"Někdy si nejsem jistý, jestli jsem opravdu venku," přiznal jakoby váhavě Severus. "Všechno je...jiné. Zvláštní. Jako by to bylo šedivější. Něco mi říká, že takhle nevypadají skutečné barvy. Že skutečná tráva je zelenější. Že vzduch má jinak vonět..." Podíval se na Pottera. "Nikdy jsem to ještě nikomu neřekl." Protože to nebyla pravda.

Potter polkl. "Toho si vážím, pane. Ale nebojte, tohle je skutečnost."

Pousmál se. "Budu vám muset věřit." Chvíli si zírali do očí. Odkašlal si. "Už mi je lépe," řekl měkce.

Potter okamžitě vyskočil na nohy, jako by se popálil.

Severus zvedl obočí a natáhl k němu ruku. Potter o bez váhání chytil a vytáhl ho na nohy. Severus ho nechal. Když se postavil, byli velmi blízko u sebe. Pomalu, jako by uhranutě, natáhl ruku a dotkl se Potterovy tváře. Z dotyku se rychle stalo pohlazení. Pak, jako by se spálil, ji stáhl zpět. "Omlouvám se. Nevím, co mě to napadlo."

"Ne," řekl Potter spěšně. "To je v po- v pohodě."

Sevřel ruku v pěst a přitiskl si ji na hruď. "Bylo to naprosto nevhodné. Přijměte, prosím, moji omluvu. Měli bychom se vrátit. Jistě na vás čekají."

"Mně to nevadilo."

Ále? No tak dobře... Povzdechl si a podíval se stranou. "Někdy mám pocit... ale ne, zapomeňte na to."

"Jaký pocit?" chytil se toho hned Potter.

Potřásl hlavou. "Zapomeňte na to. Jsou to nesmysly."

Potter ho chytil za předloktí. "Ne, můžete mi to říct. Opravdu."

Jakoby váhavě položil prsty na hřbet ruky, kterou ho Potter držel. "Jsou to jen... zvláštní pocity. Záblesky. Nikdy jsem se tak necítil. Nikdy jsem k nikomu necítil co-" Zarazil se. Pak jen, lehce ztraceně řekl: "Nerozumím tomu."

Potterovy oči se rozšířily. Kousl se do rtu a pak se na Severuse usmál. "Myslím, že vám rozumím."

"Jak byste mohl?" namítl tiše. "Nedává to smysl. Sám si nerozumím. Nesnáším ten pocit."

"Netrapte se tím," řekl Potter a udělal krok blíž. Krátce mu stiskl předloktí a pohladil ho.

"Není to správné," řekl Severus šokovaně, jako by si až teď uvědomil význam Potterových slov. Ale neustoupil. "Jste zasnoubený."

"To..." Potter se odmlčel. Nic neříkal a dál ho držel.

Severus mu pomalu, váhavě, lehce, přejel špičkou prstu po hřbetu ruky. Byl zvědavý, kam až Potter hodlal zajít. Kam až se jeho morálka propadla.

Potter se zachvěl a přivřel oči. "To je v pořádku," špitl.

Parchant jeden.

Bylo štěstí, že se na něj Potter zrovna nedívá.

Ale jak teď postupovat? Tohle mohlo zásadně změnit situaci. Nikdo neví, jak jeho mysl po kletbě funguje. Co s ním těch pár slov mohlo v takové situaci udělat.

"Máš pravdu, Harry," vydechl tiše. Schválně zastřel svůj hlas. Schválně mu tykal.

Potter se k němu mimoděk ještě víc posunul.

Pomalu zvedl ruku a znovu se dotkl Potterovy tváře. Ten se naklonil, jako by mu chtěl do dlaně položit hlavu. Severus ale posouval prsty dál. Sjel s nimi na bradu a chytil ji. Pevným tlakem ji zvedl nahoru.

Potter otevřel oči. Zorničky měl rozšířené.

Severus se naklonil k němu blíž.

"Vážně bychom neměli," zašeptal ale palcem přejel Potterovi po rtu.

"Je to v pořádku," zamumlal Potter. "Všechno je v pořádku. Polib mě, prosím."

Severus mu pomalu přitiskl rty na rty. Neodtáhl se, nedělal nic jiného, čekal.

Potter mu dal ruce kolem krku a přitiskl se k němu. Přejel Severusovi jazykem po spodním rtu a když Severus pootevřel ústa, prohloubil jejich polibek.

Potter ho hladově líbal a Severus ho nechal vést. Jen ať si ten hrob vykope sám.

Zatímco ho Potter líbal, Severus přemýšlel. Jeho plán fungoval rychleji a líp, než předpokládal. Potter se na něj vrhnul hned první večer po trošce povzbuzování. Severus počítal alespoň s měsícem častějšího kontaktu a náznaků. Ale... takto může přejít k další fázi rovnou.

Prolínání vzpomínek.Hrozba, že si Severus vzpomene.

Odtáhl se. Pořád Pottera držel za bradu. Ušklíbl se na něj a zvedl obočí. "Pottere," zašeptal. "Pokoušíte mě. Víte vůbec, co se mnou děláte?"

Potter se zachvěl ale nic neříkal.

"Nuže?" pobídl ho.

"Ne, pane."

"Hmmm... Skutečně?"

"Možná mám tušení," přiznal a usmál se na něj.

"Hodný kluk," zašeptal Severus. Přesně jako ve svých vzpomínkách. A Potter přesně tak i reagoval. Zastaví ho někdy? Vzepře se?

"Bude to naše tajemství, souhlasíte?"

Potter rychle přikývl. "Ano, pane."

Severus mu druhou rukou přejel po výrazné bouli v hábitu. "A vaše snoubenka?"

Potter přivřel oči a prohnul se mu do dlaně. "Co s ní?"

Dobrá otázka. Naklonil se a do ucha mu zašeptal. "Jste můj. Ale až s vámi skončím, vrátíte se k ní a budete si dál hrát na šťastný páreček, rozumíte?"

Potter se na něj zmateně podíval. "Co?"

"Všechno je v pořádku," řekl Severus a stiskl mu přes hábit ptáka. "O tomhle se nikdo nedozví. Ale oba víme, že jste můj."

Potter přikývl a polkl. "Ano, pane."

"Mám s vámi velké plány. Chci s vámi zkusit všechno. Úplně všechno."

Potter se zachvěl. "Ano, prosím."

Co dál?

Má mu říct, ať ho vykouří? Má ho opřít o stěnu a ošukat tak, aby na to ještě pár dní nezapomněl? Má ho chytit kolem krku a tisknout, dokud se nepřestane hýbat a pak ještě chvíli, jen pro jistotu?

Ne, to neudělá, ale představa to byla lákavá. Co tedy? Až se Potter vrátí na parket k ostatním a bude se tvářit jakoby nic, co bude pro něj to nejhorší?

Usmál se.

Začnou s něčím menším. S něčím... láskyplným. To věci usnadní do budoucna.

Objal ho. Těsně ho k sobě přivinul a pohladil ho po zádech.

Potter se mu v náruči přímo rozplynul.

"Chci, abyste se cítil dobře," zašeptal Severus. "Jen Merlin ví proč, ale... záleží mi na vás Pottere. Víc, než by mělo."

"Mně na vás taky," zamumlal mu Potter do hábitu.

Políbil ho. Líbal ho jemně. Jako by ho ochutnával. Jako by si ho užíval. Jako by byl to nejchutnější ovoce. Potter mu zasténal do úst a ještě víc se k němu přitiskl.

Bylo to tak pateticky snadné.

Kdyby mu teď zašeptal do ucha, jak ho nenávidí... Sledoval by šok v Potterově tváři. Bolest. Ztrátu. Zoufalství? Vztek? A než by se zmohl na cokoliv, Severus by ho zničil. Bylo by to... příliš snadné. Příliš rychlé. Zasloužil si víc.

Zaplatí mu za to, co udělal. Bude škemrat o smilování. Škemrat o odpuštění. A Severus mu řekne, že je to všechno v pořádku.

"Chci, aby ses cítil dobře, Harry," zašeptal mu do ucha. "Cítíš se dobře?"

"Ano."

Severus mu vklouzl rukou do hábitu a jemně mu stiskl ptáka. "Opravdu?"

"Anooo," zasténal.

Uchechtl se a rozehrál svou rukou koncert, který čerpal ze všech jeho vzpomínek. "Tiše, nebo tě někdo uslyší."

"Mhmh!"

Potterovi se podlomila kolena a Severus ho druhou rukou pevněji objal, aby ho udržel na nohou. Ale s jeho ptákem nepřestal. Potter tlumeně sténal, a když se mu Severus podíval do tváře... Ret měl rozkousaný, oči pevně zavřené a na čele kapičky potu.

Tohle nebude trvat dlouho. A jestli řekne tu správnou věc, ještě možná na něj byde nějaký kaviár a možná se stihne vrátit k Johnsovi a dokončit tu konverzaci o Peprné vzpruze.

"Merline, jste úžasný, Pottere. Tak tvárný. Tak citlivý. A ty zvuky, které vydáváte, i když se snažíte být potichu... Jste velmi hodný, že se snažíte být potichu. To se mi líbí."

Potter se mu teď v náruči přímo svíjel a tiše skučel.

"Co bych dal za to vás mít posteli. Tak krásný. Mám to před očima. Nahý na mé posteli. Beroucí vše, co mu dám." Olízl mu lalůček a Potter se začal třást. "Šukal bych vás, dokud byste nezapomněl, jak se jmenujete. Jste můj, Pottere. Patříte mi. Rozumíte? Chci vás."

Potter tlumeně vykřikl, napjal se a - udělal se.

Severus si s ním hrál po celou dobu jeho orgasmu. Pak z hábitu opatrně vytáhl ruku, aby se sám nezašpinil a podržel ji napůl omdlelému Poterovi před obličejem.

"Víte, co dělat."

Potter zmoženě otevřel oči ale při pohledu na ruku pokrytou semenem neváhal.

On byl taková děvka.

Bylo dost těžké držet jednou rukou většinu jeho váhy, ale Severus na sobě nedal nic znát. Jakmile měl čistou ruku, popleskal Pottera po tváři a usmál se na něj. "Hodný kluk."

Přiměl ho se pořádně postavit na nohy a pustil ho.

Ještě to nějak zakončit. Nemohl se donutit ho znovu políbit. Aspoň ne na rty. Ughh.

"Děkuju," řekl nejjemněji, jak dokázal. "Uvidíme se později. Už se nemůžu dočkat."

"Počkat."

"Ano, drahý?"

Potter si olízl rty. "Všechno je v p-"

"V pořádku. Ano," dořekl Severus a usmál se. "Všechno je v naprostém pořádku." Naklonil se a krátce ho políbil na čelo. "Jsem teď velmi šťastný. A to díky tobě, drahý. Děkuju."

"To jsem rád," zašeptal Potter.

Pohladil ho po tváři. "Nezapomeň na naši dohodu."

Potter unaveně přikývl. "Všechno bude jako normálně."

Usmál se a štípl ho do brady. "Šikovný. Přesně tak. A dej se trochu do pořádku, než se připojíš k ostatním, ano? Nechceme, aby je něco napadlo."

Než stačil Potter odpovědět, otočil se a odešel. Zalitoval, že si přece jen nevzal plášť. Teď by se s ním šlo skvěle. A potřebuje si umýt ruce. Ne. Potřebuje sprchu.