20. kapitola: Řekla stařenka a rozpadla se v prach
"Byly jsme mladé asi tak jako teď vy. Nic jsme o naši moci nevěděly a tak jsme se prostě nechaly unést. Dělaly jsme blbosti, místo toho abychom s ji používaly rozumně. Pak jedna naše kamarádka, stejně jako vaše Molly ovládala krev, potkala Luciuse. Byl opravdu krásný a všechny jsme mu hned podlehly, ale protože s ním chodila Hanna musely jsme na něj zapomenout. Lucius s Hannou manipuloval, dělala přesně to co chtěl. Ze začátku ji to nevadilo, ale postupem času začala vzdorovat a to bylo pro ni nebezpečné. Chtěly jsme jí pomoct, ale bylo příliš pozdě zabil jí, proto jsme si slíbily, že tuto sílu už v životě nepoužijeme. Já jsem poslední co z předchozích zbyla. Ostatní už bohužel zemřely. Každopádně Molly je moc slabá, aby pokoušela osvobodit z jeho moci a navíc to vypadá, že to nemá ani v plánu. Takže ji budete muset pomoct vy a věř mi. Bude to těžké. Nebude chtít, Lucius je teď pro ni něco jako vůdce a vy ho budete chtít zabít. Ty ho budeš chtít zabít. Ostatní na to nejsou dost silné. Ony se mezi tím postarají o jeho poskoky a Molly. Být vámi urychlím to, dalším dnem je Molly jen ve větším nebezpečí. Nezapomeňte, že ona ovládá krev to znamená, že jakmile povolíte, budete ztraceny. Držím vám palce, jestli to dokážete budete nejsilnější generace v historii." Řekla stařenka a rozpadla se v prach, který vletěl do řetízku a já ucítila, jak se má moc zvětšila. Ihned jsem holkám zavolala a vylíčila jim celý příběh. Počítaly jsme s nejhorším. Jela jsem na ostrov a trénovala, vytvářela jsem ohnivé koule, zapalovala svíčku pohledem, trénovala Alfreda, zkoušela i nová kouzla. "Kailo." Ozval se za mnou tichý hlásek, Molly! Hned jsem se otočila za hlasem a k mému překvapení tam Molly vážně stála. "Prosím pomozte mi, Lucius je blázen. Nutí mě dělat šílené věci. Prosím!" Chystala se mě obejmou, ale já jsem na poslední chvíli uskočila. "Vážně si myslíš Luciusi, že bych ti tohle uvěřila?" Zasmála jsem se a Lucius se z Molly proměnil zpět na sebe. Podíval se na mě a pak zmizel. Vyvolala jsem Alfreda a letěla s ním k sopce, sedla jsem si na okraj a začala plakat. Chyběla mi stará Molly, musíme ji dostat zpátky za každou cenu! Alfred poznal, že se něco děje a tak si vedle mě lehl a dal mi hlavu na nohy. Začala jsem ho hladit a zpívat naší oblíbenou písničku Something just like this.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro