Třetího září se Petunii probudily stále natočené vlasy šimrající ji na nose. Otevřela oči do slunného dne. Dnes měla narozeniny, dnes jí oficiálně bylo patnáct. Byla si jistá, že dnešní den bude lepší než ten včerejší a předvčerejší a předpředvčerejší... Vždyť byla oslavenkyně. Vstala z postele, přes noční košili přehodila župan a obula si pantofle. Vyšla z pokoje a překvapilo ji to nebývalé ticho. Pousmála se. Nejspíš ji chtěli překvapit. Zamířila do přízemí a snažila se dupat, aby ji slyšeli a mohli se připravit. V obývacím pokoji nebyli, tak to bylo jasné - čekají v kuchyni. Petunie si nepřála moc, dokonce netoužila po dortu, stačil by jí šlehačkový pohár.  Zhluboka se nadechla a vstoupila do kuchyně. Prázdné kuchyně. Donutila se nepanikařit, to určitě mělo nějaké vysvětlení. Na stole zahlédla vzkaz. Její duše se zaradovala. Určitě tam bude napsané, aby vyšla ven. No jistě, bylo ještě hezké počasí, budou slavit venku. Došla k lístečku a vzala ho do rukou.

Vezeme Lily na londýnské nádraží.
Vrátíme se až pozdě večer. Prosím, připrav večeři a jdi spát brzy, abys zítra nezaspala do školy.
máma + táta

Petunie celá ztuhla. To ne. Tohle se nemohlo stát. Bezradně vzhlédla od vzkazu a rozhlédla se kolem sebe, aby se ujistila, že tu skutečně její rodiče nejsou. Nechali ji samotnou o jejím narozeninovém dni. Zůstala sama, opuštěná. Vlastně to tak bylo vždycky. Byla opuštěná od té chvíle, kdy se rodiče dozvěděli o tom, že je Lily čarodějka. Jako kdyby se od toho dne začal celý svět otáčet kolem úchvatné Lily Evansové. Jako kdyby Petunie byla vedlejší postavou ve svém vlastním životě. Postavila vodu na čaj, posadila se ke stolu a v ruce otáčela papírek se vzkazem. Když začala konvice pískat, zmuchlala papírek, vstala a nalila vodu do hrníčku.

Milý deníčku,
přestávám si připadat živá. Jsem vůbec skutečná, když mě nikdo nevidí? Nikdo se nezajímá, nikdo mě nemá rád, nemám nikoho. Nemůžu nikomu říct, jak se cítím.

Nechci být slabá. Musím se obrnit! Nikdy nedám najevo, jak zbytečná si připadám. Možná uroním pár slz, ale nikdy o tom nikomu nepovím. Nikdo se nesmí dozvědět, že jsem své narozeniny proplakala. Pláč je pro slabochy, nesmí vědět, že jsem slabá. Nezaslouží si vědět, jak sama sebe nenávidím!

Opláchla si tvář studenou vodou, osušila se a pohlédla na sebe do zrcadla. Vykouzlila ve svém obličeji chladný, kamenný výraz. Oblékla si kostkovanou sukni a bílou halenku. Punčošky připnula k podvazkovému pásu a obula si polobotky. Nenechá si tento den zničit. Narovnala se v zádech a vyšla z domu. Míjela své sousedy a v duchu si stále říkala, že přece musí existovat někdo, kdo si vzpomene, že má dnes narozeniny. Ale celému světu to bylo dost ukradené, že nějaká Petunie Evansová by měla dnes slavit sladkých patnáct.

Zašla do mléčného baru, usadila se na vysokou stoličku a objednala si vanilkový koktejl. Neustále si kontrolovala, jestli se jí nevyhrnuje sukně příliš vysoko. Bylo to hloupé, ale Petunie se styděla za svá kolena. Servírka před ni položila koktejl s brčkem a papírovým minideštníčkem. Petunie si povzdechla a sama sobě zašeptala: ,,Tak všechno nejlepší." Nevšimla si, že ji někdo slyšel.

Dopila koktejl, vrátila deštníček do prázdné sklenice a důležitě pohlédla na číšnici. ,,Ráda bych zaplatila," řekla Petunie.
Číšnice zavrtěla hlavou a její kudrliny (vytvořené uměle trvalou) zavířily vzduchem. ,,Už je to zaplacený," odvětila.
Petunie byla zmatená. ,,To se mýlíte, já jsem ještě neplatila," trvala na svém.
Číšnice protočila oči v sloup, jako kdyby Petunie byla nejhloupější člověk na světě. ,,Ten mladej pán to zaplatil."
,,Jaký pán?"
Číšnice pokrčila rameny. ,,Seděl vedle vás. Vím jen, že měl knírek a že říkal, abych vám vyřídila všechno nejlepší k narozkám."
Nakonec se k ní nejkrásněji zachoval úplně cizí muž, kterého už nikdy neuvidí. Přesto Petunie pocítila slabý záchvěv radosti.

O další dva dny později vešla do jejího pokoje Petuniina matka.
,,Napsala ti tvá sestřička," řekla a podala jí dopis. ,,Je úžasné, jak na tebe pamatuje," dodala, aby svou oblíbenou dceru aspoň jednou pochválila. Petunie pomlčela o tom, že měla narozeniny v den, kdy ji nechali - kvůli Lily - samotnou. Když matka odešla, Petunie schovala dopis do šuplíku k ostatním neotevřeným přáním k narozeninám, Vánocům a jiným příležitostem.