Pomalu se probouzel. Tělo měl těžké. Všechno ho bolelo. Polkl a okamžitě toho zalitoval. Co se to s ním děje? Asi umírá. Ano, to by sedělo.

Naginin jed už musí dokončovat svou práci. Aspoň už brzo bude konec a nic už nebude jeho problém.

"Myslíš, že je v pořádku?"

Uslyšel to nečekaně blízko.

V pořádku? Jak by mohl být v pořádku? Umí-

Všechno je v pořádku.

Sevřel se mu hrudník. Vzpomínky ho zalily jako ledová vlna. Bylo jich příliš najednou. Bylo to nesnesitelné. Bylo to... ugh. Asi bude zvracet.

Zvedl své mentální hradby a všechen ten teror odklonil. Na jazyku mu pořád zůstala nechutná sladkost.

"Nevypadá v pořádku."

Netrhl sebou, ale bylo to blízko. Nic nedávalo smysl. Musí přijít na to, co se to s ním stalo. Co to bylo za vzpomínky. Proč jich bylo tolik...

"Snad se brzo probudí. Už to trvá dny."

"Říkali, že už je to jen otázka hodin."

To byli... Weasley a Grangerová. Proč jsou zrovna u něj oni? A kde je Potter? Potter...

Lavina vzpomínek se rozhučela. Nepotřeboval je vidět, aby věděl, co obsahují. Potter. Ten parchant. Ten zmetek. Až se mu dostane pod ruce... Za to mu zaplatí.

"Jak je na tom Harry?" zeptala se Grangerová mnohem tišeji.

"Pořád zírá z okna. Nechce nic dělat a jen se ptá, jak je na tom."

"Málem jsme ho ztratili."

"Dostali jsme ho ven včas."

"Co tam ale viděl? Co se tam dělo?"

"To nevím. Vypadalo to jako normální dům. Těžko říct, co za hrůzy tam prožil. Co tam oba prožili. Snape měl něco, co vypadalo jako divná kočka. Málem mi to vyškrábalo oči. Bylo to jako noční můra. Snad se toho dozvíme víc, až se probudí."

Tak to sotva. Vezme si to do hrobu. A postará se, aby to s Potterem dopadlo stejně. Schválně se pohnul. A pak ještě jednou. Když uslyšel ty dva, jak se navzájem utišují a upozorňují, pomalu otevřel oči.

"Profesore! Jste vzhůru!" řekla Grangerová a přešla k němu.

Protočil oči, i když ho z toho rozbolela hlava. "Očividně," zachraptěl. Podíval se na Weasleyho. "Co se stalo?"

"Byl jste pod vlivem kletby."

Očividně. Jen na Weasleyho zazíral.

"Bylo těžké vás probudit, co si pamatujete?"

Všechno. "Nic. Bitva?" zachraptěl.

"Vyhráli jsme," řekla Grangerová. "Za měsíc to budou dva roky."

Dva roky. Není divu, že se cítí tak strašně. Kletba by ho měla už brzo vysát a zabít. Nebo by dávno mělo být po všem. Museli ho nějak udržet naživu. Ale otázka byla proč. "Co ode mě chcete?"

Grangerová a Weasley si vyměnili pohledy. "Asi zavoláme madam Pomfreyovou, profesorku McGonagallovou a profesora Kratiknota. Měl jste ještě pár hodin spát."

"Co. Ode. Mě. Chcete." Probodl Weasleyho pohledem, ale ten ho držel. Podíval se na Grangerovou.

Znervóznila a sklonila pohled. "Starostolec potřebuje vaše svědectví o válce a o všem, co se dělo."

Jistěže. Politika. Ani umřít ho nemohli nechat v klidu. Nejspíš ho i odsoudí. To ho mohli nechat prokletého nestrkat ho před mozkomora. Možná dostane i polibek... Ale do té doby využije všechen čas, co má. Podíval se na Weasleyho. "Jak jste tu kletbu zlomili?"

"Dostali jsme vás ven," vyhnul se odpovědi Weasley. "Co si z toho pamatujete?"

Pomalu i přes příšernou bolest zavrtěl hlavou. "Nic. Nepamatuju si vůbec nic." Podíval se z okna. "Jako by ta bitva pořád probíhala."

Weasley s Grangerovou si vyměnili ustarané pohledy. "Děkujeme," řekl Weasley. "Někoho sem zavoláme."

Severus přikývl a nechal je odejít.

Nejspíš mu uvěřili. Teď musí počkat, s čím přijdou Minerva s Filliusem. Snad mu aspoň ti řekne něco užitečného. Potřebuje plán. A pro ten potřebuje informace.