Rys seděl na vyšším kameni, a okolo něj byli 3 kočky. Štika, Beruška a Zelenoočko. Všichni mělo jedno společné - chtěli pomstu...

Strakáč bloudil temným lesem. Jediné, co ho napadlo, je najít jezero. Třeba nakonec Laguna zkončila tady. Mimo jiné, alespoň by na něj nikdo nemusel útočit, kvůli jeho děsivému vzhledu. Tady, abych to upřesnil, na zadní části těla měl obrovské jizvy, to po jeho smrti. A také na jedné z předních tlapek. Bloumal po okolí a hledal pach vody.

*Záblesk minulosti*
Byla zima. Mladý učedník Sokolík se právě chystal na lov. Nenarodil se na jaře jako každé kotě, ale až na podzim se svým bratrem a sestrou. (narodil se zhruba před rokem a půl ) jeho sestra už ale nežila. On měl právě volno, mohl lovit. Poskakoval ve sněhu a pohrává si s vločkami. Po chvíli se rozhodl, že půjde lovit. Nasával pachy a marně hledal nějakou kořist. Nikde ale ani ň. Mráz ho lehce studil, ale jinak bylo celkem teplo. Bloumal a poposkakoval po sněhu a pak ucítil mírný pach drozda. Tak se vydal za ním a po nějakém čase došel k zamrzlém jezeru. A pak uviděl drozda. Vypasený ptáček seděl na nějakém hrbolu. Sokol se vydal za ním. Pomalu klouzal po ledu. Uz byl skoro u drozda. Pomalu našlapoval a pak se zastavil a uprel oči na drozda. Na čem to jen...
Sokolíkovi stuhli všechny svaly. To, na čem tak seděl, byla polorozložená mrtvola jeho sestry...
I když byl mráz, lezli po ní červy a pronikavě páchla. Jedno její oko bylo v dolících, divadlo se na něj nepřítomným pohledem. Druhé ani neměla. Bylo už dávno rozklované od vran. Na nějakých částech ještě měla vyšislou, hrubou slepenou srst a místy byli vidět kousky hnijících zaschlých orgánů. Sokolík se nemohl ani pohnout. Jen se díval pořád na ní. Do jejich mrtvých bledých očí. Sevřel se mu hrdlo a jen zíral. Dlouho stál jako opatřený. Vločky mu začali dopadat na srst. Pak začal na místě přešlapovat tlapkami.

Ne... Ne... Ne...

Sokolík ji chtěl zároveň obejmout a zároveň utéct co nejdat od ní. Pak uslyšel křik.
"Sokolíku?" ozvalo se odněkud.
Sokolík sebou trhl. Otočil se a rozběhl se, jak nejrychleji mohl. Na opačnou stranu od hlasu, ale hlavně co nejdál od jeho sestry...
Tlapy mu podklouzávali pod kluzkým ledem, ale on běžel dál. Mráz ho štípal do nosu a vločky ho pálily v očích. Běžel a přeskočil kámen, který mu stal v cestě a-
Pod učedníkem to ruplo a ledová krůta se prolomila. On se propadl do ledové vody. Alespoň, že byl blízko od břehu, takže to nebylo tak hluboko. Sokol se zmítal v ledové vodě a snažil se vydrápat nahoru, ale led mu hrozně klouzal. To už ho ale spatřil Maliník. Přiběhl k němu
Větší tmavý kocour a chytl ho za zátylek. Sokol se třásl a jen zíral do stejného bodu. Maliník ho začal olizovat, aby ho zahřál. Pak se na něj podíval:
,, Sokolíku, poslouchej mě. Je to v pořádku. Teď půjdeme do tábora, jasný. Je to v pohodě."
Sokol kývl. Maliník mu olizl čumák a šel vedle něho. Pohladil ho ocáskem:
,, Jsi silný"