Vstaň, přátelům jdi vstříc,
ukaž jim svůj rub i líc.
Možná jich potom přijde víc,
než princů na Popelčin střevíc.

Nebo budou alespoň opravdoví.
a přesto to bude svět snový,
jakobys tam byl už dlouho nový,
to ti i vlastní stín poví,
duše tvá ti napoví.

Chop se té příležitosti,
prohlédni si své možnosti,
a vyber si jen pět z nich,
stejně jen od jednoho najdeš klíč.

Od toho pravého, čistého jak sníh,
průzračný jak líh.
Ale kocovinu z něho nebudeš mít,
kolik chceš ho můžeš pít.

A přitom stále snít,
snít i bdít, neodejít.
Můžeš taky zpomalit,
pak tě hora nemusí zavalit.

Musíš být pořád vytrvalý,
stav by to měl být setrvalý.
Cíle jednou dosáhneš,
pro ovoce sladké se natáhneš.

A z dýmky míru potáhneš,
náhle jasu dosáhneš,
esa z rukávu vytáhneš,
a nalezené štěně k sobě přitáhneš.