Probouzel se pomalu. Otevřel oči. Zamrkal. Slyšel tiché oddechování vedle sebe, cvrlikání ptáků a ve vzduchu cítil ranní svěžest. Usmál se, protáhl se. Všechno bylo v pořádku.

Průsvitné záclony v jemném vánku vlály a na sněhobílou přikrývku svítilo slunce.

Podíval se vedle sebe na ležící postavu. Černovlasý mladý muž spal na boku otočený celém k němu. Přikrývku měl přitaženou až pod bradu, ale vrchní ruku měl venku.

Přejel mu palcem po nahém rameni a s úsměvem pozoroval, jak mladík ve spánku zacukal obočím.

Byl jeho...

Kdo byl jeho?

Kdo to byl?

Měl by ho znát. Měl by... Zná ho. Je to jeho... Neměl by s ním být v posteli. Ne, to nebylo... správný. Rychlé vstal a oblékl si župan. Dál zíral na tělo v posteli. Něco bylo špatně. Něco bylo špatně. Kdo to je? Co se děje? Proč jsou spolu v posteli?

Kde je? Rozhlédl se po pokoji. Srdce mu bušilo. Všechno bylo bílé, čisté, pěkné. Nepoznával to. Co to je? Co se děje? Všechno bylo špatně.

Všechno bylo... v pořádku.

Všechno bylo v pořádku. Usmál se s přešel k posteli. Sklonil se a políbil svého manžela na tvář. Nechá ho spát a udělá mu snídani. Když otvíral dveře, všiml si snubáku na prsteníku. Jednoduchý stříbrný proužek kovu. Leskl se v ranním slunci. Nešlo ho přehlédnout.

Všechno bylo v pořádku.

Odešel do kuchyně a udělal snídani. Vajíčka, toast, čaj. Kuchyň se rozvoněla připravovaným jídlem a on si sedl ke stolu s šálkem. Neměl hlad, nají se potom. Bílý šálek na bílém stole s černým čajem.

"Snape, musíme odejít."

Vzhlédl a zmateně se usmál na manžela. "Jistě. A dáte si předtím se mnou snídani, pane Snape, nebo někam pospícháme?"

"Co?" zmateně zkrabatil obočí. "Já nejsem... víte, kdo jsem, že jo?"

Usmál se a vstal. "Samozřejmě." Cestou k němu potlačoval. "Jste můj manžel." Ukázal mu snubák, ale to už byl u něj. Chytil ho za ruku a naklonil se, aby mu dal píšu na dobré ráno.

Manžel uhnul. "Co? Ne! Jak se jmenuju? Jaký je moje jméno?"

Co se mu děje? Chtěl ho chytit za ruku, ale dál se odtahoval a uhýbal. "Jmenuješ se stejně jako já přeci. Snape."

"A jaký je moje křestní? Jaký je tvoje jméno?"

"Přece Snape."

"Křestní! Snape, křestní!!! Ne, na tohle nemáme čas. Musíme jít." Natáhl se, aby ho popadl za ruku, ale pro tentokrát uhnul on.

Křestní? Křestní... křestní... věděl to. Věděl. Podíval se na svého vyšilujícího manžela. Měl to na jazyku. A jak se jmenoval on? Měl jméno. Tak proč si nemohl vzpomenout. Byl přece on. Znal se.

"Harry. Jsem Harry Potter a vy jste Severus Snape. Tohle je kletba. Musíte ji zlomit a musíme odsud vypadnout, než zase zapomeneme!"

Harry... Severus... to byli oni.

"Nejsme manželé. Rozhlédněte se kolem. Žádný fotky. Příšerná kuchyň. Všude bílo. V tomhle bych přece nežil. Tady nikdo nežije. Tohle je kletba. Musíme pryč."

Kletba? Rozhlédl se kolem sebe. Všechno bylo bílé. Všechno bylo... podíval se z okna ale neviděl ven. Stěny byly prázdné. Z šálku čaje se pořád kouřilo jako by byl čerstvě uvařený. Kletba. Kletba! Musí pryč! Všechno je tu špatně. Musí-

Všechno je v pořádku.

Podíval se na svou ruku s prstýnkem. Samozřejmě že to byl jejich dům. Byli to oni. Harry a Severus Snapeovi. Byli manželé. Jen Harry měl občas příliš silné noční můry. Teprve se přistěhovali. Nestihli ještě vybavit dům a rozvěsit fotky.

"Nezírejte na mě tak. Jdeme!"

"Harry..." řekl Severus měkce a natáhl k němu ruku. "Všechno bude dobrý. Všechno bude v pořádku."

"Co?! Neb-" Ztuhl.

"Harry?" zeptal se Severus opatrně. "Jsi v pořádku?" Chytil ho za ruku a přejel mu palcem po hřbetu ruky. "Harry, všechno je v pořádku. Dopřej si tolik času, kolik potřebuješ. Počkám."

Harry pomalu mrkal, pohled upřený na jejich spojené ruce. Pomalu je otočil. Jejich snubní prsteny se zaleskly. Vzhlédl a Severusovi se sevřelo srdce nad jeho nejistým pohledem.

Usmál se na něj. "Vítej zpátky."

"Co se? Co se stalo?"

"Asi jsi měl noční můru a náměsíčnost v jednom. Už jsi vzhůru?"

Harry pomalu přikývl.

"Jak se cítíš?"

"Zmateně. Ale už dobře. Budu v pořádku."

"Samozřejmě že budeš. Dáš si snídani?"

"Rád."

Severus ho za ruku odvedl ke stolu se žlutým ubrusem. On by si tu na tu barvu nevybral ale Harry z něj byl nadšený. Posadil ho ke stolu a nandal mu teplá vajíčka a nalil mu čaj.

Když si sedal, rozhlédl se po kuchyni a nemohl si pomoct. Pořád se mu při tom pohledu zatřepetalo srdce. Byl to jejich domov. Mozaikové obložení nad linkou, barevné tapety, všude po stěnách jejich společné fotky z cest i ze svatby... Byl to jejich domov. Podíval se na svého manžela.

Všechno bylo v pořádku.

"Co?" zeptal se Harry s úsměvem. "Mám něco na nose?"

Severus jen zavrtěl hlavou a naklonil se před roh k němu. Harry se se smíchem naklonil taky. Políbili se. Pomalu. Klidně. S úsměvy. Nikam nespěchali.

Když se od sebe odtáhli, Harry se zazubil. Měl červené tváře. "Někdy mám pocit, jako by to všechno bylo jako poprvé."

Všechno bylo v pořádku.

Severus se uchechtl. "Můžeme jen doufat, že nám to tak vydrží ještě dlouho."