Ͽ K I T Ͼ

Hned na druhý den šel Kit i s Lucou za tátou.

"Schválili tu mou žádost," oznámil mu. Seděli u jídelního stolu, Luca Kitovi na klíně. "Můžeš oslavovat, už nemáš dítě na krku. Žádná vyživovací povinnost, žádná zodpovědnost za něj. I když nevím, jestli sis doteď uvědomoval, že máš malýho syna."

Jeho otec se na něj podíval. Kit by neřekl, že byl opilý, ale rozhodně byl alkoholem poznamenaný. "Vždyť ani nevím, jestli je to děcko moje," prohlásil spíše unaveně.

Kit se uchechtl. Bylo to poprvé, co tohle jeho otec zmínil nahlas. Ano, neměli vůbec jistotu, jestli náhodou není Luca Kitův nevlastní bratr, ale jeho máma byla mrtvá. V papírech byl jako otec tento nemožný člověk, který před ním seděl. Jediná možnost, jak mít jistotu, by byly testy DNA. Kit to ale raději vědět nechtěl. Zkrátka počítal s tím, že Luca je jeho pokrevní bratr.

"I kdyby, byl jsi oficiálně jeho otec. Malé dítě. A ty ses o něj nezajímal ani v nejmenším." Téměř syčel. "Kdybych si Lucu nevzal na starost, kdo ví, kde by teď byl."

Jeho táta kývl k Lucovi. "Není tohle na něj moc vážná konverzace, aby ji slyšel?"

"Klidně ať ji slyší," pokrčil rameny Kit. "Od teď už tě stejně jen tak neuvidí, o to se postarám. Nebude mít tak příšerné dětství, jako jsem měl já."

"No jo, chudáku," odfrkl si. "Myslíš, že tě ten tvůj Evan zachránil z pekla nebo co? To peklo sis dělal sám."

Kit nevěřil svým uším. Mohl si sám za to, že od dvanácti let pracoval na recepci, zatímco se jeho rodiče navzájem podváděli v motelových pokojích? Mohl za to, že měl deprese, které jeho rodičům nepřipadaly jako problém? Že když zemřel Kitův strýc, nebyl už nikdo, kdo by mu ukazoval, jak ho má rád?

Zvedl se. "S tebou se nemá cenu ani bavit," zavrčel. "Jestli si myslíš, že tohle," ukázal kolem sebe, "bylo ideální prostředí pro mou výchovu, vážně bys měl vyhledat pomoc."

S těmito slovy se otočil a vyšel i s Lucou ven. Stále ho nesl v náruči a když vyšli do zimy, Luca se k němu ještě více přitulil. "Já se bál," řekl Kitovi.

Kit hi pohladil po vlasech. "Já se ti ani nedivím," odpověděl. "Ale neboj, toho člověka už jen tak neuvidíš. Máš mě, Evana a tetu, jo?"

Luca přikývl, ale nic neřekl. Kit si začal uvědomovat, že možná opravdu nebyl nejlepší nápad ho brát sebou. Posadil ho do auta (za otcem se stavili cestou ze školky), a vyjel směrem domů. Byl si jistý, že až si s ním Evanem začnou hrát nebo se mu nějak jinak věnovat, zlepší mu to náladu.

Když dojeli domů, Evan seděl v koutku obýváku, kde byl pracovní stůl se stolním počítačem, a něco dodělával do práce. Kitovi se líbilo, jak flexibilní práci Evan měl, protože určité hodiny v měsíci si mohl odpracovat i z domu.

Došel k němu a dal mu krátký polibek na přivítanou. "Jak to šlo s tvým tátou?" zeptal se.

Kit se ohlédl. Luca byl stále na chodbě a pral se se svými botami. "Hrůza. Snad ho dlouho neuvidím."

Evan se zatvářil ustaraně. "Co se stalo?"

"Pak ti to řeknu. Luca je teď takový nesvůj z toho, chtělo by mu to zlepšit náladu."

Evan se usmál. "Tak to nech na mně."

Zvedl se a nejprve se s Lucou přivítal, přičemž se ho snažil už slovy rozveselit. Luca se ale téměř začal vztekat a brečet a tak Evan vytasil svou tajnou zbraň - Lucovy oblíbené krekry ve tvaru dinosaurů. Kit si říkal, že je musí co nejdříve koupit, protože jim už došli, ale Evan ho už předběhl.

Luca se tak spokojeně usadil v obýváku na sedačce s pytlíkem krekrů a začal Evanovi vyprávět, jak ve školce stavěli domečky pro mravence v lese kousek od jezera, což bylo něco, co si už Kit vyslechl v autě.

Kit nejrpve vybalil Lucovy věci a pak začal dělat v kávovaru kávu pro něj i Evana. Opřel se o linku, založil ruce na prsou a i když neměl nejlepší náladu z návštěvy otce, pohled na Evana s Lucou mu ji hned o něco zlepšil.

Zatřepal hlavou. Kdy se z něj stal někdo, kdo si užíval přítomnost dětí?

Když byly jejich kávy hotové, donesl je Kit na stolek v obýváku a Lucovi zapnuli Tlapkovou patrolu, aby od něj měli alespoň na chvíli klid, zatímco si na kraji gauče tlumeně povídali. Kit Evanovi převyprávěl celý jejich rozhovor s otcem, což vedlo akorát k tomu, že měl Evan chuť něco rozbít.

"Ty jsi poslední dobou nějakej agresivní, hele," podotkl Kit a uchechtl se. "Doma všechno dobrý?" zeptal se sarkasticky.

Evan si oddechl. A pak se pousmál. "Doma je to dokonalý. Jen všichni z venku mě poslední dobou serou."

Kit trhl pohledem k Lucovi, jestli je náhodou neslyšel. To by jim ještě scházelo, aby začal mluvit sprostě. I když ne vždy se jim dařilo mluvit před ním ukázkově, Luca si naštěstí žádná sprostá slova od nich ještě nepřebral.

"Agresivní a ještě sprostý. Já tě nepoznávám."

Evanovi padla hlava na Kitovo rameno. "Už chci, aby se všechno zase uklidnilo a zajelo do starých kolejí."

"Ještě trocha papírování, což tě nemusí vůbec obtěžovat, protože se to týká jen mě a Lucy, a jsme hotoví," uklidnil ho Kit. Přesto se ale musel zeptat: "V práci všechno dobrý?"

I když měl Evan možnost pracovat určité hodiny týdně z domu, Kitovi přišlo, že pracoval až moc, nad rámec hodin home-office.

Evan mlaskl. "Dělám na jednom náročnějším projektu. Ale za chvíli to budu mít už taky z krku."

Kit přikývl. "Tak jo."

Byli dospělí a měli dospělácké problémy. To se Kitovi ani trochu nelíbilo, ale co se dalo dělat? Všímal si toho, jak se posunul. A i když to znamenalo dospělácké problémy, byl neuvěřitelně rád za to, kde právě byl.

Evan si oddechl a narovnal se. Skončila právě epizoda Lucovy pohádky a pravda byla, že oba se snažili, aby se Luca zas tolik na televizi nedíval. Proto vzal ovladač a za argumentů od Lucy program s pohádkami vypnul. Televoze se přepnula na normální program, což už Lucu nezajímalo, ale Kitovu pozornost to získalo.

Nevěděl, co to bylo za seriál nebo film, ale muž na obrazovce právě žádal o ruku ženu. Kit zvědavě natočil hlavu. "Jak to uděláme my? Bude nefér, když jeden z nás bude mít prstýnek navíc, ne?"

Evan naprosto nevnímal, co se v televizi děje a chvíli mu trvalo, než pochopil, o čem Kit mluví. Zasmál se.

"Co je? Nechci, aby někdo z nás hrál tu ženskou roli a ten druhý tu mužskou. Nechci mít s heteráky nic společnýho."

Evanův smích pokračoval, ale nakonec pokrčil rameny. "Jaký si to uděláme, takový to budeme mít."

Kit k němu shlédl, zatímco žena v televizi svému muži odpověděla, že si ho vzít nemůže. "Můžeme se požádat o ruku navzájem."

"A nemít svatbu do té doby, dokud to oba neuděláme?"

Kit přikývl.

Evan natáhl ruku. "Dohodnuto. A jestli vycouváš po dvojích zásnubách, tak si mě nepřej."

Kit si s ním potřásl rukou. "Neboj, hodně to zvážím, než budu před tebou klečet na jednom koleni."

Jenže Kit si nikdy na jedno koleno nekleknul. A Evan, který se po Kitových slovech bál udělat první krok kvůli odmítnutí, čekal, až ho udělá on. Až to zváží dostatečně.

Ͽ Ͼ

heheheeh. těším se na další kapitolu! možná ještě dnes nebo zítra ji čekejte 👀

(někdy si naprosto užívám, jak jsem ten jediný člověk, který ví, co se s nimi stane dál 😂)