Ͽ K I T Ͼ

Kit se probudil v cizí posteli. Teda, nebyla mu tak cizí, v posteli každého pokoje jejich motelu spal minimálně desetkrát.

Tentokrát byla cizí proto, protože se probudil vedle cizího člověka.

Ležel vedle něj kluk, který nemohl být o moc starší, tipoval by tak pět let maximálně. Kit si samozřejmě z předešlé noci skoro nic nepamatoval, ale podle scenérie, která se mu tady ukazovala, mohl lehce usoudit, co se asi stalo.

Vstal, popadl své oblečení a do dvou minut byl z pokoje venku. Vyběhl do patra a místo toho, aby se vydal doprava, kde byly další pokoje, vydal se do levé části budovy, kde měla jeho rodina skromný byt.

Bez toho, aby se rozhlížel, se zavřel v pokoji.

Shlédl se v zrcadle. Vypadal příšerně, a tak hned zamířil do sprchy. Pak si oblékl čisté černé triko a džíny a pokoj opět opustil.

Opustil i motel. I ulici, ve které motel byl. Vydal se do kopce cestou, kde naposledy šel před třemi týdny, což byla doba od toho, co byl naposledy u Evana.

Po tom, co včera viděl, byl čas na další návštěvu, i když pozvaný nebyl.

Došel k tomu jedinému domu, který šel ze střechy motelu vidět. Zabušil na dveře, protože mu to přišlo dramatičtější jako zvonění.

Ani ho nepřekvapilo, že neotevřel Evan.

"Vypadni," uslyšel Kit jako první. Chtělo se mu smát.

"Nejdu za vámi, jdu za Evanem," prohodil.

Evanův otec si ho přeměřil pohledem. "No právě."

I když Kit nebyl pozván dovnitř, překročil práh dveří a ocitl se na chodbě. Po jeho pravici periferně zahlédl komodu, na které se válely dvě zmuchlané bankovky.

"Nic jsem mu neřekl," řekl Kit. "Ale měl byste být opatrnější a nejezdit k nám rodinným autem. Všiml si toho."

Clarke vykulil oči. Kit se náramně bavil. "Řekl jsem mu, že jste měl pracovní schůzku."

To ho očividně překvapilo. "Proč?" zeptal se s očividným zájmem.

"Protože ho nechci ranit jako vy," odpověděl tiše Kit. "Takže bych si být vámi rozmyslel, jestli v tom budu pokračovat, protože už jen ta myšlenka, že by se Evanovi rozpadla rodina, ho docela vykolejila."

Následně se Kit otočil a sebral z komody obě zmuchlané bankovky. Strčil si je do kapsy a usmál se na Clarka. "Tohle si beru jako výplatu za to, že jsem mu musel kvůli vám lhát. Jestli vás ještě jednou u nás uvidím, všechno mu řeknu."

"Ty spratku-" vyjel Clarke, ale Kit už ho nevnímal. Vydal se hlouběji do domu, jako by tam byl doma. Už se málem vydal do patra, když si přes velké francouzské okno všiml Evana, jak sedí venku na terase s knihou v ruce.

Změnil tedy směr a vydal se ven. Prošel prázdnou kuchyní, otevřel dveře a pevně je za sebou zase zavřel. Dnes se měl chuť hádat. A měl k tomu důvod.

Evan k němu ani nevzhlédl, nejspíš jen počítal s tím, že je to někdo z rodiny, což mu nestálo za to se odtrhnout od děje knihy.

Kit si odkašlal. Až v tu chvíli si získal Evanovu pozornost.

Překvapeně vzhlédl, narovnal se a odložil knihu stranou. "Co tady děláš?" zeptal se zmateně. Podíval se na bazén a pak zpátky na Kita.

"Nemusíš se bát," prohodil Kit, "dneska plavat nejdeme. To by ses musel za poslední měsíc se mnou na nějakém čase taky domluvit, víš?"

Evan si povzdechl. "Promiň. Nemám na to poslední dobou čas ani pomyšlení."

"A na Adama jo?" neváhal Kit s odpovědí. "Viděl jsem vás včera, jak si kráčíte ruku v ruce domů. Jako nechápej mě špatně, tvůj romantický život je mi docela u prdele, ale zrovna Adam? Ten kluk tě málem nechal utopit se."

Evan si dával s odpovědí na čas. Přerušil s Kitem oční kontakt.

Kit se mezitím posadil na jednu z židlí.

"Omluvil se mi. Tak milionkrát," vysvětlil Evan. "Snaží se mi to vynahradit. Odpustil jsem mu."

Kit už otevřel pusu, aby oponoval, ale Evan ho ještě předběhl. "Lidi dělají chyby, okay? Myslel si, že si z něj dělám srandu, což je pochopitelné, protože kdo mého věku neumí sakra plavat?"

"Díval se na tebe a smál se ti, zatímco ses topil. To bys musel být sakra dobrý herec, abys to takhle jen zahrál," zavrčel Kit.

Evan se mu v tu chvíli podíval zpříma do očí. Kit hned poznal, že přijde něco nepříjemného. "A ty bys mě zachránil, kdyby ti Rosie vyloženě neřekla, že neumím plavat?" Jeho hlas byl tichý.

A Kit nenacházel slova. Zachránil by ho, kdyby mu to Rosie neřekla? Nikdy o tom tak nepřemýšlel. Byli tenkrát od bazénu docela daleko, ale jelikož byla Rosie zvědavá, šla se podívat, proč se od bazénu ozývá tak hlasité šplouchání a smích. Pak křikla na Kita, že se jeden kluk, co neumí plavat, topí, a on už na nic nečekal.

Kdyby mu to Rosie neřekla, pravděpodobně by ho nezachránil. "Já na bazén ani neviděl," odpověděl Kit v klidu. "Byli jsme za rohem. Rosie se šla podívat, co se děje, a tak mě zavolala, protože plavu lépe jak ona a jsem silnější. Takže kdyby tam Rosie nebyla, tak ano, asi bych tam pro tebe neskočil, ale jen proto, že jsem u toho nebyl."

Evan zavrtěl hlavou. "Omlouvám se. Jsem ti samozřejmě neuvěřitelně vděčný, že jsi pro mě skočil, i když jsi mě naprosto neznal."

Na tohle Kit opět nevěděl, co odpovědět. Není zač mu přišlo blbé.

Evan si začal hrát se svými prsty, zatímco pokračoval v mluvení. "Adam se mi dlouho líbil," prozradil. "Na tu party jsem šel taky jen kvůli němu, jinak bych v životě na bazénovou party nevešel. Chtěl jsem, aby si mě více všímal."

"Myslím, že ses mu na té party vryl do paměti až moc dobře, no," zamumlal Kit v odpověď.

"Je mu to fakt líto, Kite," odpověděl Evan. "Samozřejmě, že je. Snaží se to napravit a já mu dávám šanci. Jestli znovu něco podělá, končím s ním."

Kit se postavil. "Hádám, že mou pomoc už potřebovat nebudeš, když randíš s profesionálním plavcem?"

"Nejsme spolu," vyhrkl rychle. "V tomto nechci pomoc od něj."

"Nevím, hele, jestli se tvýmu příteli bude líbit, že se poflakuješ zrovna se mnou. Myslím, že za tu facku, co jsem mu dal, mě nebude mít zrovna v lásce," ušklíbl se Kit.

"Není to můj přítel," bránil se dál Evan.

"Je to jen otázka času," odpověděl Kit. Viděl je spolu ruku v ruce, klidně by se vsadil, že do tří dnů budou spolu.

"Proč jsi tak uraženej?" zeptal se ho Evan. Už taky stál na nohách, jako by snad byl připravený Kitovi jednu vlepit.

"Nejsem," zasmál se Kit. "Jen nechápu, jak můžeš být zabouchlej do někoho, kdo tě málem nechal umřít."

"Řekl bych, že spíš žárlí," ozvalo se za Evanem. Za chvíli zpoza rohu vyšel Adam, ruce v kapsách od šortek a s namyšleným výrazem. Ostatně jako vždy.

Kit ho viděl takle mezi čtyřma očima poprvé od té party. A s radostí by se bez jeho obličeje obešel ještě několik dalších týdnů. Minimálně.

"Drž hubu," vydechl vyčerpaně Kit. Byl jasný čas odejít.

Adam k nim došel a přehodil jednu ruku Evanovi kolem ramen. "Co tady dělá?" zeptal se Evana tiše, ovšem Kit to slyšel.

"Je to kamarád, Adame. Může tady být," odsekl Evan. Kit mu očividně zkazil náladu, což ho ovšem potěšilo.

"Ale neměl bych," odtušil Kit a podíval se Adamovi do očí. Nic mu neřekl, jen mu věnoval jeden významný pohled. Adam určitě rozuměl, co si o něm Kit myslí.

Vytáhl z kapsy pomačkané bankovky Evanova táty plus ještě nějaké, které už tam měl, a hodil je na stůl. "To by mělo být vše," zamumlal.

Vydal se pryč, přičemž do Adama schválně vrazil.

Už Evanovi nebyl dlužný a už mu pravděpodobně nebude nikdy pomáhat s jeho strachem z vody. Pravděpodobně ho viděl naposled na hodně dlouhou dobu.

Ͽ Ͼ

že bych opět přecházela do módu, kdy píšu jak stroj 😎