Ͽ E V A N Ͼ

Evan měl pocit, že mu Kit něco tajil.

Nevěděl přesně, o co by mohlo jít, ale vzhledem k posledním událostem mohlo jít jen o dvě věci - Luca, jako tomu bylo neustále, nebo Thomas. Vsázel spíše na tu druhou možnost.

Proč vůbec měl takový pocit? Kit se zkrátka choval... jinak. Jakoby odtažitě. A to dělal vždy, když nebyl úplně upřímný.

"Znáš Thomase?" zeptal se Rosie hned, jak sešli. Kit byl v práci, Luca ve školce, Evan měl až nepříjemně dlouhou přestávku mezi přednáškami a Rosie pracovala kousek od univerzity. Občas se scházeli při její obědové pauze.

"Koho?" zeptala se zmateně. Od onoho zápasu, na kterém byla i Rosie, se viděli poprvé. Evan jí ještě ani nevysvětlil, proč byl Kit po zápase tak naštvaný a nepřístupný.

"Kapitán toho týmu, se kterým jsme hráli. Vysoký, brunet, měl na paži tetování, nějakého tygra nebo co to bylo," popsal ho rychle Evan. Už ale tušil, že tudy cesta nepovede.

Rosie zavrtěla hlavou. "Nikoho z obou týmů jsem neznala kromě tebe. Proč?"

Evan si povzdechl. "To je ten důvod, proč byl Kit tak naštvaný. Potkali jsme ho už před zápasem, měl nechutné poznámky. I během zápasu. Kit mi pak vysvětlil, že je to někdo, od koho brával drogy a párkrát s ním spal, když mu bylo osmnáct."

Rosie se zamračila a usrkla si své kávy, kterou si objednala. "Já Kita znám od sedmnácti. A žádného Thomase jsem v jeho přítomnosti nikdy nezaznamenala. A věř mi, nebyla jsem většinu času s třemi promile v krvi jako Kit."

Evan se musel uchechtnout. "Tak už je jeden zádrhel, že jo," zamumlal.

"Proč?" zeptala se Rosie.

"Mám pocit, že mi Kit něco tají," přiznal Evan. "Thomas mi během zápasu řekl, že byl Kitův první, to ale on zapřel se slovy, že ho poznal až v osmnácti, přičemž to už spal s několika lidmi. Proč by mi zase ale něco takového tajil?"

Rosie pokrčila rameny. "Kit nikdy moc se mnou nerozebíral, s kým spal a s kým ne, to by si v první řadě musel něco pamatovat. Nevím, kdo byl jeho první, jen vím, že to byl kluk. Vy jste nikdy své bývalé nerozebírali? To ve vztazích často lidi dělají, ne?"

"Já se o to nikdy moc nezajímal. Za prvé, chápu, jakým stylem žil předtím, a za druhé, nikdy neměl vážný vztah. A kdyby mi měl říkat o každém, možná bych se nedožil důchodu," odfrkl si.

Rosie nakrčila obočí. "Až mě překvapuje, jak v klidu s tím jsi."

"Jo, to mně taky. Každopádně," změnil téma, "v tomhle směru to takhle mezi sebou máme. Já mu o svých předešlých vztazích řekl. Ale Thomas mi teď vrtá hlavou."

"Nikdy jsi Thomase předtím neviděl?" zeptala se Rosie. Evan zavrtěl hlavou. "A jaká je pravděpodobnost, že ho uvidíš znovu?"

"Asi malá? Pravděpodobně až na nějakém dalším zápase. To může bát ale i za několik měsíců. To už vůbec nemusím hrát," povzdechl si. Hned mu bylo jasné, co se mu Rosie snaží naznačit.

"Já bych si nad tím moc hlavu nelámala. Je to Kit. Změnil jsi ho takovým způsobem, že pochybuju, že by ti kdy udělal něco, co by ti mělo ublížit. A je tady samozřejmě ta možnost, že si to celé jen špatně pamatuje. Tehdy byl opilý skoro pořád."

"Někdy se strachuju o jeho ledviny, a to už nepije," zamumlal Evan. Pak zatřepal hlavou. "Ale asi máš pravdu. Přinejhorším se ho prostě zeptám, ne?"

Rosie se usmála. "Jo. Když bude mít dobrou náladu, třeba ti něco řekne. Jste spolu tři roky, to vás už jen tak něco nerozhodí. A už vůbec ne nějaký týpek z Kitovy minulosti, který mu pravděpodobně nebyl ani nijak blízký, jinak bychom o něm něco slyšeli."

Evan se vděčně usmál. "Děkuju, Rosie."

Rosie ho krátce objala. "Nemáš zač. Chápu, proč se strachuješ, ale moc si s tím nelam hlavu, jo?"

Přikývl. Doufal, že celá ta situace jeho hlavu opustí, ale zas tolik si nevěřil. Přece jen se mu v noci opět zdálo o tom, jak tahá mrtvého Kita z jezera, což se stávalo jen tehdy, když byl ve stresu nebo z něčeho rozhozený. Nějak se to na něm podepsalo.

"Tak já musím běžet," zvedla se po chvíli Rosie. "Příští týden opáčko?"

"Klidně," souhlasil hned Evan.

"Super," usmála se Rosie. "Nemůžu uvěřit, že i tebe vidím už častěji jak Kita," protočila očima dřív, než se s ním rozloučila. Do minuty tak byla pryč. 

Evan v klidu dopil kafe, kterého se ani nedotkl, zatímco mluvil s Rosie. Pak se loudavým krokem vydal na přednášku, ze které stejně odešel dřív, aby vyzvedl Lucu ze školky. 

Luca měl očividně taky špatnou náladu. Evan přísahal, že jestli bude stejně náladový jako Kit, asi se brzy zblázní. Jeden Kit se dal zvládnout, ale dva? Tím si už nebyl jistý.

"Co se stalo?" zeptal se Evan Lucy v autě a koukl na něj přes zrcátko. Luca naštvaně špulil pusu a v ruce si nepřítomně hrál s robotem, kterého mu Evan dal na třetí narozeniny, pokud si to dobře pamatoval. "Ty se mnou nemluvíš?"

Luca krátce zvedl pohled, pak ale naštvaně špulil pusu dál.

"Tak tady asi někdo dneska nedostane kokino, když se mnou nechce mluvit," broukl Evan.

Luca si přestal hrát s robotem. Začal těkat pohledem po autě, až se zastavil na zrcátku, kterým se na něj Evan díval. "Když Theo mi ve školce sebral holku," zafňukal.

Evan si musel skousnout ret, aby se nerozesmál. "Ty máš holku?" zeptal se. "To ses nám nepochválil."

"Jo. Dali jsme si pusu. Je moje holka," zamračil se. 

"Ty jo, mít ve třech letech holku, to máš lepší skóre jak já s Kitem dohromady," pousmál se.

Luca se zamračil ještě víc. "Jsou mi skoro čtyři!" ohradil se. Evan nikdy nepochopil, proč jsou děti tolik náchylné na věk. 

"Čtyři ti budou ještě docela za dlouho, hele," uchechtl se Evan. V tu chvíli dojeli domů. Luca se zdatně odepl, otevřel si dveře a vyskočil ven. Evan ho téměř ani nestíhal od té doby, co už neseděl v autosedačce, ale měl jen podsedák.

Luca se rozběhl k hlavním dveřím a Evan už ho málem okřikl, ať mu neutíká, když si všiml u vchodu mámy. Chlapec svým tempem vyběhl schody a skočil Evanově mámě do náruče.

Někdy Evan téměř zapomínal, že Luca byl jen bratr jeho přítele. Většinou to totiž vypadalo, jako by byl jeho táta a jeho máma babička. 

"Jak bylo ve školce?" zeptala se hned jeho máma Lucy a ten si opět začal stěžovat na Thea, který mu přebral holku. 

Evan si z auta pobral své věci a malý nákup, na který se ještě před školkou stavil. Když si pak nemotorně s plnýma rukama otevíral dveře, Luca už na něj zase čekal na chodbě. "Kokino?" zeptal se dřív, než Evan vůbec stihl zavřít dveře.

Musel se zasmát. Povzdechl si, odložil všechny tašky a hrábl do té s nákupem. Vytáhl nějaké gumové bombóny, na které narazil, že prý v sobě mají i vitamíny, a balíček rozbalil. Kit by mu možná nadal, ale bohužel už to Lucovi slíbil. "Na," podal mu dva gumítky. "před Kitem ani slovo, jo?"

"Děkuju!" vykřikl Luca a rozběhl se směrem do kuchyně. V tu chvíli si Evan uvědomil, že ho nedonutil poprosit, což bylo taky něco, na čemž si poslední dobou Kit zakládal. Ale aspoň poděkoval, no ne?

Odnesl nákup do kuchyně a zatímco máma hlídala Lucu, uklidil ho a nachystal malému svačinu. Když ji pak u stolu před něj pokládal, ukázal na něj prstem. "A jestli to nesníš, žádné kokino nebude celý týden."

Luca ho naprosto neposlouchal. Z nějakého důvodu miloval jednoduchý chleba s máslem, šunkou a cherry rajčátky, takže se do toho hned pustil. Evan se musel ušklíbnout - Kit mu nikdy rajčata nedával, protože je sám nejedl, přitom Lucovi tak chutnala. Evan se tak bál zbytečně, že Luca nebude jíst, když mu dal před chvíli sladké. Mentálně si zapsal, že příště to musí kdyžtak prohodit. 

Kit se vrátil domů do hodiny. Luca se v tu dobu díval na pohádku a Evan byl v ložnici a pracoval na práci do školy. Když Kit vešel, ani si ho nevšiml, protože měl sluchátka a sledoval video, které s jeho prací souviselo.

A tak se ho lekl, když si sluchátka sundal, otočil se, a Kit najednou ležel na posteli, opřený o čelo postele. Evana by to ani nemělo překvapovat - Kit nebyl zrovna typ, co by si přišel pro pusu na přivítanou, ještě když měl tohle své odtažité období.

"Ahoj?" pozdravil ho zmateně Evan.

Kit jen něco zamumlal v odpověď. Pak zakňučel. "Tak moc mě bolí ruce ze dneška."

To byla docela dobrá reakce. Znamenalo to, že na něj může Evan alespoň mluvit. 

"Jak to?" zeptal se.

"Dneska dovezli nějaké nové zboží. Hodně jsme toho tahali ručně," postěžoval si. Evan věděl, že Kit v té práci není úplně šťastný, ale dobře platila. A jelikož právě on byl hlavním finančím zdrojem pro Lucu, ty peníze potřeboval. 

Nelíbilo se mu ale, že jeho přítel bývá z práce často unavený. "Chceš masáž?" zeptal se Evan. "Sice to neumím, ale pro tebe to můžu zkusit."

Kit se uchechtl. "Ne, díky. Ještě bys mi více ublížil."

Evan si odfrkl. 

I když Kit nemohl ležet dlouho, dal se zase do pohybu. Postavil se, svlékl si triko a kalhoty, které nosil v práci, nechal je ležet na zemi a vydal se ke skříni pro čistě oblečení. Evan protočil očima a oblečení po Kitovi zvedl. "Proč to nevezmeš do té skříně, když k ní stejně jdeš?"

"Chce to oprat," ozval se Kit, zatímco si vybíral čisté oblečení. "A na mou obranu, chtěl jsem to do té pračky zanést."

To už byl ale Evan na cestě z ložnice do koupelny. Už se chystal hodit Kitovo oblečení mezi špinavé prádlo, když se zastavil. Zdálo se mu to nebo ucítil zápach cigaret?

Přičichl si k triku. A vzápětí se snažil uklidnit, že to určitě kouřili jen kolegové Kita. Určitě.

Kit do koupelny nakoukl. "Co ti tak dlouho trvá?" zeptal se.

Evan hodil oblečení do koše. "Nic," zamumlal.

Kit se na něj podezíravě podíval, ale nic nenamítl. "Jdu za Lucou," řekl.

Evan přikývl, když už byl Kit zase pryč. A napadlo ho, že možná mu Kit lhal v něčem úplně jiném.

Ͽ Ͼ

hehe, kam nám to tu spěje?

anyway, i live for evan as a dad