Už byli se vším hotovi. Oběd se naštěstí vydařil a Wanda z toho měla dobrý pocit.

„Měl bys už jít.” řekla mu. Vždy to považovala za správnou možnost. Bála se, že by Visiona dostala do problémů.

„Ne, Wando. Musím na tebe dohlédnout.”

„Ty musíš?”

Vision na chvíli zmlknul a zadíval se na Wandu. Ta už netrpělivě čekala na odpověď.

„Je to pro tvé dobro.”

Scarlet Witch už unavovalo to její dobro. Nepotřebuje osobní ochranu.

„A já říkám pro tvé dobro, abys radši odešel. Co když mi nikdo neublíží a já nikomu také ne? Co když jediná ohrožená věc jsi ty?”

„O mě se neboj.”

„Ale proč ne?...”

Najednou někdo zaklepal na dveře a Wanda si povzdechla. Určitě to je soused, který si jde stěžovat, že jsou moc hluční.

Když šla Wanda otevřít, nemohla uvěřit svým očím. Stál tam muž, se kterým měla spory a vedle něj postarší dáma, která držela v rukou jakési papíry.

„Je nám líto, slečno Maximová, ale budete se muset vystěhovat.”