"Už jsem doma." Zavolala jsem do druhého patra našeho domu a šla si něco vzít něco z ledničky k jídlu. Vzala jsem si jablko a šla do pokoje. Lehla jsem si na postel a vzala si svůj notebook. Pustila jsem si na youtube můj seznam písniček s tématikou HP (Professor Snape, Slytherin parody ...) a do googlu zadala ovládání ohně, to co se mi našlo ve vše a ve videích mi bylo k ničemu a tak jsem to zkusila ještě u obrázků. Jeden se tam našel svitek ovládání ohně. Vyfotila jsem si to a rozběhla se do knihovny. Zavírá v šest takže mám jen deset minut. Jelikž jsem usoudila, že do šesti bych to pěšky nestihla, naskočila jsem na mou motorku a vyjela. Doela jsem tam za 3 minuty. Vběhla jsem do knihovny a všichni se na mě hned otočili a pprobodli pohledem, usmála jsem se a šla za knihovnicemi.
"Dobrý den nemáte tu tenhle svitek?" Zeptala jsem se jedné z knihovnic. Má hnědé vlasy  a brýle, podle mě je to jedna z nejpříjemnějších knihovnic.
"Možná bude někde v staré knihovně pustím tě tam, ale nic tam nerozbiješ rozumíš?" Odpověděla mi a já přikývla.
"Na co to vůbec potřebuješ?" Zeptala se mě, když odemykala dveře. Sakra co ji mám teď jako říct, že ovládám živel oheň asi ne. Rychle vymysli nějakou výmluvu.
"Sežral to pes!" Řekla jsem rychle a pak se bouchla do čela, co jsem to zase vymyslela? "Jeden takový jsem měla doma a sežra mi ho pes. Tak cśi chci sehnat nový." Zachránila jsem to rychle, nebo něco takového jako záchrana to mělo být. Zasmála se a otevřela mi. Vešla jsem do místnosti a do nosu mi okamžitě bouchla vůně starých knih.  "Tak si tu najdi co potřebuješ a pak odejdi zadním východem." Řekla knihovnice a zabouchla za mnou. Byla tu hrozná tma a tak jsem udělala malý pamínek  nad mojí rukou místo baterky. Dělat oheň poblíž tisíců starých knih je nebezpečné, ale když tak to uhasím. Poslala jsem část toho světla dozadu abych zjistila kolik tu je přibližně řad a napoočítala jsem jich cca 30. Takže tu tak do osmi pobudu. Prohlédavala jsem pořádně každou poličku prošla jsem všech 32 řad knihoven a nikde jsem nic nenašla. Proto jsem se rozhodla projít zbytek knihovny. Rovnou jsem šla ke vstupu do staré knihovny. "Tady jsi." Řekla jsem když jsem uviděla svitek ve skle. Byl zamčený zámkem, akže pro mě žádný problém. Chytla jsem zámek a začala ho tavit. "Nedělej to." Zašeptal mi najednou někdo do ucha. "Kdo je tam?" Zařvala jsem do prázdna. Nic se neozvalo tak jsem zámek začala znovu tavit. "Neděj to." Zašeptao mi něco do druhého ucha. Okamžitě jsem se otočila a znovu nikoho neviděla. Já už asi blázním. Začala jsem zámek znovu tavit.