Cesta trvala dvě hodiny, ale už jsme konečně tady. Na ostrově, o kterém nikdo nic neví. Nikdo neví co tu žije, co roste a podobně.
K: "vystupovat, jsme tady"
T:"no konečně už jsem myslela, že na tom moři zůstanem"
Jakmil to Talia dořekla dostaly jsme všechny hrozný záchvat smíchu. Smějeme se úplně všemu, aji úplně antivtipým větám např. šli dva a prostřední upad.
Vzali jsme si naše vaky s věcma, karimatky, spacáky a vydali se na průzkum. Prošli jsme skoro celý ostrov a tak jsme se rozhodly, už najít nějaké místo kde by jsme se mohly utábořit. Po cca. dvou kilometrech jsme objevili překrásnou louku, na které byly snad milióny květin. Růžové, modré, fialové, žluté nejmíň všechny barvy na které si vzpomenete. Připomínala mi takovou tu louku kde se v pohádkách ojevují víly a skřítci. Tady by jsme mohli zůstat podle mě.
K: "co myslíte zůstneme tady?"
A: "já jsem pro, je to tu hrozně romantické"
R: "wow! Tady to vypadá jak v pohádce. Taky bych zde zůstala"
T: "hmmm, uprostřed lesa, vedle skály, nějak se mi to tady nezdá, ale taky bych tu zůstala"
K: "oky tak i roztáhneme spacáky a já pak udělám ohniště"
R: "já ti pomůžu"
R: "jako správná skautka to budu umět lépe než ty" dodala Rachel ještě a my dostaly záchvat smíchu, protože se ví, že lépe než já ohnitě neudělá nikdo.když se jedná o cokolv s ohňem jsem v tom nejepší (kromě hašení). Nevím proč mám to tak už od malička, ale ovládat živel ohně neumím bohužel. Po pár minutách jsme si obě připravily karimatky a spacáky a tak jsem s Rachel vyšla pro dřevo.Po pár minutách cesty se mě Rachel zeptala jestli se něco děje a ono se něco děje, ale je to taková blobost a nebudu ji tím zatěžovat.
K: "ne, mělo by?" odpověděla jsem nakonec s falešným úsměvem.
R: "hele Kailo, znám tě už dost dlouho, na to abych poznala, že se něco děje. Takže co se děje?"
K: "fajn, pohádala jsem se s mamkou zase, ale je to jen taková blbost. Zachvilku se vyřeší, nemá to cenu ani řešit."
R: "no to je jedno jestli to půjde tak ti skusím nějak pomoct, takže povídej. Proč jste se pohádaly?"
K: "no takže mě chce mamka přesunout na jinou školu, která je a druhé straně měšta, ale já chci zůstat s váma na Gofinové střední škole"
R: "no já bych hned vypadla z té díry, ale musely by jste jít se mnou. No zpátky k tobě a mamka nechce pochopit že chceš zůstat s náma v té díře co?"
K: "říkej si tomu jak chceš, ale podle mě to je super škola a né díry. Přece jenom tam výborně vaří =3. No přesně tak. Nechce. Říká že to že nebude na stejné škole hned neznamená že se nikdy už neuvidíme"
R: "neboj, nedá tě někam kam nebudeš chtít. Věř mi, má tě na to až moc ráda"
K: "asi jo, ale teď pojď změnit téma"
R: "fajn, jaké?"
K: "eeeeeeeeeeeee"
R: "no jasně takže to je zase na mě" Dostali jsme obě hrozný záchvat smíchu jen co to dořekla. Zbytek cesty jsme měli celkem nezáživné témata (kluky, holky, spolek k**v a pod....).Nazbírali jsme pár klacků a pak se vrátili k holkám.
Z kamenů jsem udělala hranici ohniště. Ve vnitř jsem to vyplnila novinami, které jsem vytáhla baťohu spolu se sirkami. Na noviny jsem položila klacky a nijak jsem je "nestavěla" a potom jsem do toho hodila jen sirku a tadá oheň byl na světě.
Když jsme doopekli a dojedli párky, se Taila zeptala co budeme děla. Rachel navrhla že si budeme vyprávět strašidelné příběhy a jelikož nikdo nic nenamítal, začali jsme rovnou hrát. Některé příběhy se nám nebo naším příbuzným staly, některé jsme si vymyslely a některé jsme četly z Wattpadu.
Po hodině a půl nám Talia oznámila že se už bojí, jestli radši nepůjdem hrát nikdy jsem. Ostatní holky se nejspíš taky bály a tak přikývly a já jsem s nimi souhlasila, taky jsem se už docela bála. Jelikož byl dneska úplněk měli jsme na všechny tyhle činnosti dost světla. Kolem jedenácté jsme šly spát, jelikož jsme byly po dnešku unavené.