"Už jsem doma." Řekla jsem rodičům a vběhla k sobě do pokoje. Zamkla jsem se a vzala si vodu. Jak to ta Abi dělala natáhla rychle ruku. Nic, skusím to ještě jednou. Nic, co třeba se zaklínadlem nějakým.
"Abraka dabra." Řekla jsem a rychle natáhla ruku k misce. Nic.
"Nejhraj si tam prosím tě na Harryho Pottera a pojď na oběď." Bušil mi na dveře brácha. Otevřela jsem dveře a pozdravila ho. Seběhli jsme schody a sedli si ke stolu, kde jsme měli už nachystané jídlo.
"Tak jak bylo na lodi?" Zeptal se mě taťka.
"Jo bylo fajn." Odpověděla jsem mu a dál se věnovala svému jídlu.
"Od koho jsi dostala ten náhrdelník?" Zeptal se mě trochu vyděšeně.
"Proč? Snad se o mě nebojíš." Řekla jsem ze smíchem.
"Přestaň se laskavě předvádět a normálně mu odpověz." Okřikla mě macecha. Protočila jsem očima.
"Nevím našla jsem to ve šperkovničce." Trochu jsem zalhala o původu toho náhrdelníku. Luck (bratr) přimhouřil oči a celou mě projel pohledem. Poznal, že lžu a taky že to nechci říkat před nimi. Dál jsem s nimi nemluvila. Po jídle jsem vběhla do pokoje a za mnou hned Luck. Zavřel a zamknul dveře za námi.
"Takže od koho máš ten přívěšek?" Začal naší řeč. Jakmile jsem mu dovyprávěla celý příběh zůstal stát s otevřenou pusou.
"Nikomu to ale neříkej. Nepotřebuju aby na nás, nějací vědci dělali pokusy." Dodala jsem a Tyl zavřel pusu.
"Samozřejmě, ukaž mi něco co umíš prosím." Škemral po mě Luck.
"Nemůžu promiň." Řekla jsem smutně a sedla si na postel.
"Proč? Proč nemůžeš?" Zeptal se mě udiveně.
K: "Nevím jak."
L: "Fajn. Tak si vem tento papír a mysli na to co sním chceš udělat."
K: "Nejsem čarodejnice."
"Zkus to." Pobídl mě a dal mi do ruky papír. Podívala jsem se na něj a potichu říkala, shoř, shoř, shoř. Povedlo se! Papír začal hořet.
L: "Nepálí tě to?"
K: "Ne."
"No tak to vypadá, že jsi čarodejnice." Řekl vesela a já papír uhasila stiskem ruky. Zděšeně jsem se na něj podívala.
"Já se bojím." Špitla jsem.
"Zavolej holkám, že pojedeme na ostrov ať přijdou k nám." Řekl a odešel z mého pokoje. Rychle jsem vzala mobil a zavolala holkám, ať k nám přijdou.
Crrrr
Zazvonily holky a já s Luckem seběhla dolů. "Jdeme pryč!" Zavolali jsme na rodiče a vyšli z domu.
"Co tu dělá on?" Řekla Rachel a kývla hlavou k Luckovi.
K: "Ví o tom, co se nám stalo. Chce nám pomoct."
"Děláš si srandu?" Zeptala se mě naštvaně a bouchla mnou o zeď domu.
"Rachel!" Zařval Luck a žduchl do ní. Talie mezitím přiběhla ke mně a pomohla mi zpátky na nohy. Rachel se zděsila toho co mi udělala a přiběhla ke mně.
"Ježiši hrozně se ti omluvám, jsi v pohodě." Zeptala se mě a já přikývla. Objala mě.
"Presně proto nám chce pomoct." Řekla jsem a odtáhla se od ní.
"A ty máš co dočinění s tímhle?" Zeptala se ho nedůvěřivě Rachel.
"Nic vůbec nic, ale Kaila je má sestra a musím jí pomáhat." Odpověděl a zákeřně se na ni usmál. Nevěřím mu ani slovo. Nemůžeme mu věřit. Je to můj bratr, ale já mu nevěřím. Natáhla jsem k němu ruku a různě s ní točila, dávala ji do pěsti a zase uvolňovala.
"Kailo. Hej Kailo co to děláš? Nech toho!" Volali na mě ostatní. Po chvilce jsem ruku uvolnila a otočila se na holky.
"Co jsi mu to udělala?" Vyštěkla Rachel a já si dala prst, před pusu na znamení, že má mlčet.