Pomalu se probudil. Všechno bylo v pořádku. Protáhl se, otevřel oči. Naproti posteli visela velká svatební fotografie. Byli tam tak šťastní. Ani si nepamatuje, že by je fotili. Nebo že by...

Všechno bylo v pořádku.

Opřel se o lokty a podíval se na svého manžela. Ležel na boku zády k němu. Nadzdvihl se o něco víc, aby na něj viděl. Spal tak poklidně a tvářil se velmi mírumilovně. Tak by to teda nešlo.

Tiše se k němu přisunul. Objal ho rukou kolem pasu a začal mu líbat šíji, zatímco se k němu víc přitiskl a rukou sjel níž. Škádlil mu podbřišek, vnitřek stehen, a občas jako by omylem zavadil i o jeho erekci.

Jeho manžel si povzdechl a víc se k němu přitiskl zadkem.

Usmál se. Výborně.

Chytil ho do ruky. Neodolal a mírně mu přirazil mezi půlky. Ždibl ho do ucha a stiskl mu ptáka.

Jeho manžel zasténal a trhnul boky dopředu.

Mohlo by být líp strávené ráno? Miloval, že ho může takhle vzbudit.

Jeho manžel začal něco mumlat. Naklonil se, aby mu líp rozuměl.

Jen žblebtání a sténání ze spánku. Schválně, zvládne ho udělat, aniž by se probudil?

"Coooo ssss..."

Asi ne.

"Dobré ráno," zašeptal mu do ucha aniž by zvolnil tempo. "Jak se ti spalo?"

"Ughh, hug, eh, ne, dost, nechte toho. Dost. Dost!"

To neznělo dobře. Odtáhl se ale to už byl jeho manžel na druhém konci postele a vytřeštěně na něj zíral.

"Co to? Kurva! Co to doprdele... Fuj! Fuj!!!"

"Omlouvám se." Zvedl ruce do vzduchu, aby ho uklidnil. Ale... zrovna fuj říkat nemusel. Přesto nic nedal najevo. Jeho manžel byl... vyděšený. Proč? To přece není normální... Co se to děje? "Hej, to je dobrý," řekl mu tiše. Něco se s jeho manželem dělo. Musí ho uklidnit. "Všechno je dobrý. Omlouvám se. Nechtěl jsem tě vyděsit. Už to neudělám."

Jeho manžel těkal pohledem z něj na fotografii za ním a zpátky. Pomalu se mu uklidňoval dech.

"Hej, všechno je v pořádku," řekl ještě jednou. A zůstal na svém místě. "Všechno je v pořádku, drahý. Jsme doma. Všechno je v pořádku."

A ten moment si jeho manžel konečně uvědomil, kde je. Co se děje. Narovnal se a usmál se. Po úzkosti nebylo ani stopy. Pomalu přejel pohledem po těle, před kterým ještě před chvílí zděšeně uhýbal, a olízl si rty.

Potlačil uchechtnutí. To byl celý on. Zvedl obočí a zeptal se. "Teď už je vše v pořádku?"

"Ehmm," přitakal manžel s pohledem fixovaným na jeho rozkrok. Pak se na něj podíval, usmál se a pohodlněji se opřel o polštáře. Pomalu roztáhl nohy. "Všechno bude v pořádku, až se dostaneš sem ke mně. Proč jsi vůbec tak daleko?" zeptal se a škádlivě do něj šťouchl palcem nohy.

Uchechtl se a začal se po čtyřech posouvat k němu. "To netuším. Možná bych to mohl řádně napravit?"

"Skvělý nápad." Přitáhl ho manžel k sobě a hladově ho políbil. "Bože, to je ono," vdechl mezi polibky. "Já tě tak chci..."

Zasmál se a sjel rukou mezi jejich těla. Stiskl mu ptáka a pak ho po délce začal hladit jen špičkami prstů.

Jeho manžel se prohnul a zasténal. "Prosím. No tak. Víc. Pořádně!"

Uchechtl se. "Ale no tak. Proč bych to dělal? Takhle to to snad nestačí?"

"Jsi bastaaaaaaaaaard."

Teď už se rozesmál ale pořád ho škádlil jen špičkami prstů. Ze špičky mu setřel kapku a jemně ji rozetřel po délce. "Samozřejmě, že jsem. A teď, co uděláš, abys dostal víc?"

"Cokoli," zavzdychal.

"Nebezpečná volba slov, pane Pottere," zapředl. Ztuhl. Proč mu řekl Pottere? To přece... to nedávalo smysl. Jeho manžel se nejmenoval Potter. Jak ho to jméno vůbec napadlo?

Naštěstí si toho jeho manžel nevšiml. "Prosím, udělám cokoliv. No tak, prosím..." škemral dál a marně se prohýbal.

Vytáhl mezi jejich těly ruku ven a přejel mu prsty po rtech naběhlých z jejich líbání. "Když tak prosíte... udělejte mě." A poklepal mu prstem po spodním rtu, který se hned rozevřel.

Jeho manžel neváhal.

Ve zkratce? Udělal ho.

A on pak udělal jeho a bylo to perfektní ráno a všechno bylo v pořádku. A pak si dali sprchu. Společně. Vajíčka k snídani i když neměli hlad. A pak si to rozdali na kuchyňské lince, protože proč ne? A pak všechno bylo v pořádku. Všechno bylo tak, jak má.