestěhovali a tak doufal, že ještě nějaké plavky u něj najde. Ben si asi vystačil s dvěma triky a jedním párem kalhot, protože více oblečení si ještě neodvezl.

A měl štěstí. Našel černé jednoduché plavky, dokonce značkové. To by mohlo na Adama zapůsobit.

Nejraději by se praštil. Chystal se na bazénovou party, i když neuměl plavat, jen proto, aby si ho všimnul kluk, který k němu pravděpodobně nic necítil.

Podíval se na hodinky. Měl necelou hodinu na to, aby se připravil. Cestu neměl dalekou, jelikož Adam byl téměř jeho soused.

Nový soused. Vlastně se jeho rodina přistěhovala teprve před pár týdny. Evan ho párkrát sledoval z okna, pak zjistil, že nastoupili na stejnou školu, akorát na jiný obor.

Pak se potkali v knihovně. Dali se do řeči. O několik dní později ho Adam pozval k sobě domů na party a Evan vesele souhlasil. Až pak zjistil, že má Adam na dvoře obří bazén a vše se bude odehrávat kolem něj.

Vše bylo ale v pořádku, že ano? Nemusel do bazénu.

Ale když na akci přišel, uvědomil si, že možná do vody bude muset.

Když zazvonil, otevřel mu Adam. Prohodili spolu pár slov, Adam ho dovedl do kuchyně, kde mu ukázal, kde najde alko i nealko a než si Evan stihl nalít kelímek punče, Adam byl ta tam.

Později ho Evan uviděl v bazénu. Uprostřed bazénu byl ostrůvek, na kterém seděl s dalšími lidmi a skleničkami alkoholu v rukách. Evan byl až překvapený, jak velký bazén může někdo mít.

Když se ale později vrátil, pochopil to. Chodba byla plná diplomů a medailí, všechny na Adamovo jméno - byl to profesionální plavec a nejspíš taky sakra dobrý.

Posadil se v obývacím pokoji na sedačku. Nikoho kromě Adama v domě neznal a v seznamování se taky nebyl nejlepší. Nebyl člověk, který by za jinými přišel jako první, když už se s ním ale někdo dal do řeči, neměl problém se seznámit.

Za chvíli si k němu přisedla dívka. "Vypadáš osaměle," promluvila.

Evanovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že mluví na něj. Ale taky na koho jiného? Nikdo tady tak osaměle neseděl.

Otočil hlavu a dívky si všiml. Měla krátké hnědé vlasy na mikádo a ofinu, vlastně Evanovi přišla i trochu povědomá.

"Vypadám?" odvětil Evan. Napil se ze svého kelímku.

"Jo," odpověděla dívka, jako by to mělo být jasné. Nejspíš bylo. "A mě by zajímalo proč."

Evan se krátce zasmál. "Znám tady jednoho člověka a ten na mě momentálně nemá čas."

"Adam?" zeptala se. "Ten si teď sám plave kolečka v bazéně, nevypadá moc zaměstnaně." Evan se na ni zmateně podíval. "Viděla jsem, jak ses s ním bavil," vysvětlila.

Chápavě přikývl. "Já... nemusím bazény. Tam za ním nelezu," zamumlal Evan. Dívka se na něj tázavě podívala.

"Proč?"

Má říct cizí holce, že neumí plavat? Nebylo to zrovna něco, co by lidem vyprávěl na potkání. Ani neznal jméno této dívky. Což byl možná právě důvod, proč jí to řekl. "Neumím plavat."

Další den byl neuvěřitelně rád, že jí o tom řekl. Doslova mu to zachránilo život.

Sotva to dívce řekl, zamával na ni nějaký brunet. Postavila se, ale ještě se k němu otočila. "Tak to se bazénu opravdu vyhni, je docela hluboký," prohodila a hned na to zmizela.

Evan už na sedačce taky dlouho neposeděl. Vzal si svůj kelímek a vydal se ven. Adam opravdu plaval v bazénu kolečka, což Evanovi přišlo docela úsměvné. Jejich pohledy se setkaly. Adam se na něj usmál, mávl na něj a pak ukázal na ostrůvek uprostřed bazénu.

To chtěl, aby za ním Evan doplaval? To nepřicházelo v úvahu.

Ale Adam se opravdu k ostrůvku vydal a ještě jednou na Evana kývl.

Nasucho polkl. Co kdyby...?

Ne. Nemohl. Bál se vody. Nepřicházelo v úvahu, že by do bazénu šel.

Tak proč o dvě minuty později scházel schody do bazénu? To sám nevěděl. Nejspíš jen proto, aby zapůsobil na Adama. Čím by ale zapůsobil, říkal si později? Každý umí plavat. Jen on ne.

Voda mu ale byla po prsa a Evan se trochu uklidnil. Nepřišlo mu divné, že plavec jako Adam neměl ani pořádně hluboký bazén, pokračoval v chůzi ve vodě směrem k Adamovi.

Když byl asi v půlce cesty, stalo se hned několik věcí najednou. K Adamovi doplavala nějaká dívka a dala se s ním do řeči. Evan se zamračil a zrychlil. Zrovna, když už to vypadalo, že si bude moct s Adamem popovídat o samotě, připlave nějaká prsatá holka? Tak to teda-

Najednou se celý potopil. Ztratil půdu pod nohama a propadl se do zatracení. Tak mu to alespoň přišlo.

Ten bazén se prohluboval. Jeden velký schod a druhá část byla snad dvakrát tak hlubší, čehož si Evan prostě nevšiml.

Byl to jen bazén. Stačilo se nějak dostat o krok zpátky a byl by opět v té části bazénu, kde mu voda byla po prsa.

Jenže Evan měl trauma. Bál se vody. A ten šok, který mu přivedla nečekaná změna hloubky, mu v klidu moc nepomáhal.

Proto začal panikařit. Mával rukama, seknutý v hlubší části bazénu, voda se mu dostávala do úst i do nosních dírek a měl pocit, že umře na místě. V jednu chvíli se mu podařilo se dostat alespoň hlavou na hladinu a zahlédl Adama, jak si ho ani nevšímá a baví se s cizí holkou. Její prsa byla v tu chvíli nejspíš mnohem více zajímavá, než topící se Evan.

Měl neustále pocit, že ho táhne něco dolů a panika ovládla jeho tělo. Jeho dýchací cesty se zaplnily vodou, to bylo na tom to nejhorší. Cítil se, jako by měl nastat jeho konec, zároveň ale nechápal, proč mu Adam nepřiplave na pomoc, určitě si ho už všimnout musel.

Poslední věc, kterou ucítil, než ztratil vědomí, byly něčí ruce kolem jeho pasu a pocit, že pluje opět nahoru. Ale to už přestal vnímat vše okolo sebe.

Probudil se ovšem nedlouho po tom. Jeho prvním reflexem bylo ze sebe vyprsknout všechnu vodu, co mohl. Přetočil se na bok na sluncem vyhřáté podlaze a rozkašlal se. Spadl mu kámen ze srdce, když si uvědomil, že je z bazénu venku.

Když si opět lehl na záda, jako první si všiml té dívky, které dříve řekl, že neumí plavat. No jasně, že mu pomohla ona, když to věděla. Proč měla ale naprosto suché vlasy, neměla by...?

Evan se podíval po své pravici a uviděl kluka, který dříve v obýváku na tu dívku mával a ona za ním pak odešla. Byl naprosto promočený, černé triko se mu lepilo na tělo a mokré prameny vlasů mu padaly do očí.

"Jsi v pořádku?" zeptal se Evana, když se jejich pohledy setkaly.

To on ho zachránil, uvědomil si Evan. Tenhle cizí kluk mu zachránil život, i když měl k němu nejblíž Adam, profesionální plavec.

"Asi j-jo," zakoktal a opět se rozkašlal. Kluk mu pomohl na bok, aby se mu lépe vykašlávalo, a poplácal ho na zádech.

V tu chvíli uslyšel Adamův hlas. "Co se stalo?!" Jeho hlas se přibližoval, a tak Evan usoudil, že je na cestě k nim. Hudba ztichla a všude kolem nich se rozlehlo napjaté ticho.

Sotva se Evan vyčerpaně převalil na záda, uviděl toho kluka, co ho zachránil, jak si stoupá. V dalších sekundách došel k Adamovi a jako první mu vrazil facku.

Přítomní zalapali po dechu. Evan už po něm lapal posledních pět minut.

"Byl jsi k němu nejblíž," zavrčel kluk na Adama. "Mohl se utopit. Proč jsi mu sakra nepomohl? Nejsi náhodou plavec?"

Adamovi chvíli trvalo, než se vzpamatoval z náhlé facky a Evana už napadlo, že to klukovi vrátí. Nestalo se. "Myslel jsem, že si dělá srandu!" bránil se. "Jak mě mohlo napadnout, že neumí plavat? Každý umí."

Kluk se zasmál. "Děláš si srandu? Nezáleží na tom, jestli člověk umí plavat nebo ne, mohlo se stát cokoliv jiného, co mu znemožnilo se ve vodě udržet. A myslím, že už jsme dostatečně staří na to, abychom si z takových věcí srandu nedělali, sakra."

Evan by si přál vědět jméno toho kluka. Nejen, že mu zachránil život, ale ještě ho tady bránil. Jako jediný. Adam ho ani v plánu zachraňovat neměl.

Taky mu nejspíš došla slova. Vrhl na kluka jen zamračený pohled a shlédl na Evana. "Jsi v pohodě?" zeptal se. "Potřebuješ něco nebo-"

"Pryč," zachraptěl Evan. "Teď chci jenom pryč."

"Evane, přece-" začal Adam a o krok blíž se přiblížil k Evanovi, v tom ho ale ten kluk zastavil.

"Nech ho být," zastavil ho. "Říkal, že chce pryč, tak chce pryč."

"Ty se do toho nepleť," zavrčel Adam. "Ani nevím, kdo jsi nebo co tady děláš, nemáš právo-"

"Že nemám?" ohradil se kluk. "Kdybych ho nezachránil, měl bys na krku lidský život. Stále do toho nemám co mluvit?"

"Kite," ozvala se ta dívka, se kterou se Evan bavil dříve v obýváku. "Nechme to být. Pojďme pryč."

Kit. Tak se jmenoval. Jestli Evan slyšel dobře, zjistil jméno toho kluka.

Dívka pomohla Evanovi na nohy. Točila se mu hlava a bylo mu špatně, ale nebylo to nic, co by neustál.

"Styď se," zasyčel Kit na Adama a vydal se pryč.

Rosie, jak se později dozvěděl, že se dívka jmenuje, ho doprovodila domů a ujistila se, že je v pořádku. Kita už neviděl, což ho neuvěřitelně štvalo, protože si uvědomil, že mu ani nestihl poděkovat.

Ͽ   Ͼ

tohle mě taky tak baví, aaaaaa