Ͽ K I T Ͼ

Kit se snažil předstírat, že je naprosto v pořádku. Že mu ty křičící děti pobíhající kolem vůbec nehrály na nervy. Předstíral, že je vyrovnaný mladý muž, který neodpočítává sekundy, až bude moct utéct.

Zatímco postarší vychovatelka šla najít Lucu (Kit by se klidně vsadil, že si opět hrál na kuchaře v malé kuchyňce), ta druhá, která mohla být maximálně o dva roky mladší jak on, došla k němu a dala se s ním do řeči. Jako vždy se ho vyptávala na Lucu a jako vždy si kroutila konečky vlasů na ukazováček, zatímco se až nepřirozeně usmívala.

"Neuvěřitelně Lucovi závidím, že má takového bratra," zašvitořila. "Ten můj se o mě nikdy nestaral."

Kit pokrčil rameny. "Co mi zbývá, když jeho máma zemřela při autonehodě a otec má raději vodku jak jeho?"

Úsměv Leslie, oné vychovatelky, se vypařil. "Oh," vydala ze sebe. "To je mi líto."

Kit v tu chvíli zahlédl svého malého bratra, jak jde za ruku s paní učitelkou k nim. Když Kita zahlédl, rozběhl se k němu s otevřenou náručí. Kit si dřepl, a když k němu Luca doběhl, vzal ho do náruče a opět si stoupl. "Hele, hele!" začal vykřikovat Luca. "Dneska jsme malovali!"

Kit se podíval směrem, kterým Luca ukazoval. Paní učitelka, která pro něj šla, držela v ruce dva obrovské výkresy a nějakého panáčka vyrobeného z kaštanů. Když je chtěla podat Kitovi, Kit se pokusil ze sebe sundat Lucu, jenže ten se ho držel zuby nehty. "Hej, s tebou ty výkresy neunesu-" začal Kit, ale hned ho přerušil pisklavý hlas.

"Já je vezmu! Doprovodím vás k autu!"

Kit se podíval na Leslie. A než stihl něco říct, starší učitelka jí už podávala výkresy s kaštánkem. Raději nekomentoval fakt, jak mohla vůbec vědět, že jdou k autu. Kit chodil do školky pro Lucu většinou pěšky, přičemž je pak vyzvedl Evan, když byl na cestě ze školy nebo z praxe. 

Rozloučil se tedy se starší učitelkou a vydal se k odchodu s Lucou kolem krku. Leslie cupitala za ním. 

"Luca je hodně talentovaný. Už teď," začala mluvit. Kit se jen tiše modlil, aby už byl venku Evan a nemuseli na něj čekat. "Myslím, že jednou z něj bude velký umělec!"

Kit pohledem přejel jeden z výkresů, které nesla. Nepřišlo mu to jako nic úžasného, ale na druhou stranu netušil, jak ostatní děti v Lucově věku kreslí. "To zní super," utrousil nakonec, aby něco řekl.

Leslie zase nasadila ten svůj úsměv. "Mám Lucu opravdu ráda," pokračovala. "Na svůj věk je neuvěřitelně milý a roztomilý." Odmlčela se. Když Kit otevíral hlavní dveře školky, dodala: "Jako jeho bratr."

Zahlédl, jak na parkoviště před školkou přijelo Evanovo auto a oddechl si. Pokračoval v chůzi bez toho, aby ho Lesliina slova rozhodila. Od začátku věděl, že se jí nejspíše líbí.

"Taky jsem na svůj věk milý? Ty jo, ještě aby ne," odvětil.

"Tak to nemyslím! Prostě chci říct, že jsi opravdu milý, to nemá s věkem nic společného. Jen Luca je opravdu malý, mohl by se chovat, nevím, jako fracek, taky tam takové máme..."

Kit ji postupně přestal poslouchat. Evan vystoupil totiž z auta a už je vítal s úsměvem na tváři. A možná taky s trochu zmateným pohledem.

"No a roztomilý... Já nevím, promiň, v tomhle jsem opravdu špatná, jen jsem chtěla říct, že jsi opravdu hezký a-"

V jedné sekundě svůj monolog utnula. A to proto, že Kit došel k Evanovi a ještě před tím, než mu předal Lucu, aby ho dal do dětské sedačky, políbil ho. Na to přesně čekal. Proto Leslie nezastavil hned, jak s ním začala flirtovat. Zkrátka jí chtěl ukázat, že u něj nezaboduje. 

Kit pak tedy předal Lucu Evanovi a otočil se zpátky k ní. Měla sklopenou hlavu a rty stažené do úzké linky. Mlčky mu podala Lucovy práce.

"Děkuju," pousmál se Kit. 

Leslie zvedla pohled. "Promiň," špitla, otočila se a rychlým krokem zmizela. 

Když se Kit obrátil zpátky k autu, Evan stál opřený o střechu tam, kde posadil Lucu do sedačky. "Ty jsi příšernej," okomentoval Kitovo chování s úšklebkem. "Chudina holka."

"Chudina? Flirtovala se mnou a ty ji nazveš takhle? Jsem normálně uražen, že je ti to úplně jedno," odfrkl si. Přešel ke kufru, který otevřel.

"Kaštánka!" vykřikl Luca hned. "Já chci kaštánka!"

Kit mu ho mlčky přes zadní sedačky podal. Luca zamumlal poděkování a v další sekundě už ho nadšeně ukazoval Evanovi, který ho poutal k sedačce. Kit se musel pozastavit. Ten pohled na svého malého bráchu a přítele s ním něco dělal. 

Musel na ně zírat celkem dlouho, protože Evan už Lucu upoutal a podíval se na Kita. "Kite?" oslovil ho, a tak ho probudil z transu. Kit zavrtěl hlavou, aby se vzpamatoval, zavřel kufr a bez jediného slova se usadil na sedadle spolujezdce. 

"Dneska necháme Lucu v motelu. Přijela babička," oznámil Kit Evanovi, když nastartoval.

"Babička ne!" vykřikl Luca, když Kita slyšel. "Já chci být s Evanem!"

Zatímco se Evan začal smát, Kit se otočil na Lucu. "Vážně? To se mě dotklo."

"Evan říkal, že jsi příšernej," odvětil Luca. Kit se divil, že si to vůbec pamatoval. Luca většinou nevnímal, pokud člověk nemluvil přímo na něj.

"Ajaj," utrousil Evan. "To se mi moc nepovedlo."

Kit se na Lucu zamračil. "Budeš s babičkou a hotovo."

Jejich babička, neboli tátova matka, byla pro Kita téměř cizí osoba. Nikdy se s ní moc nestýkal, stejně jako s prarodiči z máminé strany. Když jí ale zemřel manžel, Kitův děda, objevila se v Kitově životě opět po několika letech. Lucovi byly téměř dva, když se to stalo, a tak ji přijal, ale Kit to nedokázal. Přesto ale věděl, že se nepodobá jeho rodičům ani zdaleka, a tak se nebál s ní Lucu nechat. 

Kit měl díky ní taky více času na svůj život. Často byl Luca s jeho otcem a babičkou nebo s Evanovou mámou, které byl Kit neuvěřitelně vděčný. Před dvěma týdny ještě nastoupil do školky. Kit tak mohl chodit do práce a mít i nějaké to soukromí s Evanem.

I přes Lucovo naříkání, že mu Evan slíbil společné odpoledne (což nebyla pravda, ale byl ve věku, kdy si rád vymýšlel), ho tedy nechali s babičkou v motelu. Jakmile ho přivítala s balíčkem bonbónů a novým autíčkem na hraní, už nic nenamítal. 

Jakmile se Kit posadil zpátky do auta, vydechl ze sebe všechen vzduch. Konečně žádné děti. 

"Jak bylo v práci?" zeptal se ho Evan hned, jak vyjeli od motelu. Kit už nějakou dobu pracoval na plný úvazek ve skladu jedné firmy ve městě, přesto se Evan ptal skoro každý den, jak se měl. 

"Jsem unavený," přiznal Kit. "Dneska jsme stěhovali těžké věci."

"Takže další posilovna? Za chvíli budeš vypadat jako Dwayne Johnson, proboha," uchechtl se Evan. Kit se musel zasmát. Byla pravda, že když byl celou směnu na nohách, stěhoval a tahal těžké věci nebo balil balíky, cítil se silnější a podle Evanových slov i nabral nějaké svaly. Kit si ale stále připadal hubeně s párátky místo rukou. 

"Myslím, že k němu mám ještě daleko," odpověděl.

Od motelu to neměli domů daleko, a tak se do tří minut ocitli na příjezdové cestě. Kit už byl u Evana přestěhovaný se vším všudy, i přes to si neustále přišel, jako by byl jen na návštěvě. A to ho Evan nutil, aby si změnil místo trvalého bydliště v dokumentech. 

Jakmile vešli dovnitř, Kit se rozhlédl po spodním patře. Zanalyzoval chodbu - nikde neviděl žádnou kabelku ani střevíce. Evanova máma nebyla doma. 

Kit se pousmál. Dlouho se jim nestalo, aby byli doma úplně sami. A rozhodně nechtěl tak vzácný čas jen tak zahodit. "Jsme sami doma," oznámil Evanovi.

Evan se kolem sebe rozhlédl. "A?"

"A já mám absťák po tobě a narušování mého intimního prostoru," ušklíbl se. 

Evan protočil očima. "Když jsi to řekl takhle, tak se žádného narušování intimního prostoru ani nedočkáš," odfrkl si.

Kit se opřel zády o zeď. "Tak asi půjdu požádat tu vychovatelku ze školky, když ti ani nevadila."

Evan si ho přeměřil pohledem. "Chceš mě naštvat, že?"

"Třeba," pokrčil rameny. "Naštvaný sex je ještě lepší."

Za to si vysloužil další protočení očima od Evana. "Prosím," promluvil, ale při tom se díval do stropu, jako by snad prosil boha. "Někdy raději nemluv." I přes to ale došel k němu, ještě více Kita přitiskl ke zdi a políbil ho. "Máš štěstí, že mám po tobě absťák taky."

Kit se spokojeně usmál a přitáhl si Evana k sobě. Už tomu bylo několik dní, co se naposled takhle líbali. Furt byli od sebe nebo s Lucou v místnosti. A Kitovi to sakra chybělo.

Ͽ Ͼ

pokračujemeee! im so excited

kit a evan jsou zpět! (dělám jako bych první díl nedopsala včera, heh)

anyway, kdo nepochopil, tohle se odehrává o takové dva roky později :D