Ͽ E V A N Ͼ

Evan si nemohl pomoct, ale začal brečet.

Když se zavřel v bývalém pokoji Bena, neměl tam co dělat, a tak zkrátka přemýšlel. Přemýšlel nad vším, co mu Kit řekl. Možná to řekl jen proto, aby mu ublížil, protože to byl zkrátka Kitův reflex při hádkách, ale Evan věděl, že něco na tom pravdy je.

Jak mohli spolu vesele pokračovat, když každý od života očekával něco úplně jiného?

Evan by si jednou chtěl Kita vzít. Chtěl by, aby každý věděl, že jsou svoji. Chtěl by mít někdy syna nebo dceru, protože i když jim výchova Lucy dala nemalý náhled do rodičovského života a bylo to někdy dost těžké, bylo to zároveň i neuvěřitelně nádherné.

Chtěl ten klasický, ale krásný rodinný život, který Kit tak odsuzoval.

Bylo mu dvacet čtyři let. Kitovi dvacet tři. Byli ve věku, ve kterém by ho Evan, ještě po tom všem, čím si spolu za poslední tři roky prošli, klidně už mohl požádat o ruku, jak ho tolikrát napadlo. A doufal, že to, jak spolu žili, změní Kitův názor, který mu tak rád připomínal před třemi lety.

Proto jeho oči opouštěly slzy. Protože nevěděl, jak skloubit jejich očekávání dohromady. A pomalu ale jistě jim docházel čas.

S Kitem se tak přestali téměř bavit. Bylo o to těžší společně fungovat, protože bydleli spolu, starali se společně o Lucu a spali v jedné posteli.

A o víkendu měli jet  na návštěvu k Benovi. On, jeho máma i Kit. Už teď se cítil špatně, když jen pomyslel na to nepříjemné ticho v autě.

Sešel se opět s Rosie, když měl přestávku mezi přednáškami a ona pauzu na oběd v práci. Objednali si kávu. Rosie před ním seděla, jako by snad byla v křeči, a nemluvila.

Evanovi chvíli trvalo, než mu to docvaklo. "Vím, že jste byli v Leguánovi. A že Kit pil," prolomil ticho. Od toho dne uběhly tři dny.

Rosie se viditelně uvolnila. "Já se tak bála, že ti to zatajil nebo něco. Nechtěla bych být zase ta, co ti o tom řekne."

Evan se uchechtl. "Já nevím, jestli měl v plánu mi to říct. Adam mi poslal fotku z toho klubu, jak i s Thomasem spolu s Kitem tančí."

Rosie se zamračila. "Adam? Thomas?"

"Nevíš o nich?" zeptal se zmateně Evan. Vždyť v tom klubu taky byla.

"Ne," odpověděla. "Odešla jsem hned po tom, co jsem Kitovi sebrala vodku a on mi řekl, že se cítí naprosto skvěle, když zase pije."

"To řekl?" zareagoval jako první Evan. Přestávalo se mu to líbit ještě víc, než doposud.

"Adama ani Thomase jsem si nevšimla. Než jsem odešla, byl s Ronem a Vicky na parketě, já seděla s Mattem u baru. Musel je potkat až potom," vysvětlila krátce.

Evan přikývl, stále ztracen v myšlenkách. Opravdu si Kit alkohol opět tak užíval? Co to znamenalo pro budoucnost?

Rosie se nervózně zavrtěla. "Řešili jste to spolu?" zeptala se opatrně.

Evan přikývl. "A za poslední tři dny promluvili spolu tak deset slov."

"Bylo to špatný?"

"Znáš ho. Samozřejmě jsem na něj byl naštvaný. A tak se snažil odvrátit pozornost od sebe tím, že pálil zpátky. Že se mi snažil ublížit. Takže nepadly zrovna hezký věci."

"Jako třeba?"

"Jako třeba že neví, jestli má cenu v našem vztahu pokračovat, když každý od něj očekáváme něco jiného."

"Ah. Vytáhl zase vaši budoucnost?" zeptala se.

Evan překvapeně vzhlédl. "Zase?"

"Když už se mi naskytne možnost být s ním o samotě, často na to dojde řeč. Kit je zkrátka Kit a nehodlá se svého postoje vzdát, i když se neuvěřitelně bojí toho, co by se mohlo díky tomu mezi vámi stát. A vím, co očekáváš zase ty, ale myslím, že můžeš být rád vůbec za to, kde jste teď. Jak jsem znala Kita oředtím, než tě poznal, vážně jsem si nemyslela, že by se tenhle člověk mohl kdy s někým usadit. Takže jestli by někdy kývnul na manželství, pěkně bych se divila. To je na něj až moc."

"Co je moc? Jaký je rozdíl mezi tím, co máme teď a co bychom měli potom? Prsten na ruce. A práva, která s manželstvím přicházejí, wow, hrůza."

"Kit vždycky potřebuje mít otevřená zadní vrátka," pokrčila rameny Rosie. A když uviděla Evanův zděšený výraz, rychle pokračovala. "Tím nemyslím, že si tě nechce vzít pro případ, aby tě mohl kdykoliv bez problému opustit. Věř mi, o jeho lásce k tobě se nedá pochybovat. Ale tohle je pro něj až moc velký závazek. To se k němu zkrátka nehodí."

Evan si povzdechl. "A dítě už vůbec nepřipadá v úvahu," konstatoval.

"Když nebudete svoji, asi vám to úplně neprojde," odpověděla opatrně Rosie.

"Za chvíli mi bude dvacet pět. Už mám právo na takové věci myslet, ne? Ještě když jsme s Kitem spolu více než tři roky. Stále mi přijde, jako by jen pouhá myšlenka na rodinu byla nelegální."

"Vzhledem k tomu, že kdyby vás tohle rozdělilo, trvalo by dalších několik let, než by sis zase někoho našel a usadil se s ním, tak ano, máš právo na tohle myslet. Myslím, že byste to měli mezi sebou vyřešit, ať už to bude bolet jakkoliv," řekla pomalu Rosie.

To bylo přesně to, co Evan slyšet nechtěl. Nechtěl slyšet, že to budou muset dořešit. Znamenalo to totiž jeden velký kompromis buď ze strany Evana nebo Kita a nebo to, že by vše, co mezi nimi bylo, skončilo. Každý by si šel tou svou cestou, které se nechtěl vzdát.

Jakákoliv myšlenka naháněla Evanovi slzy do očí. Vždyť Kita tolik miloval, tolik pro něj znamenal, i přes všechny jeho chyby. Neuměl si představit, co by stalo, kdyby nastal druhý scénář.

Domů se vracel jak se špatnou náladou, tak taky hodně pomalu. Jeho máma vařila večeři a na Kita s Lucou narazil v ložnici, přímo spolu něco hráli. Luca ho přivítal s širokým úsměvem, zato Kit se na něj téměř ani nepodíval.

Luca mu vběhl do náruče, a tak ho Evan objal. Jako první ho napadlo, že kdyby se rozdělili, kdyby Kit odešel, neviděl by Evan už ani Lucu. Což ho taky zabolelo u srdce, protože viděl toho chlapce vyrůstat. Z velké části ho taky vychovával.

Jeho hlava byla najednou plná černých myšlenek. Mohl ale očekávat, že jednou to přijde. Že jednou budou muset vyřešit, jak se v životě posunou, protože čas běžel dál a na nikoho nečekal.

Luca nejprve dotáhl Evana k legu, které s Kitem skládali. Evan si tedy  dřepl vedle Kita a snažil se soustředit na to, co mu Luca říká, ale nezvládl to. Na to mu byl Kit až moc blízko.

V jednu chvíli otočil hlavou ke Kitovi. Měl červené oči od breku, to Evan poznal, ale taky měl vedle sebe z druhé strany pivo. A nebylo nealkoholické.

Luca v tu chvíli došel k Evanovi a zaťukal mu na koleno. "Mám žízeň," řekl jednoduše. Evan se probudil z transu a podíval se na Lucu.

"Jak se říká?" upozornil ho první.

"Prosím," dodal Luca a začal se chichotat. Evan se tedy bez dalšího slova postavil. Nejprve obešel Kita a vzal plechovku piva. Cestou ven pro Lucovo pití ji vyhodil do koše, i když v ní ještě tekutina byla. Kit nic nenamítal.

Měl by si s ním o tom promluvit. Jestliže si dal Kit pivo, neznamenalo to nic dobrého a jejich současná situace tomu určitě zrovna nepomáhala. Evan tu pro něj byl vždy, když měl problémy, na druhou stranu nevěděl, jestli měl sílu na to vytahovat Kita z té jámy, do které opět sám padal.

Uvědomoval si, že vždy Kita nutil, aby o všem spolu mluvili. Proto jim to tak dlouho klapalo. Teď možná o tom měli také mluvit, ale Evan se bál. Bál se Kita a jeho reakce, že se naštve, že řekne zase něco krutého, něco mnohem horšího.

Bál se svého vlastního přítele, který měl svých problémů dost a ještě to vypadalo, že opět začíná pít, což znamenalo, že by tím tuplem tu měl pro něj Evan být. Jenže to byl taky člověk, který ho ranil. A nejspíš ještě ranit bude, až chvíle na onu nepříjemnou konverzaci nastane.

Když se Evan vrátil s pitím pro Lucu, Kit ležel v posteli.

"Pojď," pobídl Lucu. "Necháme bráchu spát."

Vyvedl ho ven. A než zavřel dveře, zaváhl. Měl Kit opět jednu z jeho depresivních epizod? Neměl by tam pro něj být?

Chvíli ho tiše sledoval. Pak ho Luca ale zatahá za ruku a Evan se tak vzpamatoval. Zavřel dveře a nechal Kita v ložnici samotného.

Ͽ Ͼ

okay, když jde o drama, píšu jak divá, takže rip mé školní výsledky haha

vážně by mě ale zajímalo, co si o jejich situaci myslíte 👀