Ͽ K I T Ͼ

Jakmile se vrátil i s Lucou domů, jako první vyhodil všechny lahve alkoholu, které se mu stihly zase v pokoji namnožit. Dost mu to připomínalo, když se před třemi lety vrátil z léčebny a udělal to samé.

"Ukaž," prolomil tíživé ticho Henry, který ke Kitovu překvapení čekal před motelem, když s Lucou přijeli. Vzal od Kita tašku s flaškami plnými alkoholu a nabídl se, že je cestou ven vezme do kontejneru.

"Díky," řekl tiše Kit a vyčerpaně si sedl na postel. Za poslední dvě hodiny se v něm vystřídalo tolik emocí, že si myslel, že už je neunese. Potřeboval si odpočinout. 

"Takže... ten kluk, co hledal s tebou a Luca skončil u něj doma... Chápu to dobře?" zeptal se opatrně.

Kit k němu zvedl pohled. "Evan. Byli jsme spolu přes tři roky a bydlel jsem s ním právě u něj, proto se tam Luca vydal. Takže jestli to chápeš takhle, chápeš to správně."

Henry váhavě přikývl, jednou nohou natočený k odchodu. Kit ale viděl, že otázek má ještě milion. 

"Klidně se ptej," řekl nakonec.

"Jak dlouho jste od sebe?" neváhal Henry. Kitovi bylo jasné, že ho bude zajímat právě tohle, protože když s Beth přijeli, Evan ho přímo objímal a uklidňoval, aby nezmlátil svého otce. 

Uchechtl se. "Dneska jsme se rozešli už tak na počtvrtý, protože pokaždé, co se vidíme, myslí si, že by to mohlo fungovat. Ale jinak to jsou tři měsíce, co jsem se od něj odstěhoval."

"A nemohlo by to fungovat?" zeptal se Henry. 

Kit si skousl ret. "Mohlo. Fungovalo to krásně. Jenže Evan chce od života něco, co já mu dát nemůžu, a tak jsem zkrátka odešel. Po svém stylu, což vždy není zrovna příjemný."

Luca celou dobu seděl na zemi u zdi se svými hračkami a těkal pohledem mezi oběma dospělými pokaždé, co uslyšel Evanovo jméno. Od té doby, co Kit vešel k Clarkovým se slzami v očích a téměř dusil Lucu v náruči, byl zamlklý. Samozřejmě nechápal, že udělal něco špatně a i když Kit na něj nechtěl být zlý, rozkřičel se, že nemůže takhle sám utíkat. 

Henry k Lucovi shlédl. "Okay, takže chápu, že je tohle téma pro tebe pořád citlivý. Chceš pomoct ještě s něčím?"

"Vlastně jo," uvědomil na poslední chvíli Kit. 

Do deseti minut tak stála v jeho motelovém pokoji Lucova postel a malá komoda, kde měl oblečení. Kit ho odmítal už nechávat s otcem samotného, protože mu bylo jasné, že dnešní události nedonutí jeho tátu přestat pít, ale spíše naopak. A taky ho stále ovládala zlost, takže nechtěl Lucu v otcově přítomnosti momentálně ani vidět.

Došel ke svému bráškovi a dřepl si. "Nevadí ti, že ode dneška budeš spát tady se mnou?"

Luca se pomalu ale jistě začal postupně usmívat. "Super!" vykřikl nakonec. 

Henry za ním se uchechtl. "Myslím, že ta dětská postel tady ti bude odstrašovat všechny potencionální partnery."

Nebude. Protože to by první musel do tohoto pokoje někoho přivést. Čemuž bránilo hned několik důvodů. Za prvé, když to dělal dříve, vždy byl opilý, což dnešním dnem skončilo. Nemohl skončit jako jeho otec. Nemohl dopustit, aby jim Lucu nedej bože vzali, protože se o něj nemá kdo postarat. Za druhé, Kit už ty šance párkrát měl. Byl s Ronem v Leguánovi a s Vicky a Matthewem v dalším baru, ale jeho staré já bylo naprosto pryč. Nesnažil se nikoho dostat do postele a když se o to pokusil někdo jiný, odpálkoval je hned, jak mohl.

Pořád mu přišlo, že by tím Evanovi ukřivdil.

Otočil se k Henrymu. "Buď přijmou nás oba nebo ani jednoho. Od teď jsme prostě dva v jednom."

Henry se zasmál a do pár minut pak odešel, zatímco Kit přemýšlel nad tím, co řekl. Od teď jsme dva v jednom. Tak proč tolik odmítal, aby byli tři? Čtyři? Proč tolik odmítal, aby po něm na světe žil někdo, kdo bude mít kus z něj? Protože Luca už byl jako jeho syn (se statusem bratra) a poslední dobou, kdy kvůli absenci Evana a paní Clarkové, se o něj musel starat neustále, si ani nedokázal představit, že by to bylo jinak.

Co sakra chtěl dělat po zbytek života? Opíjet se a ve čtyřiceti být na každém parketě ve městě mezi dvacítkami?

Pravda byla taková, že si Kit myslel, že se ani dvacítky nedožije. A tak vlastně ani nevěděl, co by chtěl dál, když mu najednou přes dvacet bylo a on byl stále naživu.

Tak proč sakra-

Ne. Nemohl takhle přemýšlet jen kvůli tomu, že málem dostal infarkt, když zjistil, že se Luca ztratil. "Jen jsem se naučil mít rád čas strávený s Lucou, toť vše. Je to můj bratr," ukončil své úvahy Kit o pár dní později, když měl kontrolu u své psycholožky. 

Nastala chvíli ticha. Jenže tentokrát byla delší, než kdy předtím. "Víš, Kite," promluvila nakonec, "chodíš ke mně již několik let, vlastně od toho, co tě pustili z léčebny. Vím o tobě všechno a byla jsem u toho všeho, čím sis prošel, protože ses naučil se mnou mluvit. Tím chci říct, když už jsi to i ty začal brát s Evanem opravdu vážně po tom, co jste se dali po tvém propuštění zase dohromady, také si se mnou mluvil."

Kit nakrčil obočí. Zatím naprosto nechápal, kam směřuje.

"Když jsi začal s Evanem chodit, byl jsi úplně jiný člověk, že?" zeptala se. Kit váhavě přikývl. "V té době sis nedokázal představit, že bys někdy mohl být ve vztahu nebo že by tě měl někdo rád. Pamatuju si to, jako by to bylo včera, cos mi to říkal," zasmála se. "A podívej se na sebe. Byl jsi s Evanem tři dlouhé roky a byl jsi šťastný. Nenapadlo tě třeba někdy, že to, jaký postoj máš k založení rodiny, je postoj, který zaujímal ten starý Kit? Ten co tvrdil, že nikdy nebude s nikým chodit, měl problémy se svými vlastními rodiči a myslel si, že si nic nezaslouží?"

Kit nasucho polkl. Nevěděl, co na to říct. Snad už od patnácti tvrdil, jak si nikdy nikoho nevezme, protože vidí u svých rodičů, jaká je to katastrofa. Že nikdy nebude mít děti, protože on sám měl dětství strašné a nechtěl, aby to zažil i někdo jiný. 

Doktorka pokračovala. "Takže ten postoj, kvůli kterému si od Evana odešel, byl tvůj nebo tvého mladšího já?"

Zavrtěl hlavou. "Furt jsem to já."

"Nic ti nenutím, jen chci, aby ses zamyslel. Vedu si o tobě záznam už přes tři roky a věř mi, že moc dobře vidím, jak ses změnil. Jak jsi  reagoval na události kolem sebe."

Kit k ní zvedl pohled. "Jenže založení rodiny není něco, co si můžu později rozmyslet. Já se tady snažím být zodpovědnej."

Doktorka se zasmála. "Však já vím. Ale podívej se na Lucu. Myslíš, že si jen tak rozmyslíš, že nechceš, aby se setkával s vaším otcem? Že mu ho prostě hodíš zpátky, až tě to přestane bavit?"

Kit jí neřekl o tom, jak se Luca ztratil. Zkrátka jen mluvil o tom, jak jeho táta pije a nezvládá výchovu. A tak ji možná až extrémně překvapila Kitova další slova. "Ne. Vlastně jsem přemýšlel, že bych zažádal, aby mi Luca byl svěřen do úplné péče a ne že tady kryju svýho tátu, který očividně není schopen se o něj postarat."

Viděl, že jí došla slova. Že tohle zrovna od Kita nečekala. Kit by to ještě nedávno nečekal ani od sebe, ale první myšlenka přišla ještě před tím, než se Luca ztratil. A po tom dni už si i o tom začal hledat nějaké informace. 

"Je to jen nápad, zatím," vyhrkl. "Nevím, jestli-"

"A pak mi tvrď, že si se nikam neposunul," přerušila ho. "Víš, tohle pouto, které k Lucovi máš, bys měl i k vlastnímu dítěti, ať už o tom pochybuješ jakkoliv."

Kit přivřel oči. "Sakra, nepodplatil vás Evan náhodou?"

"Jazyk, Kite," napomenula ho. "Že tě musím ještě upozorňovat, když jsi dospělý."

"Tak to si představte, jak bych mluvil, před vlastními dětmi. To jim přece nemůžu udělat," ušklíbl se. 

Když ale od ní odcházel směrem do práce, nemohl na její slova přestat myslet. Změnil se, takže co když opravdu ono rozhodnutí, které před třemi měsíci učinil, bylo rozhodnutí jeho devatenáctiletého já, které si myslelo, že ani nemá šanci na šťastný život?

Jakmile došel do obchodu, ani Henryho nepozdravil. "Myslíš, že bych byl dobrej táta?"

Henry k němu překvapeně vzhlédl. "Okay, o co tady jde tentokrát?"

Poslední dny měli směny spolu. Nebo konkrétněji - Kit měl směny a Henry je z nudy trávil s ním. A tak se stalo, že už věděl téměř vše o jejich rozchodu s Evanem. 

Zavrtěl hlavou. "Nic. Jen mi doktorka nasadila brouka do hlavy."

Nasadila. Ale nic s tím neudělal. 

Ͽ Ͼ

hokus pokus: když vám vyloženě řeknu, že to bude mít dobrej konec, budete mi věřit nebo ne