"V kolik hodin vyjíždíme?" Zeptala se mě Kaila když dohrála písnička.
"Zítra v sedm ráni, takže máme čas." Odpověděla jsem ji na otázku. Kolik je vlastně hodin? Sedm odpoledne s nima ten čas ubíhá hrozně rychle.
"Dneska přespíme na pláži ne?" Zeptala jsem se holek a kousla jsem si do chleba s chipsy. Jo s chipsy. Chlea namazan'ý másllem a na tom slané chipsy doporučuju je to vynikající.
"Jo můžeme, snad se rán neprobudíme na moři." Odpověděla mi se smíchem Aby. Vzaly jsme spacáky, nachystaly je a já jsem rozdělala oheň. Šli jsme spát okolo deváté jelikož zítra musíme vstávat v šest, aby jsme mohly v sedm vyjet. Doufala jsem, že se mi bude zdát pokračování toho snu, ale nezdálo. Ráno jsme se probudily v šest, zbalily si věci, naložily je do člunu a v sedm vyjížděly domů.
"Nastupovat." Zavolala jsem na holky a sedla si za kormidlo.
"Ano kapitáne." Řekly holky najednou a naskočily na člun. Zasmála jsem se nastartovala ho.
"Pojďme si dávat otázky." Navrhla Rachel.
"Jo, proč ne." Souhlasily jsme.
A: "Tak já dávám otázku Kaile"
K: "No potěž pán bůh."
A: "Kolik jsi měla kluků?"
K: "Nebudu odpovídat."
A: "Ale no tak pochlub se nám."
K: "Ne!"
A: "Nedělej krky a mluv prosim tě."
K: "Ne! Nebudu odpovídat!"
A: "Takže jich bylo tolik, že to nejde spočítat?"
T: "Fajn Abi tohle je už moc. Stačí ne?"
A: "Tak proč se nám nechce pochlubit?"
K: ...
"Fajn takže trest." Řekla Abi a protočila očima. Oddychla jsem si. No ten klid ze mě odad hned, když si mě Abi hodila přes rameno a skočila se mnou do vody.
"Jau, jau to bolí vytáhněte mě prosím. Já se nemůžu hýbat. Prosím!" Křičela jsem na holky se slzami v očích. Měla jsem pocit že se každou chvilku rozpadnu. Najednou mě někdo, ale chytil za nohy a vyhodil mě na člun. Nehybně jsem na něm ležela. Byla jsem úplně šedá. Po chvilce jsem, ale zase byla v pohodě a už jsem se mohla i hýbat. Sedla jsem si a začala zhluboka dýchat.
"V pohodě?" Zeptala se mě Talia a já jen pokřila rameny. Rachel mě chtěla obejmout, ale jakmile se mě dotakla okamžitě se od mě odtáhla. Nechápavě jsme se na ni podívaly.
"Úplně hoříš." Vysvětlila nám.
"Hej holky já umím chodit po vodě." Zavolala na nás Abi a my jsme se na ni podívaly. Vážnně chodila po vodě.
"A koukejte co ještě umím." Řekla a máváním rukama udělala z voda křeslo, které natažením
ruky zmrazila a nakonec si na něj sedla.
"Co se to tu sakra děje a jak se vám dvěma dostal na krk ten náhrdelník?" Řekla naštvaně a zmateně Rachel. Podívaly jsme s Abi na krk a vážně jsmme tam měli obě řívěšky, které jsme tam ještě před chvilkou neměly. Zakrutila jsem hlavou, jestli se mi to náhodou nezdá a nezdálo. Když jsem se znovu podívala na krk pořád tam byl.
"Nevím." Vydechla jsem a prohlížela si svůj přívěšek.

"Nevím ale líbí se mi to." Řekla Abi hned po mně a já zakroutila hlavou. Abi si naskočila zpátky do člunu a já vyjela. Jela sem co nejrychleji to šlo chtěla jsem být už doma. Před mým domem jsme se rozloučily a každá šla domů.

Omlouvám se za zpoždění, ale v tu středu to nějak nevycházelo :/. Ty přívěšky jsou první od Kaily a druhý od Abigail. Jo a v mediích máte trailer na tuto knihu. Trailer jsem udělala nový bude v 16. kapitole, protože tenhle se mi nelíbil. Budu ráda za každé přečtení, každý komentář i každý vote.
I love you!
AD3L