S Rachel a Taliou jsem přijela na ostrov zároveň, Abi tu už dávno byla. V našem úkrytu jsme si sedly do kruhu a začaly si povídat o všem možném, o našich schopnostech, jelikož je to ve škole nebezpečné. Mohl by to někdo zaslechnout a zjistit co umíme a někde nás nahlásit nebo dokonce prodat.
A: "Tak proč jsem nemohla ve třídě kouzlit a ty jo?"
K: "Kvůli Luciusovy. Vy ho znáte jako Luka."
T: "A co s ním."
K: "V knihovně jsem tavila zámek kvůli svitku o ovládání ohně. No a pak nás přemístil do jeho pokoje. Je to princ nějakého temného města."
T: "Počkej, počkej, počkej. Ty jsi šla pro nějaký svitek o ovládání ohně aniž by jsi mi teda nám řekla? Ještě k tomu jich tam mohlo být více třeba o ovládání země nebo jakéhokoliv jiného živlu."
K: "No, ale nevěděla jsem jestli to vážně funguje a tak bych to otestovala a až pak vám to řekla. Nechtěla jsem vás s něčím takovým zatěžovat."
A: "Vážně Kailo? Kvůli tebe je z nás tady to. Právě jsi nám řekla, že nový extrémně sexy kluk je zloduch a nechtěla jsi nás zatěžovat s nějakým svitkem? Já tady končím. Budu žít normální lidský život a na své schopnosti kašlu. Vy si dělejte co chcete."
R: "Abi má pravdu. Já tady končím."
"Promiň, ale jdu s nima." Řekla Talia a odešla za nimi. No jistě naše ovce jde se stádem. Mě je to jedno, ještě za mnou přijdou, abych je zachránila.
"Budu žít normální lidský život." Tahle věta se mi hlavou honí už několik dní, pořád dokola. Jde to vůbec? Žít normální lidský život s tím co jsme zač? A určitě to jen schopnostmi nekončí.