Všude byli louže krve. Kočka i koťata byla mrtvá. Kocour se na ně podíval a usmál se. Stříbrná kočka vyskočila na kocoura z cizího klanu. Vytasila drápy a ty mu pomalu projeli obličejem. Z něj začala téct horká krev. Tu měla i kočka na tlapě. Po obličeji se řinuli potůčky krve a kocour zaúpěl. Vyskočil po kočce a ta se po něm znovu ohnala drápy. Kocour ale uhla zakousl se jí do krku. Kočka vřískla a snažila se z jeho spárů vymanit. Dvakrát sebou trhla a kocour i se zároveň zamlžili oči krví. Kočka se na něj zezadu vrhla a zaryla mu drápi do huňatého ocasu. Kocour zasičel a trhl sebou tak, až to kočku odhodilo. Ta se pomalu zvedala:
,, Nikdy sse nevzdám! ". ,,To si jenom myslíš, *kašl*!" zavřeštěl kocour a vrhl se na ní. Srazil ji a ona ležela na zádech: Jen tak tak ho držela od sebe. ,, I kdybych měla zemřít!!". Kočka zatnula zuby a zadním nohama odstrčila kocoura. Ten sebou flákl o zem a bylo slyšet křupnutí v zadní nebo přední noze. Kočka se zvedla, ale hned zase upadla. Zvedla se až podruhé. Kocour se také zvedl a s kulháník se rozběhl proti ní. Kousl jí do rány v krku a odhodil jí. Kočka se málem zřítila z římsy ale zachytila se tlapkami. O okraj. ,, Nikdy, nebuť věrnější hvězdnému klanu víc než sama sobě." zašeptal kocour a šrábl kočku po tlapkách tak moc, až se kočka neudržela a zřítila se do hluboké propasti.