Ͽ K I T Ͼ

Kita vyhodili z práce hned den po tom, co políbil Evana.

Mohl to čekat. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se Evan objeví u něj v práci i s Lucou a že se pak bude muset pro něj stavovat. Všechny ty rány byly ještě čerstvé, nebyl připraven s Evanem mluvit.

Jednoduše ho ovládly emoce. Stesk po Evanovi. A když ho políbil, hned toho zalitoval, protože akorát tím spadl tam, kde byl na začátku.

Opět se opil v knihkupectví, ale tentokrát ho nenašel Thomas. Tentokrát ho nachytal sám majitel. 

Bylo jedenáct hodin dopoledne a on se opilý vracel pěšky domů. Musel na něj být strašný pohled, ještě když byl tak mladý a už tak ztracený.

Doma jen padl na postel a usnul. A spal tak dlouho, jak jen mohl a zase se utápěl ve svém smutku. A zlosti k sobě samému.

Proč Evanovi řekl, že spal s Thomasem, když to nebyla pravda? Proč měl furt instinkty ranit lidi kolem sebe? Litoval toho snad více než samotného rozchodu. Na druhou stranu ho ale Evan z domu vyhodil, což znamenalo konečně to, že ho nic nebude už táhnout ke Kitovi. 

Bude se moc posunout.

A Kit se bude nadále utápět v depresích.

Psychicky pro něj byly poslední dva měsíce stejně tak náročné jako časy, kdy na tom byl nejhůř. Jen proto, že se zamiloval. 

Práci si šel hledat o tři dny později. Nechtěl opět pracovat ve skladu, a tak se vydal do centra a chodil od obchodu k obchodu, jestli někoho neberou.

V devíti mu řekli, že nikoho nehledají. V desátém začala volat brigádnice šéfovi, protože nevěděla, jakmile se Kit ale rozhlédl po obchodě (malá místnost s dřevěnými výrobky - převážně hračky), zase rychle utekl.

Začal bloudit v odlehlých uličkách, podobných těm, ve které bylo i knihkupectví, kde pracoval. A narazil na obchod s hudbou.

Kit ho znal - koupil si v něm své úplně první album od Beatles, které nikdy nějak extra rád neměl, ale všichni je poslouchali. Vešel dovnitř a než se vydal k pokladně, strávil dobrých deset minut prohlížením si alb a gramofonových desek.

Pak přešel k pultu, kde seděl kluk snad ve stejném věku, jako byl on sám. "Hledám práci," prohodil. "Nenabíráte náhodou?"

Kluk k němu zvedl pohled a Kit si všiml, že má na jmenovce jméno Henry. Našpulil pusu a ukázal na nástěnku vedle pokladny. Byl na ní lístek s oznámením, že shání brigádníka nebo někoho na plný úvazek. Kit se pousmál. "Je nějaký nábor?"

"Máš rád hudbu?" zeptal se Henry.

Kit přikývl. "Hraju na kytaru."

Henry se zatvářil překvapeně, ale více se k tomu nevyjadřoval. Kit ale hned poznal, že za jeho pohledem bude něco víc. "Máš nějaké zkušenosti s maloobchodem nebo tě budu muset naučit všechno od základů?"

"Pracoval jsem v knihkupectví pár ulic odtud," odpověděl.

"A nepracuješ už proč?"

Kit by asi neměl říkat pravdu. Jenže Henry vypadal, jako by ho to mohlo možná tak pobavit a více by to neřešil. Vypadal jako týpek, kterého by si Kit přesně v takovém obchodě představil. Tričko s kapelou, kterou ani neznal, černé roztrhané džíny a rozcuchané černé vlasy. Vsadil by se, že měl nějakou malou kapelu, se kterou hráli jednou týdně v nějakých malých klubech okolo města.

"Opil jsem se a šéf mě nachytal," odpověděl popravdě. Henry se ušklíbl přesně tak, jak v to Kit doufal. Pak se postavil, natáhl se pro kytaru, která se válela na skříňce za ním a podal jí Kitovi.

"Zahraj mi něco," pobídl ho. Kit málem hlasitě zalapal po dechu, protože to bylo přesně to, co m vždy říkal Evan. Zahraj mi něco, prosím. 

Kit zaváhal. Převzal pomalu kytaru a přehodil si popruh přes rameno. Prsty nastavil do pozice akordu, kterým začínala jeho nejčastěji hraná písnička. A i když byl do té doby Evan jediným člověkem, který ho kdy slyšel pořádně hrát, spustil.

Vybrnkával jednotlivé noty a akordy a tóny se spojovali v krásnou melodii. Henryho úsměv se pomalu ale jistě rozšiřoval. "Umíš zpívat?" zeptal se.

Kit přestal hrát. "Nezpívám. Ne mimo sprchu."

"Zkus to," vybídl ho Henry.

Kit si povzdechl, ale spustil jinou písničku, ke které znal i slova. Henry ho přerušil po prvním refrénu. "Se zpěvem jsi nejistej, ale s tím půjde pracovat."

"Cože?" zeptal se nechápavě Kit.

"Dostaneš práci tady, pokud se přidáš do mý kapely. Hledám kytaristu už snad víc jak měsíc."

To Kit nečekal. Nikdy nehrál před lidmi, nikdy nezpíval před lidmi. A rozhodně nevstával ráno s tím, že se přidá do kapely, jen si chtěl najít práci.

Henry viděl, jak váhá. "Cvičíme jednou týdně, koncerty máme tak jednou za dva týdny. Nic časově náročnýho. A jsou to zase peníze navíc."

Kit stáhl rty do úzké linky. Vrátil Henrymu kytaru. "Ještě bych rád věděl nějaké informace o této práci. Plat? Pracovní dobu?"

Henry protočil očima ale usmál se. Vysvětlil Kitovi vše, co chtěl vědět, a pak ho zase netrpělivě sledoval a čekal na jeho odpověď. 

"Můžu si to ještě rozmyslet?" zeptal se nakonec. Henry si povzdechl, ale vzal ze stolu nějaký papírek, naškrábal na něj jeho telefonní číslo a podal ho Kitovi.

"Jasně. Budu rád, když mi dáš vědět. Nejlépe pozitivně."

Kit přikývl. "Díky," zamumlal. 

"Hraješ fakt dobře," řekl ještě Henry, když Kit odcházel.

A sám tomu nevěřil, ale o dva dny později vytočil Henryho číslo. Řekl mu, že tu práci bere, i místo v kapele. I když nikdy nebyl nijak velký stresor, když šel ještě ten den na první zkoušku s kytarou od Evana na zádech, byl nervózní. 

Kapela měla mimo Henryho, který zpíval, další dva členy. Beth, která hrála na basovou kytaru, a SImona, který seděl za bicími. Jakmile se s nimi Kit seznámil, nervozita z něj odpadla, protože mu všichni členové kapely připadali jako lidi, se kterými nebude mít problém vycházet. 

Henry mu na stojan položil noty. "Tři písničky pro začátek. Koukni na to."

Kit přelétl noty očima. Nevypadalo to jako něco, co by nezvládl. 

"Můžu?" zeptal se Henry a ukázal na Kitovu kytaru. "Nejsem nijak dobrý hráč, ale jestli chceš, zahrajeme ti to, ať víš, jak to zní."

Kit mu svou kytaru podal. Henry se posadil na vyvýšenou stoličku k mikrofonu, odpočítal začátek skladby a začal hrát. 

Nenapadlo ho se zeptat, jaký žánr vůbec kapela hraje. Takže když spustil, překvapilo ho to. Alespoň první písnička byla pomalá a s tak silným textem, že si ho Kit zapamatoval již po prvním poslechu. Henry měl úžasný hlas a jeho zpěv zněl opravdu procítěně. 

"Možná budeme po tobě tu a tam chtít nějaký ten druhý hlas. Hodně toho zpívá Beth, ale klučičí se někde hodí víc, v pohodě?" promluvil Henry hned, jak skončili.

Kit, ještě v transu z té krásné skladby, přikývl. "Snad jo. Myslím, že budete muset sami usoudit, jestli vám to spíše nekazím."

Zahráli Kitovi ještě další dvě skladby a pak už to zkoušel s nimi. Jakmile zkouška skončila, Henry vytáhl cigarety a jednu si zapálil. Podíval se na Kita. "Chceš taky? Kouříš?"

Kit přikývl a čekal, že mu Henry podá krabičku. Místo toho si ale vzal cigaretu z úst a podal ji Kitovi. Pousmál se a popotáhl si. Pak ji podal Henrymu zpátky. "Díky, že jsi to vzal," promluvil Henry spíše tiše. "Fakt. Dlouho jsme hledali někoho, jako jsi ty. Snad se ti s námi bude líbit."

Kit jen přikývl, přitom si ale pomyslel, že se mu s nimi bude líbit. Z Henryho měl hned dobrý pocit a Beth se Simonem taky vypadali jako fajn lidi. A za celou zkoušku nepomyslel na Evana, což bylo jen dobré znamení. 

"Mohl bys v pondělí na první směnu?" zeptal se hi po chvíli Henry. "Ukázal bych ti co a jak a vyřešili bychom nějaké ty papíry, zkrátka to nudné."

"Jasně," souhlasil Kit. "V kolik?"

"Otevíráme v deset, takže bude stačit tak o půl desáté."

"Okay."

Henry k němu opět natáhl ruku s cigaretou. Kit ji beze slova přijal. 

"Kdybys měl kdykoliv jakýkoliv problém, jsem tvůj člověk. Myslím tím kapelu nebo práci," uchechtl se. "Na osobní věci je tady spíše Beth, protože já jsem v soucítění naprosto příšernej."

Kit se pousmál. "Sakra a já už si myslel, že si u tebe budu moct vylít své zlomené srdce," řekl ironicky.

Henry se k němu otočil. "Máš za sebou rozchod?" zeptal se.

"Proč myslíš, že jsem se opil v pracovní době?" odpověděl Kit otázkou.

Henry uznale začal přikyvovat. "Jo, to dává smysl. Okay, opravuju svou původní větu, můžeš za mnou s jakýmkoliv problémem, ale počítej s tím, že nebudu vědět, co ti na to říct."

"To je v pohodě," mávl rukou Kit. "Už jsou to více jak dva měsíce. Já už jsem v pohodě."

"To jsem rád," usmál se upřímně Henry, ale Kit si skousl ret. Nebyl v pohodě. Nebyl ani trochu v pohodě, ale to nikdo z kapely nemusel vědět. 

Ͽ Ͼ

tak. žádný zapeklitý konec kapitoly, teď je ten správný čas nepsat další díly a soustředit se na učení :D