Probouzel se pomalu. Hrobové ticho přerušoval jen zvuk jeho dechu, který mu u úst tvořil obláčky. Věděl, že kdyby se dotkl nosu, bude úplně promrzlý, ale to by musel vystrčit ruce ven z pod přikrývky. Zhluboka se nadechl. To zvládne. Sáhl pod polštář, vytáhl hůlku a zakouzlil ohřívací kouzlo. Když bylo v místnosti snesitelně, vstal a rychle si oblékl župan. Asi by měl vážně začít topit.

Na dnešní den se netěšil. Tak, jako každý první pátek v měsíci, ho čekalo nejnepříjemnější dopoledne, jaké si dovedl představit. Někdy svůj život opravdu nesnášel. Ale každý si nejspíš musí nějak odpykat svou vinu. Ale proč musí dělat zrovna tohle?

Umyl se, oblékl se, nasnídal se v prázdné kuchyni a pak si vytvořil nákupní seznam. Jestli už musí ven, aspoň při tom udělá něco užitečného. Ještě chvíli si četl a před devátou se přemístil před Svatého Munga. Uvnitř prošel kolem recepční rovnou do patra, kde měla kancelář vrchní sestra. Krátce zaklepal a po vyzvání vešel.

"Pane Snape, dobré ráno!" pozdravila ho usměvavá starší žena.

Přikývl a sedl si do křesla. "Dobré. Jaké máte zprávy?"

Odkašlala si. "Vždy rovnou k věci, že?"

Potlačil nutkání protlačit oči. Dobře, tak pomalu. "Jak jste na tom se zásobami lektvarů a je něco, co by se vám hodilo vylepšit?" zeptal se a jen stěží udržel svůj tón na uzdě.

Otevřela notes. "Jeden z našich nových lečitelů zmínil, že by chtěl rozlévat lektvary do menších ampulek přímo pro pacienty a předem si tak vše připravit místo toho, aby jim to lil na lžíce nebo do pohárů."

Severus zavrtěl hlavou. "Riziko možné kontaminace a zkažení lektvaru je příliš vysoké."

"Proto se vás chci zeptat, jestli by bylo možné dodávat některé lektvary v menších ampulích."

Chvíli počítal a snažil se přijít na to, u kterých lektvarů to bude nejnutnější. "Bude to dražší," řekl nakonec. "Zabere to více času i materiálu. Ale neměl by to být problém. Rozliju a zapečetím lektvary během přípravy, vyhneme se kontaminaci a vám to snad usnadní práci a omezí možné chyby v dávkování." Odfrkl si. "Nechtěl bych, aby mému léčiteli ujela ruka například u lektvaru na zažívací problémy. A to by mě ještě nezabilo."

Sestra se pousmála. "Ano. Jsem ráda, že si rozumíme. Mohl byste mi poslat kalkulaci, abych to mohla přednést na poradě?"

Přikývl. "Jistě." A pak jen mlčel, díval se na sestru a čekal.

Povzdechla si a zavřela notes. "Asi se teď chcete zeptat na pana Pottera?"

Místo odpovědi jen zvedl ruce s dlaněmi nahoru. Co jiného?

"Už jsem to říkala jeho přátelům. Jeho -"

Skutečně? Že se nepochlubili. Když už škemrali, aby sem chodil, tak by mohli alespoň sdílet klíčové informace! Za tohle Weasleyho další partií šachu rozseká na kousíčky. Bude to tak brutální, že Weasley nebude vědět, co se stalo.

"- stav se zlepšuje."

Zvedl obočí. To bylo všechno? "Co přesně to znamená?"

"Máme důvod se domnívat, že by jednoho dne mohl nabýt absolutní příčetnosti."

Jednoho dne. Jednoho dne?! Pomalu se nadechl nosem a usmál se. "Můžete být konkrétnější?"

"To bohužel ne. Možná to potrvá ještě rok, možná deset let. Těžko říct. Ale všichni si všímáme, že je mu lépe."

"Takže můžu tímhle přestat ztrácet čas?"

Její výraz ztvrdl. "Nikdo vás do ničeho nenutí."

Jistěže. Jako by odmítnutí účastnit se tohohle divadýlka nebyla společenská i kariérní sebevražda.

Pomalu sklonil hlavu. "Omlouvám se. Jen jsem z toho velmi frustrovaný. Ničí mě, když ho tak vidím a omlouvám se, ale nepřijde mi, že by se cokoliv změnilo. Možná nemá smysl, abych pokračoval v návštěvách."

"Jste důležitou složkou jeho rekonvalescence. Pomáháte udržet jeho hladiny stresu na minimu a vaše stabilní přítomnost ho ujišťuje, že je vše- že není nic špatně."

Nikdo nesměl v Potterově přítomnosti tu frázi říct. Ale zvyk byl železná košile i pro vrchni sestru. Aspoň se snažila.

Jenže absolvovat toto každý měsíc bylo utrpení. A podle všeho to ještě nějakou dobu neskončí. Bylo překvapivé, s jako vervou a vážností se do celé události Weasley s Grangerovou pustili. Žádné popírání skutečnosti. Žádné zametání věcí pod kobereček. Žádné snahy zbavit se Severuse. Už v poledne debatovali s Pomfreyovou, McGonagalovou a Kratiknotem o dalším postupu a do tří byl Potter hospitalizovaný U Munga. Severuse prohlídli také, ale na rozdíl od Pottera nenašli po kletbě ani stopy.

Potter... byl prokletý. Kletba mu prosákla do vědomí i podvědomí a ovládla ho zevnitř. Zatímco Severus byl uvězněný uvnitř, Potter byl uvězněný zevnitř. To, že Severus uměl nitrobranu a jeho mysl se sama automaticky chránila byla druhá věc.

Takže všechno, co Potter udělal, bylo pod vlivem kletby.

Severusovi z toho v ústech zůstala hořká pachuť. Jeho vztek, jeho touha po pomstě se rozplynuly a vystřídala je dutost. Prázdnota. Bylo těžší ji zaplnit, než čekal, ale pracoval na tom. Kousek po kousku. Konečně pojmenoval svoji kočku. Invicta.

Nejen, že Pottera nezničil, ještě to všechno nebyla jeho vina a Severus mu teď pomáhal se uzdravit. Severus byl v pekle. Nebo v očistci. Ano, pykal za všechno co udělal a evidentně to nikdy nepřestane.

Nezničil Pottera. To se povedlo Pánovi zla.

Ten megaloman přeci jen vyhrál. Kdyby se něco stalo jinak, i drobný detail, kdyby se Severus nerozhodl si s Potterem hrát... Nebo by si nad vším umyl ruce a nechal to být, nejspíš by dřív nebo později vypil břečku, kterou se mu snažil podstrčit. Nedostalo by ho to zpátky do té samé kletby. Ta nebyla založená na lektvaru. Ale rozhodně by pak Pottera nic netrápilo. Odstřihnutí duše od těla. Nebyl to jed, ale mozkomorův polibek stočený ve flakónu.

Tak málo zbývalo...

"Pane Snape?"

Vrátil se do přítomnosti. Přikývl a vážně se usmál. "Rozumím. Jen to není příjemné. to je vše. Můžeme jít?"

"Ano, ano."

Vstala oa odvedla ho do Potterova pokoje. Museli ho oddělit od Lockharta, protože mu to podle všeho zkratovalo mysl. Evidentně Lockhart v jeho blízko byl všechno, jen ne v pořádku. Aspoň nějaký standard Potter měl.

Jakmile ho Potter uviděl, rozzářeně se usmál a vrhl se mu do náruče. "Jsi zpátky!"

Severus se přiměl usmát a objal ho. "Ano. Svou práci miluju ale ty pracovní cesty začínají být směšné."

Potter se odtáhl a zkoumavě si ho prohlédl. "A jsi šťastný? Můžeme vymyslet něco jiného, jestli je to moc."

Zavrtěl hlavou. "To je dobré. Jsem šťastný. A jsem rád, že jsem doma. Povíš mi o všem?"

"Jasně!"

Nechal se za ruku odtáhnout k pohovce, kde se k němu Potter stulil a začal blekotat o všem, co se určitě nestalo.

Severus poslouchal, hladil ho po ruce a na správných místech přizvukoval. Potterovi oči zářily, tváře měl růžové. Vypadalo to, že dobře spí a dost jí.

"Bojím se," řekl Potter najednou.

Zarazil se. "Čeho?" Pozorně se na něj podíval. Najednou vypadal Potter o dvacet let starší. Díval se na Severuse a pro jednou se zdálo, že skutečně vidí Severuse.

"Je to pořád stejné." řekl tiše. "Nic se nezměnilo. Je to stejné."

Pevně se mu podíval do očí. "Mění se to. Mění se to každý den."

"Dobře," zašeptal. Pak zamrkal a znovu se usmál. "O čem jsme to mluvili? Ano, nevěřil bys, co se stalo včera u sousedů. Bylo to-"

Zatraceně. Přiměl se dál tvářit mile a zaujatě a ne, že má husí kůži až na zadku. Potter už opět vesele brebentil.

Ale jednoho dne, až bude po všem, by ho asi rád poznal. Společně se opil, možná i popral, nechal všechno za hlavou a začal znovu.

Jednoho dne, až všechno bude... 

Konec