Atmosféra ve třídě měla k soustředění a účastnému vnímání daleko. Za okny padal první sníh.

Vlastně to byl spíš takový... snížek. Pár vloček, které roztají pomalu ještě dřív, než dopadnou na betonem dlážděné ulice. Přesto to samo o sobě stačilo, aby pohledy všech přítomných po očku pokukovaly ven.

Junho jen na půl ucha poslouchal, co jim vykládá profesor u tabule. Učitel právě maloval křídou vztahy mezi větnými členy, a u toho jako mantru pořád dokola opakoval ‚stromečky, nezapomínáme kreslit stromečky' – něco, co Junho tento semestr slyšel jenom asi tak milionkrát.

Palcem strkal do tužky položené na lavici a v repetitivním, bezmyšlenkovitém pohybu ji převaloval tam a zpět. Ne že by ho předmět nebavil; větná skladba (a lingvistické disciplíny obecně) ho normálně zajímaly. Proto se také rozhodl pro studium jazyka. Dnes však myšlenkami utíkal od nákresů a grafů úplně jinam. Dokonce za tím nestál ani ten sníh.

Ne, mohl za to Dongpyo, jak jinak.

Při vzpomínce na události předchozího večera mu samovolně zacukaly koutky.

Od okamžiku, co dostal nového spolubydlícího, se Junhův poklidný život obrátil vzhůru nohama. Dongpyo byl malý, dětinský a vybaven energií zlatého retrívra. Také disponoval talentem dělat si přátele a známosti kdekoliv, kam přišel. Díky tomu často trávil odpoledne a večery bůhví kde, a na koleje se opět vracel až pozdě v noci.

Junho se však nedokázal zbavit pocitu, že je ho plný byt – a teď výjimečně nemluvil o tom, jak před pár týdny došel na přednášku, otevřel svůj batoh a kromě notebooku a penálu na něj z útrob tašky vykoukl i Dongpyův hřeben.

Ne, tak to nemyslel. Co jeho spolubydlící ztratil na společně stráveném času, to bohatě nahrazoval mluvením.

Pusa mu jela bez přestání klidně celé hodiny v kuse. Takový už byl Dongpyo. Hlasitý a ukecaný a – jak se Junho měl brzy dozvědět – naprosto posedlý Vánocemi.

Cítil, jak ho svaly pod kůží zlehka tahají za tváře, když se jeho úsměv ještě rozšířil. Aby ho skryl před profesorem a spolužáky, podepřel si volnou rukou bradu tak, aby prsty zakrývaly spodní část obličeje.

Včera přišel na koleje a v kuchyňce ho čekal strom...