...,,Vyhnanství" Tohle bylo jediné slovo, které nesplynulo s deštěm, jenž bičoval celý les. ,,Ode dneška jsi pouze tulák, nikoli uznávaný Válečník..." Zavrčel tmavě šedý kocour a jeho zelené oči se ve svitu náhlého blesku zaleskly. To co právě řekl podpořil i dav koček sedících v kruhu okolo dlouhosrstého bílo-šedého kocoura sedícího na mýtině. Tyhle dvě věty se mu nejspíš na vždy zaryjí do paměti.. Jako by se v něm něco zlomilo.. Narůstající strach v něm vyvolal nesnesitelný pocit, takže pomalu začal couvat, ale pak se najednou usadil uprostřed mýtiny, jako by chtěl dokázat že se nebojí, všechny oči se upíraly jen na něho. Temnota jakoby ho volala k sobě, nebyl už sám sebou. Z vysoké skály která byla přímo před ním seskočil již zmíněný tmavě šedý kocour.
,,A nemůžeš mně rovnou zabít?" Zasmál se znepokojený dlouhosrstý kocour, který si snažil i na dále udržet svůj důvtip. ,,A jo, vlastně, ty by ses na to nezmohl že ne?" Dodal ještě a jeho krásně modré oči zazářily. Tmavě šedý kocour ho přišpendlil k zemi a zavrčel; ,, Já nejsem jako ty, ty blázne.."na pár úderů srdce se kocouři jeden druhému zahleděli do očí s neskrývaným žalem ale i rostoucí nenávistí a pak se od sebe odtrhli.
,,A teď padej, zde již nejsi vítán..."
,, Já tě k životu nepotřebuju, brácho." Ušklíbl se opět vztekle mohutný dlouhosrstý kocour. Někde v dáli za ním zazářil blesk a následně se ozval i hrom, skoro jako kdyby na sebe stahoval i hněv posvátného Měsíčního klanu. Narozdíl od klanových koček --ty se už před deštěm stačily schovat-- již stačil promoknout. Kocour cítil, jak si drobné kapky razí cestu jeho kožíškem. Zavrčel, a vydal se houštím pryč z tábora, který pro něj byl to jediné co kdy měl, bylo to místo, kde se cítil doma.
Z husté spleti myšlenek se dostal až když sebou silně škubl. Jsou to blázni.. Pomyslel si a několikrát sekl ocasem. Poté, přeskočil spadlý strom a rozběhl se.. vlastně ani nevěděl kam běží. Před očima jakoby nic neměl, cítil se, jakoby byl v úplné temnotě, i když věděl že tomu tak nebylo, jako by byl jen prázdná schránka... Zastavil se a naposledy se ohlédl. Sice za sebou viděl jen hustý les, ale přesně tohle byl jeho domov. Nakonec si povzdechl, neslyšně dal sbohem všemu co znal a vyrazil dál......

Prolog se odehrává před dějem knihy aby bylo jasno. :3
Jinak, vím že je tato kapitola hodně krátká, ale nechci moc prozrazovat děj knihy. Xdddd
Doufám že se vám kapitola(spíše jen prolog) líbila budu ráda za každé hodnocení, sdílení a komentáře... Takže čau u další kapitoly!